PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí každoročně projde kolem stovky nalezených veveřátek z celé České republiky. Loni, v roce 2016 jsme se postarali o 107 veverčích mláďat. Letos jsme zatím přijali 70 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2016 najdete tady

V prosinci 2012 vyšlo nové vydání naší knihy Veveřácká kronika. Podrobnosti o knize i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



Na tomto místě najdete obvykle jedenkrát týdně zprávy o aktuálním dění v naší záchranné stanici i o osudech divokých veverek žijících v okolí. Zprávy jsou seřazeny chronologicky zpětně, od nejnovějších k nejstarší. Pro snazší orientaci a hledání jsou jednotlivé roky členěny do měsíců, kliknete-li si tedy v levém sloupci u libovolného roku např. na oddíl "leden", zobrazí se vám pouze zprávy z tohoto měsíce. Datum publikace každé zprávy je uveden pod jejím názvem.
Fotografie jsou zobrazeny jen v malých náhledech, po kliknutí na jakoukoliv fotografii se otevře v plné velikosti v samostatném okně. Pokud je pod fotografií popisek, zobrazí se vám při pouhém najetí myší nad náhled fotografie.
(Chcete-li být informováni o všech nových příspěvcích na tomto webu, pošlete mail bez textu na adresu pinky@veveratka.cz a do předmětu mailu napište ´aktualizace´. Od toho okamžiku vám okamžitě po zveřejnění každé nové zprávy zde na webu Veveřátka automaticky přijde na adresu, z níž mail odešlete, upozorňující mail.)



Gepard

(18.06.2017 - 14:24)
Tři týdny starý veveří kluk z Prahy nebude na své dětství vzpomínat v nejlepším. Nalezen byl v úterý 13. června dopoledne na asfaltovém chodníku nedaleko od ZOO v Praze, zcela podchlazený, pokrytý stovkami muších vajíček a se dvěma mrtvými sourozenci po boku. Obrovský hematom v podpaží navíc signalizoval to, co později potvrdil rentgen - zlomenou přední tlapku. Po pěti dnech léčby a rekonvalescence už lze napsat, že klučina má to nejhorší za sebou a den co den nám dělá radost nejen svým uzdravováním, ale i raritní barvou. Světle "blonďatá" mláďata se k nám totiž dostanou jen jednou za několik let a pražský klučina má nejen svítivě krémovou barvu, ale i několik raritních tmavších "gepardích" skvrn na zádech i přímo na temeni hlavy.

Brňáček

(11.06.2017 - 13:37)
Každý, kdo někdy viděl naše snímky cca týden starých veverčat, a pak mu tatáž veverčata ukážeme živá, je šokován tím, jak jsou ve skutečnosti strašně maličká. Na fotografiích jsou totiž veverčata oproti realitě "zvětšená", protože formát fotky při zobrazení na obrazovce je někdy i několikanásobně větší než skutečná velikost mláděte. Pokusili jsme se tedy cca 6 dnů staré veverče nafotit tak, aby byla jeho skutečná "pidi-velikost" názorně viditelná, a to přiložením k lidské tváři a oku, jehož rozměru veverčí novorozenec zhruba odpovídá. Na snímcích je veverčí ani ne týden starý chlapeček, kterého jsme si v úterý v noci přivezli z Brna. Nálezci ho odnesli do pohotovostní ordinace Veterinární a farmaceutické univerzity, kde doktorka Barbara Prokešová udělala přesně to, co by měl udělat veterinární lékař ve chvíli, kdy se k němu takhle malé veverče dostane - o nic se nepokoušela sama, ale vyhledala si na internetu kontakt a zavolala k nám. O veverče se poté během dvou hodin, který nám zabral dvousetkilometrový přejezd do Brna, vzorně podle našich pokynů postarala a tím mu zachránila život. Titěrný dvacetigramový veveří klučina, ještě s viditelným zbytkem pupeční šňůry na bříšku, je od té doby našim vzorným pacientem, krmeným každé 2 hodiny a "bydlícím" v trvale vyhřívaném doupátku. Ani po pěti dnech, co je v naší péči, se ale zdaleka ještě neodvážíme říct, zda přežije, protože u takhle malých veverčat vám sebevětší zkušenosti nestačí a potřebujete i pořádnou dávku štěstí. Snad ho malý Brňáček bude mít...

