PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Tato zpráva zřejmě nebude mít dobrý konec. V pátek jsme si z Újezda nad Lesy přivezli veverčí mládě, maličké jako lidský prst... Pouhé tři dny stará veveří holčička (s ještě nezhojeným šrámem po pupeční šňůře) ležela na zemi v lese, s prochladlými končetinami a s velkými hematomy po těle, způsobenými pádem. Dnes, dva dny od nálezu, ještě žije, ale šance na její přežití je bohužel mizivá. Problém není jen v prochladnutí a možných vnitřních poraněních, ale v jejím příliš nízkém novorozeneckém věku. V prvních dnech po narození totiž předává matka mláďatům v mateřském mléce mlezivo, které je bohužel nenahraditelné. Veveří holčičku jsme ošetřili, zahřáli a postupně rozkrmili (potravu dostává každé 2 hodiny), a očekáváme nevyhnutelné (jak víme ze smutné zkušenosti s novorozeňaty, která se k nám dostala před třemi lety, kritický pro ní bude teprve pátý den od nálezu). Holčičku jsme přidali k o týden staršímu mláděti z Vyškova, o němž jsme psali v předminulé zprávě ("Osiřelá"), a tak se alespoň může přitisknout k novému sourozenci a není ve své těžké hodince sama.

Naše dnešní ranní jízda do Prahy pro pětitýdenního rezavého veveřího kluka by nijak nevybočovala z našich obvyklých "veverčích" výjezdů (veveřák má mezi letošními nalezenci "pořadové číslo" 84), kdyby... Kdyby ho Věra Špálová-Kuchařová nenašla ve Zdibech, vzdušnou čarou přes pár zahrad jen cca 300 metrů od místa, odkud se k nám před rokem dostala třítýdenní samička (tehdy ji nalezli manželé Hechtovi). Podobné byly jak okolnosti nálezu (v obou případech na veverče upozornila kočka) i rezavá barva kožíšku, a protože dospělé veverčí samice obvykle prožijí celý život v jednom teritoriu, vůbec není vyloučeno, že obě (rok po sobě nalezená) mláďata mají společnou matku či jsou alespoň vzdáleně příbuzná. Rezavý kluk z dnešního rána si už prožil své - z hnízda byl ztracený delší dobu, protože byl zcela dehydrovaný, vyčerpaný a navíc s lehčím poraněním levého oka.

Ve čtvrtek večer jsme vyjížděli na Moravu, do Vyškova, pro letos vůbec nejmladší nalezená mláďata. Tři cca 7 dní staří sourozenci se zřítili i s hnízdem z vysokého smrku na asfaltový chodník v parčíku mezi domy, kde je nalezl Pavel Škvára, který je po telefonické domluvě s námi uložil k improvizované ohřívací lahvi a čekal na náš příjezd. Bohužel, dvě mláďata při pádu z hnízda vypadla, takže hnízdo nemohlo ztlumit úder tělíček o tvrdý asfalt. Dvěma potlučeným samečkům už nebylo pomoci a na následky vnitřních poranění zemřeli během převozu k nám. Poslední ze sourozenců, 24gramová holčička, je na tom z mláďat relativně nejlépe - má sice zlomenou zadní nohu, ale i dnes, 3 dny po pádu, stále žije. U takto malých mláďat je ale jakákoli prognóza sama o sobě ošidná. Sice se nám už několikrát v minulých letech takto malá (cca týden stará) mláďata podařilo odchovat, vždy jsme to ale považovali za svým způsobem zázrak... Navíc u samičky z Vyškova nedokážeme odhadnout, zda se její organismus v takto nízkém věku dokáže vypořádat se zlomeninou. Malá pacientka tráví čas ve vyhřívaném pelíšku, každé tři hodiny vzorně jí a zatím přibrala 4 gramy. Ke třem snímkům z dnešního krmení připojujeme i fotografii hnízda, v němž se narodila a prožila ještě s matkou a sourozenci první, šťastnější, hodiny a dny svého života...

V předchozí zprávě jsme psali o růstu tří malých plchů lesních a text doprovodili fotografii jednoho ze dvou kluků. Dnes se musíme podělit o snímek nejmenší z trojice, plší holčičky. Z prostého porovnání obou snímků je na první pohled patrná odlišnost, s jakou obě pohlaví přistupují k životu. Zatímco pro kluky je vše kolem zábava a dobrodružství, holčička už od dětství bere všechno opravdu vážně. Podle výrazu v tváři pravděpodobně přemýšlí o tom, zda za rok zvládne výchovu svých vlastních mláďat...

