PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



Pinky: veverčí poradenská linka, tel. 606 070 632 / denně 8 - 20 h. /


Tento web kromě jiného podrobně zaznamenává i činnost naší (dnes již neexistující) rodinné záchranné stanice pro veverky, která nepřetržitě fungovala 18 let. Během její existence (od začátku roku 2008 do konce roku 2025) stanicí prošlo 1.451 nalezených veveřátek z celé České republiky.

Alternativu k tomuto webu najdete i na Facebooku tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji přímo u nás objednat najdete tady. Knihu vám odešleme nejpozději do 24 hodin od objednání.

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o stanici Pinky odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o stanici Pinky odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme před lety napsali pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Kompletní zpravodajství z 18 let činnosti záchranné stanice Pinky s mnoha fotografiemi je zaarchivováno na odkazu "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Líza

(23.10.2012 - 11:33)
Na podzim a v zimě máme vždy čas podrobněji napsat i o veverkách, které u nás z důvodu zdravotního handicapu žijí natrvalo. Jednou z nich je i Líza, samička, kterou jsme si loni v květnu přivezli spolu s její sestrou z Brna. Když jejich matka zahynula, obě hladová mláďata se vyplazila z hnízda a spadla z koruny vysokého stromu na zem. Silnější ze sester pád přežila bez úhony (a později jsme ji vrátili do přírody), Líza si ale při pádu zlomila přední nohu a po úderu do hlavy částečně oslepla a zůstalo ji i neurologické postižení (občasný třes, pohybová nekoordinace, nesoustředěnost, celková slabost).
Líza nejprve více než půl roku žila ve voliéře uvnitř domu a po voliéře (i místnosti) se naučila pohybovat "po paměti", podle pachových stop zdravých mláďat. Letos na jaře jsme ji přestěhovali do pětimetrové voliéry na zahradě, kde žije spolu s další slepou veverkou Játrovkou. Líza patří k nejšťastnějším veverkám, které prošly našima rukama. Je hyperaktivní, takže značnou část dne tráví pobíháním po provětvené voliéře a zvědavým nasloucháním zvukům, které ji nabízí okolní příroda.
Na snímku je Líza těsně po probuzení.