Horolezec

(28.05.2017 - 11:49)
Většina z lidí, k nimž si jezdíme pro nalezená veverčata, je překvapena informací, že veverka "nehnízdí" jen na stromech, ale často k bydlení využívá i výdobytků lidské civilizace. Ve městech je totiž běžné, že se divoká veverka usídlí na půdě, ve vikýři, v dutině v obložení domu či dokonce přímo na balkoně či třeba v garáži nebo v kůlně. K těmto zdánlivě nepřístupným místům se dostává jednoduše - je totiž schopná díky své obratnosti a drápkům rychlého a jistého šplhu přímo po kolmé stěně domu, takže se suverénně pohybuje například i po stěnách vysokých paneláků. Jako důkaz schopnosti veverek překonávat už v dětském věku kolmou stěnu nabízíme sadu čtyř fotografií, na nich je námi před třemi lety vypiplaná a poté do přírody vypuštěná samička Malá Pinky s jedním z mláďat z letošního prvního vrhu. Malá Pinky s oblibou rodí v dutině v dřevěném obložení našeho domu a jakmile mláďata trochu vyrostou, přestěhuje je do jiného většího prostoru nahoře ve štítu pod střechou. Na třech snímcích je pouhých 7 týdnů staré veverče, které se pod dozorem Malé Pinky snaží vyšplhat kolmo vzhůru po dřevěném obložení domu směrem k hnízdu pod střechou. Veverčeti se postupně podařilo s pomocí hrany okna vyšplhat několik metrů vysoko, aby poslední úsek zdolalo už v tlamičce matky, která ho do štítu vynesla. O pár dnů později se po stěně domu veverčata pohybovala už se stejnou suverenitou jako jejich matka. Detailní popis dění na jednotlivých fotografiích najdete vždy v popisku.

Naše odchovankyně Malá Pinky, kterou jsme před třemi lety vrátili do přírody a od té doby ji denně vídáme v okolí, povzbuzuje pohledem sedmitýdenní mládě pod sebou, aby se k ní pokusilo vyšplhat po dřevěném obložení domu. Sedmitýdenní veverče šplhá vzhůru za matkou, ukrytou v dutině v obložení domu a šikovně k tomu využívá hranu u okna. Vrcholný šplhací výkon v provedení sedmitýdenního veverčete - vzhůru za matkou se nakonec vydalo přímo po kolmé stěně. Nešikovnými pohyby křečovitě roztažených tlapek trochu připomíná malého žabáka. Mláděti vyčerpanému několikametrovým šplhem po kolmé stěně nakonec pomohla matka. Malá Pinky si po veverčím mateřském způsobu mládě uchopila do zubů a poslední metry vzhůru do hnízda ve štítu domu ho přenesla v tlamičce.

Zíchovčata

(14.05.2017 - 14:02)
Jméno vísky Zíchovec nedaleko od Slaného už určitě nikdy nezapomeneme. Před týdnem jsme si tam k rodině Králových jeli pro ještě neosrstěnou dvanáctidenní černou veverčí holčičku, nalezenou na chodníčku vedle domu. Její nález jsme si vysvětlovali tím, že ji při přenášení mezi hnízdy upustila matka, když se lekla psa, nebo tím, že ji z veverčího hnízda v lese za plotem odnesla a pak upustila straka, protože veverče mělo tržnou ránu na nožičce (straky často veverčata z hnízda vyhazují či je rovnou uklovají). Obě tyto teorie definitivně "padly" ve středu, kdy jsme do 150 kilometrů vzdáleného Zíchovce jeli po telefonátu Králových podruhé - na stejném místě vedle domu totiž ležela další, tentokrát rezavá veverčí holčička... Po důkladném prohledání místa i podstřeší domu má tento kuriózní "dvojnález" už jen dvojí možné vysvětlení. Buď obě veverčata vypadla ze špatně postaveného hnízda kdesi v nepřístupné části krovu pod střechou a klouzavým pádem po zateplovací fólii sjela k okapu a propadla až na zem. Druhá možnost, odůvodněná velmi špatným zdravotním stavem veverčat, je smutnější - z hnízda je mohla postupně vyhodit jejich matka, která nemocná mláďata instinktivně takto odděluje od zdravých, aby nenakazila ostatní. Ať to bylo tak či tak, každopádně u nás ve středu došlo k dojemnému setkání dvou veverčích sestřiček po třídenním odloučení, zachyceném i na prvním ze čtyř snímků. Fotografie z krmení vznikla dnes ráno a ukazuje "středeční" veverče po čtyřdenní rehabilitaci u nás.