Všechny ty, kdo drželi palce prťavým plchům lesním (psali jsme o nich minulý týden), dnes určitě potěšíme. Trojici sourozenců z Beskyd se totiž daří skvěle a jsou již mimo nebezpečí. Za deset dní u nás oba kluci i holčička téměř ztrojnásobili svou váhu (z 5 na 13 gramů) a protože začínají být pohyblivější, přestěhují se dnes z malého vyhřívaného boxu do většího terária. Na snímku je jeden z nádherných plších kluků, který by klidně mohl dostat hlavní roli ve filmu Úžasňákovi 2 (The Incredibles 2).

Veverky, žijící ve městech, často dokáží neuvěřitelné kousky. Tyto fotografie nám poslala Ludmila Pospíšilová z Brna ze sídliště Lesná, jejíž balkón v pátém patře panelového domu si zvolila za pravidelné místo odpočinku černá veverka s rezavým lemováním bříška. Ta si do květináče se smrčkem, stojícím na parapetu hned za oknem, chodila pravidelně zdřímnout. Na snímcích spící samičky jsou zřetelné zvětšené bradavky, veverka tedy právě kojila a na balkón si přicházela odpočinout od hladových mláďat. Na balkóně si veverka užívala nejen rozkošnický spánek "na zádech" (viz foto), ale i všemožné dobroty, které ji tam paní Pospíšilová chystala. Takovou "mateřskou dovolenou" si může dovolit jen málokterá veverka...

Vedle stovek veverčích mláďat naší záchrannou stanicí občas jako "třešnička na dortu" projdou mláďata plchů, pro něž máme velkou slabost... Po několika zástupcích plcha velkého (latinsky Glis glis) a plšíka lískového (Muscardinus avellanarius) v předchozích letech se k nám tentokrát (úplně poprvé) dostala mláďata jednoho ze dvou nejvzácnějších plchů, plcha lesního (Dryomys nitedula). Ten v České republice žije jen na severní Moravě a je to zvláštně chráněný (ohrožený) druh. Dva týdny stará plší mláďata, dva samečci a jedna holčička, jsou opravdoví trpaslíčci, v době příjmu k nám vážili 4, 5 a 6 gramů (v dospělém věku má plch lesní pouhých 20-30 gramů). Krmit se musí po třech hodinách doslova po kapkách a trvale musí být ve vyhřívaném pelíšku, protože jsou náchylní ke ztrátě tělesné teploty. O plšíky, kteří kresbou v obličeji trochu připomínají zmenšeninu mývala, pečujeme už čtvrtý den, a zatím k naší velké radosti dobře prospívají, sílí a přibývají na váze. Hlavní zásluhu na jejich záchraně mají nálezci, rodina Lerchových z Brna, kteří prochladlá plšátka objevili na zemi v lese u Starých Hamrů v Beskydech, okamžitě na internetu našli náš web a po telefonické domluvě mláďata zahřáli a tím jim doslova na poslední chvíli zachránili život. Aniž by to tušila, vstoupila pak mláďata do dějin svého zvířecího druhu jako první plší vzduchoplavci - k převozu k nám jsme totiž využili šťastné příležitosti v podobě letadla mířícího z letiště ve Vyškově na letiště v Kolíně, kde jsme si plšíky od pana Lercha převzali. Pokud se nám mláďata podaří udržet při životě a odchovat, vrátíme je na místo jejich nálezu, kde pak budou moci všem svým ohromeným potomkům vyprávět o tom, jaké to bylo vznášet se nad oblaky...

Páteční bouřka s vichřicí spáchala nenahraditelnou škodu - zlomila starý ořešák, nejoblíbenější strom mnoha generací zdejších divokých veverek. Důvěrně ho znají především čtenáři knížky "Veveřácká kronika" - divoká veverka Pinky v budce v jeho koruně odchovala svá vůbec první mláďata a budka byla jednou z jistot jejího sedmiletého života. Přímo v budce jednou dokonce porodila, mnohokrát ji použila jako úkryt pro svá mláďata a ve větvích ořešáku si každý podzim pochutnávala na bohaté úrodě ořechů. Po ní využívalo strom už několik generací divokých veverek, naposledy v něm letos na jaře odchovala vrh mláďat veverka Connie. Stromy také umírají...

Je za námi zatím nejbláznivější víkend letošní "veverčí" sezóny. Na různá místa České republiky, od Prahy až po Brno, jsme postupně vyjížděli pětkrát, a vrátili se dohromady se sedmi mláďaty. Všechna byla ve věku mezi třetím a čtvrtým týdnem, v nedobrém zdravotním stavu, různě potlučená po pádu z výšky a vysílená z venku panujících veder. Kromě ošetření, zavodnění a nakrmení mláďatům jako vždy nejvíc psychicky pomohlo setkání s novými "sourozenci", tedy obnovení pocitu, že nejsou na světě sama a mohou se ve spánku slastně přimknout k dalším členům své nové "rodiny".