PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Bobíšek

(16.09.2008 - 13:27)
Bobíšek se do naší záchranné stanice dostal jako tříměsíční mládě, odchované paní Katnarovou ze Vsetína. Čtyřtýdenní veveřátko vypadlé z hnízda našla paní Katnarová poblíž chaty u lesa, dokrmila ho, ale protože si ho nemohla dlouhodobě ponechat, hledala pro něj umístění. Bobíška, který do té doby žil v menší ptačí kleci v bytě, jsme na nějaký čas umístili do prostorné šestimetrové venkovní voliéry, kde se rozběhal a zvyknul si na přítomnost jiných veverek. Poté jsme ho, protože zůstal i nadále částečně krotký, vypustili přímo v areálu zahrady, aby se mohl postupně osamostatnit. Bobíškovi se na svobodě velice líbilo, ale akátový lesík neopustil, každý den se chodil najíst do veveřáckého krmítka a občas navštěvoval voliéru s nalezenci, kteří na svůj návrat na svobodu teprve čekali. Po čtrnácti dnech od vypuštění Bobíšek onemocněl, pravá tvář mu otekla tak, že nemohl polykat a dostal urputný průjem. Naštěstí se ve své nemoci uchýlil k domu, kde se nám ho podařilo odchytit. Bobíška jsme vyléčili a po týdnu pobytu ve voliéře se do přírody zase vrátil. Zatím se stále věrně drží v okolí zahrady a k přespání rád využívá některou z mnoha budek rozmístěných v jejím okolí.