Zpropadená klíšťata

(08.05.2017 - 13:56)
Fotografie "našich" nalezenců vypadají často idylicky, ztracená mláďata ale ve skutečností mají leckdy za sebou hororové osudy. Takový je i příběh dnes 7 týdnů starého veverčího klučiny, nalezeného před týdnem v Praze. Než nalezl pomoc a záchranu u lidí, bloudil vyčerpaný a hladový nejméně dva dny po okrajové části parku, kde na sebe "nabral" několik desítek minaturních klíšťat v nymfálním stadiu, které se mu neomylně zavrtaly do nejcitlivějších částí těla. Jak ukazuje jeden ze snímků, vybraly si mimo jiné i oční víčka, takže nejen přisátí klíšťat, ale i jejich postupné odstranění pro něj bylo mimořádně bolestivé. Jen pro zajímavost - kolem obou očí a uvnitř uší bylo klíšťat přes šedesát. Jak ale ukazují snímky z dneška, po týdnu rehabilitace už veveřáček na prožité utrpení dávno zapomněl a o klíšťatech se mu nanejvýš zdá...

Babinec II

(01.05.2017 - 18:11)
Vícepočetné vrhy nejsou u veverek vzácností, počet mláďat se většinou pohybuje mezi třemi až pěti a vzácně může zkušená veverčí matka porodit až sedm potomků. Poměr pohlaví ve vrzích bývá vyrovnaný a u lichého počtu mláďat obvykle převažují kluci. Za 10 let, co se staráme o veverčata, nás ale už dvakrát překvapila raritní paterčata, kdy všech pět sourozenců byly holčičky. Poprvé se tak stalo v létě 2015 a podruhé před třemi dny, kdy jsme si pro "feministická paterčata" jeli 150 kilometrů do Kunratic u Cvikova v Lužických horách. Je zajímavou shodou okolností, že i holčičí paterčata z roku 2015 se narodila v horách, tehdy ale v Krkonoších. Veverčí "babinec", který zvýšil počet letos přijatých veverčat už na 37, vám nabízíme jak na dvou společných snímcích, tak na dvou detailnějších fotografiích zachycujících relaxaci v pelíšku i dnešní ranní krmení jedné z pětice holčiček.

Kojení u krmítka

(23.04.2017 - 13:37)
Čtveřici několik dní starých snímků divoké veverky Malé Pinky se sedmitýdenním mládětem z jejího letošního prvního vrhu zde publikujeme ze dvou důvodů. Za prvé - vyfotit kojení mláděte v přírodě je velmi vzácné, a právě tento intimní okamžik je zachycen na prvním snímku ze série. A za druhé - zasloužilá matka Malá Pinky (rodí už třetí rok po sobě a loni porodila dokonce čtyřikrát) s mládětem jsou vyfoceni u speciálního krmítka pro veverky, které zde pravidelně propagujeme...
Veverkám může instalací (a následným plněním) speciálního krmítka jednoduše a efektivně pomoci úplně každý. Krmítko pro veverky lze umístit kdekoliv, kde veverky žijí - na strom v zahradě, v parku či v lese. Nepotřebujete k tomu ani žebřík, protože krmítko se připevňuje cca 150 cm od země, aby do něj šla snadno doplňovat potrava. Návod na výrobu krmítka i seznam toho, jak a čím ho plnit, najdete na našem webu tady, dokonalé veveří krmítko lze ale koupit i na e-shopu Zelená domácnost tady. Konstrukci krmítka s námi Zelená domácnost konzultovala, takže výsledek má pomyslný "atest záchranné stanice Pinky" - je kapacitně dostačující, jednoduše čistitelné a pro divoké veverky takřka neodolatelné.
Přikrmování veverek není důležité jen v zimě, ale i ve zbytku roku. Dostatek potravy často především veverčím maminkám, vyčerpaným z porodu a kojení, může doslova zachránit život. V blízkosti krmítka je též vhodné umístit misku s vodou, obzvlášť v teplých dnech...

