PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 14 let existence (od roku 2008 do konce roku 2021) prošlo 1.250 nalezených veveřátek z celé České republiky. V roce 2022 jsme zatím přijali 38 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2021 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Maličká

(29.07.2012 - 17:55)
Tato zpráva zřejmě nebude mít dobrý konec. V pátek jsme si z Újezda nad Lesy přivezli veverčí mládě, maličké jako lidský prst... Pouhé tři dny stará veveří holčička (s ještě nezhojeným šrámem po pupeční šňůře) ležela na zemi v lese, s prochladlými končetinami a s velkými hematomy po těle, způsobenými pádem. Dnes, dva dny od nálezu, ještě žije, ale šance na její přežití je bohužel mizivá. Problém není jen v prochladnutí a možných vnitřních poraněních, ale v jejím příliš nízkém novorozeneckém věku. V prvních dnech po narození totiž předává matka mláďatům v mateřském mléce mlezivo, které je bohužel nenahraditelné. Veveří holčičku jsme ošetřili, zahřáli a postupně rozkrmili (potravu dostává každé 2 hodiny), a očekáváme nevyhnutelné (jak víme ze smutné zkušenosti s novorozeňaty, která se k nám dostala před třemi lety, kritický pro ní bude teprve pátý den od nálezu). Holčičku jsme přidali k o týden staršímu mláděti z Vyškova, o němž jsme psali v předminulé zprávě ("Osiřelá"), a tak se alespoň může přitisknout k novému sourozenci a není ve své těžké hodince sama.

Zrzek ze Zdib

(26.07.2012 - 13:09)
Naše dnešní ranní jízda do Prahy pro pětitýdenního rezavého veveřího kluka by nijak nevybočovala z našich obvyklých "veverčích" výjezdů (veveřák má mezi letošními nalezenci "pořadové číslo" 84), kdyby... Kdyby ho Věra Špálová-Kuchařová nenašla ve Zdibech, vzdušnou čarou přes pár zahrad jen cca 300 metrů od místa, odkud se k nám před rokem dostala třítýdenní samička (tehdy ji nalezli manželé Hechtovi). Podobné byly jak okolnosti nálezu (v obou případech na veverče upozornila kočka) i rezavá barva kožíšku, a protože dospělé veverčí samice obvykle prožijí celý život v jednom teritoriu, vůbec není vyloučeno, že obě (rok po sobě nalezená) mláďata mají společnou matku či jsou alespoň vzdáleně příbuzná. Rezavý kluk z dnešního rána si už prožil své - z hnízda byl ztracený delší dobu, protože byl zcela dehydrovaný, vyčerpaný a navíc s lehčím poraněním levého oka.

Osiřelá

(22.07.2012 - 11:29)
Ve čtvrtek večer jsme vyjížděli na Moravu, do Vyškova, pro letos vůbec nejmladší nalezená mláďata. Tři cca 7 dní staří sourozenci se zřítili i s hnízdem z vysokého smrku na asfaltový chodník v parčíku mezi domy, kde je nalezl Pavel Škvára, který je po telefonické domluvě s námi uložil k improvizované ohřívací lahvi a čekal na náš příjezd. Bohužel, dvě mláďata při pádu z hnízda vypadla, takže hnízdo nemohlo ztlumit úder tělíček o tvrdý asfalt. Dvěma potlučeným samečkům už nebylo pomoci a na následky vnitřních poranění zemřeli během převozu k nám. Poslední ze sourozenců, 24gramová holčička, je na tom z mláďat relativně nejlépe - má sice zlomenou zadní nohu, ale i dnes, 3 dny po pádu, stále žije. U takto malých mláďat je ale jakákoli prognóza sama o sobě ošidná. Sice se nám už několikrát v minulých letech takto malá (cca týden stará) mláďata podařilo odchovat, vždy jsme to ale považovali za svým způsobem zázrak... Navíc u samičky z Vyškova nedokážeme odhadnout, zda se její organismus v takto nízkém věku dokáže vypořádat se zlomeninou. Malá pacientka tráví čas ve vyhřívaném pelíšku, každé tři hodiny vzorně jí a zatím přibrala 4 gramy. Ke třem snímkům z dnešního krmení připojujeme i fotografii hnízda, v němž se narodila a prožila ještě s matkou a sourozenci první, šťastnější, hodiny a dny svého života...

Plší slečna

(22.07.2012 - 10:52)
V předchozí zprávě jsme psali o růstu tří malých plchů lesních a text doprovodili fotografii jednoho ze dvou kluků. Dnes se musíme podělit o snímek nejmenší z trojice, plší holčičky. Z prostého porovnání obou snímků je na první pohled patrná odlišnost, s jakou obě pohlaví přistupují k životu. Zatímco pro kluky je vše kolem zábava a dobrodružství, holčička už od dětství bere všechno opravdu vážně. Podle výrazu v tváři pravděpodobně přemýšlí o tom, zda za rok zvládne výchovu svých vlastních mláďat...

Úžasňák

(18.07.2012 - 09:40)
Všechny ty, kdo drželi palce prťavým plchům lesním (psali jsme o nich minulý týden), dnes určitě potěšíme. Trojici sourozenců z Beskyd se totiž daří skvěle a jsou již mimo nebezpečí. Za deset dní u nás oba kluci i holčička téměř ztrojnásobili svou váhu (z 5 na 13 gramů) a protože začínají být pohyblivější, přestěhují se dnes z malého vyhřívaného boxu do většího terária. Na snímku je jeden z nádherných plších kluků, který by klidně mohl dostat hlavní roli ve filmu Úžasňákovi 2 (The Incredibles 2).