Kolíňáci

(09.04.2017 - 13:07)
Nejsmutnější pohled ze sedmnácti nalezených veverčat, které jsme si letos zatím přivezli do záchranné stanice, nám připravila měsíc stará dvojčata nalezená v příměstském lese Borky u Kolína. Totálně promočení, prochladlí a bezvládní sourozenci, z nichž jednoho nálezkyně už dokonce považovala za mrtvého, jsme si převzali doslova "za pět minut dvanáct", protože oba již kolabovali a od smrti je bez přehánění dělilo jen pár minut. Příčinou zoufalého stavu veverčat byla s vysokou pravděpodobností smrt matky, po které bezmocná mláďata zůstala sama (bez ní, a tedy i bez mateřského mléka) několik dní v hnízdě. Z posledních sil se jim nakonec zřejmě podařilo z hnízda vyplazit a zřítila se z výšky na zem, kde ve studeném počasí a za deště ležela nejméně několik hodin. Oba těžce podvyživení veveřáčci (doslova "kost a kůže") u nás nejen přežili první krizovou noc, ale po dalších třech dnech soustředěné péče se jejich stav výrazně zlepšil a už i začínají nabírat na váze. Jako vždy u podobných krizových případů se zatím ještě zdaleka nedá říct, že jejich příběh skončí happyendem, na přiložených snímcích z "rehabilitace" ale veverčí kluk s holčičkou rozhodně vypadají o tisíc procent lépe než v prvních hodinách po nálezu.

Veverčí zvuky

(26.03.2017 - 11:59)
Jeden z častých dotazů, které dostáváme, zní, zda veverky vydávají nějaké zvuky a pokud ano, tak jaké a kdy.
Odpověď bude obsáhlejší, veverky totiž vydávají zvuk ve čtyřech odlišných případech.
První zvuk je ryze intimní - matka s mláďaty komunikuje hrdelním "dukáním", kterým jim dává vědět o své přítomnosti nebo je jím uklidňuje.
Druhý zvuk je podobný - obdobně na sebe "dukají" i dospělé veverky při námluvách.
Třetí zvuk, popsatelný zhruba jako "prskání", vydává dospělá veverka ve chvíli, když se něčeho lekne.
Nejzvláštnější je zvuk čtvrtý, hluboké hrdelní bručení, které vydávají dospělé veverky ve chvíli nejvyšší hrůzy, když je něco vyděsí a ony z toho upadnou do šoku. Na přiloženém videu si tento zvuk můžete dobře poslechnout - na nahrávce je samička Goldie natočená chvíli poté, co kolem její voliéry proběhla toulavá kočka, která ji "k smrti" vyděsila.
Video uložené na našem "veverčím" kanálu na YouTube si spustíte tady.

Veverčí rosničák

(12.03.2017 - 13:11)
Někde ohlašuje příchod jara svišť Phil, jinde se řídí příletem ptáků a my jsme si, jak dokazuje fotografie, pro letošek pro hlídání jara pořídili "veverčí rosničku"... A není to "rosnička" jen tak ledajaká - je to totiž klučina z loňských dvojčat z Bařic u Kroměříže, která se k nám dostala ve věku pouhých pěti dní, přečkala u nás zimu a někdy koncem dubna se vrátí do přírody. A už jen stručná informativní poznámka na závěr - během jediného (minulého) týdne jsme si k nám postupně přivezli 8 veverčat, vesměs ve věku tří či čtyř týdnů.


Celkem zpráv: 687
              |    starší >>