Veverka z 5. patra

(17.07.2012 - 10:25)
Veverky, žijící ve městech, často dokáží neuvěřitelné kousky. Tyto fotografie nám poslala Ludmila Pospíšilová z Brna ze sídliště Lesná, jejíž balkón v pátém patře panelového domu si zvolila za pravidelné místo odpočinku černá veverka s rezavým lemováním bříška. Ta si do květináče se smrčkem, stojícím na parapetu hned za oknem, chodila pravidelně zdřímnout. Na snímcích spící samičky jsou zřetelné zvětšené bradavky, veverka tedy právě kojila a na balkón si přicházela odpočinout od hladových mláďat. Na balkóně si veverka užívala nejen rozkošnický spánek "na zádech" (viz foto), ale i všemožné dobroty, které ji tam paní Pospíšilová chystala. Takovou "mateřskou dovolenou" si může dovolit jen málokterá veverka...

Pidimývalové...

(12.07.2012 - 11:14)
Vedle stovek veverčích mláďat naší záchrannou stanicí občas jako "třešnička na dortu" projdou mláďata plchů, pro něž máme velkou slabost... Po několika zástupcích plcha velkého (latinsky Glis glis) a plšíka lískového (Muscardinus avellanarius) v předchozích letech se k nám tentokrát (úplně poprvé) dostala mláďata jednoho ze dvou nejvzácnějších plchů, plcha lesního (Dryomys nitedula). Ten v České republice žije jen na severní Moravě a je to zvláštně chráněný (ohrožený) druh. Dva týdny stará plší mláďata, dva samečci a jedna holčička, jsou opravdoví trpaslíčci, v době příjmu k nám vážili 4, 5 a 6 gramů (v dospělém věku má plch lesní pouhých 20-30 gramů). Krmit se musí po třech hodinách doslova po kapkách a trvale musí být ve vyhřívaném pelíšku, protože jsou náchylní ke ztrátě tělesné teploty. O plšíky, kteří kresbou v obličeji trochu připomínají zmenšeninu mývala, pečujeme už čtvrtý den, a zatím k naší velké radosti dobře prospívají, sílí a přibývají na váze. Hlavní zásluhu na jejich záchraně mají nálezci, rodina Lerchových z Brna, kteří prochladlá plšátka objevili na zemi v lese u Starých Hamrů v Beskydech, okamžitě na internetu našli náš web a po telefonické domluvě mláďata zahřáli a tím jim doslova na poslední chvíli zachránili život. Aniž by to tušila, vstoupila pak mláďata do dějin svého zvířecího druhu jako první plší vzduchoplavci - k převozu k nám jsme totiž využili šťastné příležitosti v podobě letadla mířícího z letiště ve Vyškově na letiště v Kolíně, kde jsme si plšíky od pana Lercha převzali. Pokud se nám mláďata podaří udržet při životě a odchovat, vrátíme je na místo jejich nálezu, kde pak budou moci všem svým ohromeným potomkům vyprávět o tom, jaké to bylo vznášet se nad oblaky...

Veverčí strom in memoriam

(08.07.2012 - 10:57)
Páteční bouřka s vichřicí spáchala nenahraditelnou škodu - zlomila starý ořešák, nejoblíbenější strom mnoha generací zdejších divokých veverek. Důvěrně ho znají především čtenáři knížky "Veveřácká kronika" - divoká veverka Pinky v budce v jeho koruně odchovala svá vůbec první mláďata a budka byla jednou z jistot jejího sedmiletého života. Přímo v budce jednou dokonce porodila, mnohokrát ji použila jako úkryt pro svá mláďata a ve větvích ořešáku si každý podzim pochutnávala na bohaté úrodě ořechů. Po ní využívalo strom už několik generací divokých veverek, naposledy v něm letos na jaře odchovala vrh mláďat veverka Connie. Stromy také umírají...

Celkový pohled na spadlý ořešák. V pozadí za ním plošina s veverčím krmítkem. Jiný pohled na přeražený ořešák. V pozadí vlevo jeden z komplexů voliér v zahradě, v tomto případě určený pro handicapované veverky. První (a mnohaletá) obyvatelka ořešáku - divoká veverka Pinky, hrdinka knížky Veveřácká kronika. V budce, umístěné na kmeni v šestimetrové výšce, odchovala několik generací mláďat. Archivní snímek je starý téměř 10 let. V posledních letech využívala (zrekonstruovanou) budku na ořešáku veverka Connie, jejíž matku jsme před třemi lety vypustili z naší záchranné stanice do přírody. Na 3 měsíce starém snímku je s letošními jarními mláďaty. Pět mláďat v budce na ořešáku. Pahýl ořešáku si postupně přicházejí prohlédnout divoké veverky žijící v okolí.

1,2,3,4,5,6... 7

(03.07.2012 - 10:37)
Je za námi zatím nejbláznivější víkend letošní "veverčí" sezóny. Na různá místa České republiky, od Prahy až po Brno, jsme postupně vyjížděli pětkrát, a vrátili se dohromady se sedmi mláďaty. Všechna byla ve věku mezi třetím a čtvrtým týdnem, v nedobrém zdravotním stavu, různě potlučená po pádu z výšky a vysílená z venku panujících veder. Kromě ošetření, zavodnění a nakrmení mláďatům jako vždy nejvíc psychicky pomohlo setkání s novými "sourozenci", tedy obnovení pocitu, že nejsou na světě sama a mohou se ve spánku slastně přimknout k dalším členům své nové "rodiny".