PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 12 let existence od roku 2008 do konce roku 2019 prošlo 1.094 nalezených veveřátek z celé České republiky. Letos, v roce 2020, jsme dosud přijali 83 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2019 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



Na tomto místě najdete obvykle jedenkrát za 2 týdny zprávy o aktuálním dění v naší záchranné stanici i o osudech divokých veverek žijících v okolí. Zprávy jsou seřazeny chronologicky zpětně, od nejnovějších k nejstarší. Pro snazší orientaci a hledání jsou jednotlivé roky členěny do měsíců, kliknete-li si tedy v levém sloupci u libovolného roku např. na oddíl "leden", zobrazí se vám pouze zprávy z tohoto měsíce. Datum publikace každé zprávy je uveden pod jejím názvem.
Fotografie jsou zobrazeny jen v malých náhledech, po kliknutí na jakoukoliv fotografii se otevře v plné velikosti v samostatném okně. Pokud je pod fotografií popisek, zobrazí se vám při pouhém najetí myší nad náhled fotografie.



Plší bratři

(18.10.2020 - 12:39)
V některých letech oživujeme naši zdejší "veverčí rutinu" podzimním zpravodajstvím o plších. Plch velký (latinsky Glis glis) je jediným tvorem v české přírodě, který je v určitém věkovém stadiu veverčeti trochu podobný, a protože o plších občas píšeme, někteří jejich nálezci zavolají k nám. Všichna plší mláďata, která jsme v předchozích 13 letech přijali, měla jedno společné - ať se k nám dostala jakkoli stará, pokaždé šlo o "jedináčka", tedy o jediné nalezené mládě. Až letos poprvé jsme přijali "dvojčata", dva plší kluky, a tak můžeme detailně sledovat to, co jsme ještě nikdy neviděli, totiž růst a chování plších sourozenců. Oba malí plší kojenci (při přijetí vážili 16 gramů) byli nalezení až na Šumavě, u Domažlic, a jak ukazuje jeden ze snímků, v zoufalém stavu. Více než den leželi v lese na zemi, totálně podchlazení a promočení deštěm, navíc ošklivě potlučení po pádu z výšky. I k našemu překvapení se je ale podařilo nejen udržet při životě, ale i "vypiplat" do dnešního stavu, kdy jsou v plné formě a bez jakýchkoli následků. Protože jsou stále ještě kojení, tráví čas dlouhým spánkem (jak ukazují jeden ze snímků, vždy promotaní do sebe ve stylu "brácha je nejlepší podložka"), přerušovaným občasnými hrami v teráriu. Protože na jejich vypuštění do přírody je vzhledem k venkovním teplotám už pozdě, zůstanou u nás oba plší bratři až do jara.

Plší bratři po dvou týdnech u nás. Z 16 gramů nabrali na čtyřnásobek (64 gramů) Pro plcha, který je nočním tvorem, jsou kromě nádherné hebké srsti typické i obrovské oči Společný spánek u stěny terária aneb brácha je nejlepší podložka Snímek totálně podchlazeného a promočeného plšího mláděte, pořízený na místě nálezu v lese u Domažlic

Dvojí život veverčat

(04.10.2020 - 12:29)
Říká se, že každý člověk má někde na světě, třeba na opačné straně zeměkoule, své "dvojče", s nímž se nikdy nesetká. Někoho, kdo mu je nejen k nerozeznání podobný, ale kdo má i podobnou povahu a dokonce i osud (režisér Krzysztof Kieslowski o tom kdysi natočil slavný film ´Dvojí život Veroniky´). Zda je to pravda, netušíme, u veverek to ale rozhodně platí. Před dvěma týdny jsme si jen pár hodin po sobě jeli pro dvě pravděpodobně poslední letošní veverčata (s pořadovým číslem 81 a 82), dva pětitýdenní černé kluky. Nalezeni byli 80 kilometrů od sebe, jeden v lesích u Seče, druhý u Rychnova nad Kněžnou. Oba jsou stejně staří, stejně černí, oba při příjmu vážili stejných 88 gramů a oba jejich nálezci objevili v lese při houbaření. Oba mají i stejně klidnou milou povahu, oba jsou zdraví a oba, jak dokazují fotografie, si jsou k nerozeznání podobní. Přilnuli k sobě jako skuteční bratři a doufáme, že mají oba v osudu vepsán i stejný dlouhý a úžasný život, v němž bylo vypadnutí z hnízda jedinou sice děsivou, ale kratičkou zákrutou.

Hektické dny s veverčaty

(30.08.2020 - 12:56)
Srpen je pro nás každoročně měsícem s dvěma odlišnými polovinami. V té první zvoní telefon téměř neustále, protože vrcholí "příval" nalezených veverčat z druhých (letních) vrhů. Zhruba v polovině srpna pak jako zázrakem telefonáty ustanou, a po zbytek měsíce se už ozývají jen "opozdilci". Veverčí sezóna (naše třináctá) pomalu končí a jak ve druhé půli srpna, tak na začátku září přijmeme v průměru už jen jedno veverče za týden (k dnešku jsme jich letos přijali "kulatých" 80, tedy podobný počet jako v několika posledních letech).

I v tomto "dojezdovém" období se ale může objevit den, který je abnormálně hektický. Letos jím byla středa 26. srpna, kdy jsme odpoledne vyjeli pro veverče do Havlíčkova Brodu, během jeho přebírání nás zastihl druhý telefonát, po němž jsme se přesunuli k přehradě Želiv u Pelhřimova pro veverčí holčičku, ošklivě potlučenou po pádu ze stromu na asfaltovou cestu a po dalším telefonátu jsme ještě cestou domů "nabrali" veverčího kluka, nalezeného na zahradě v Mukařově u Říčan.

Tento "trojitý" výjezd ale není ani zdaleka naším rekordem - před několika lety jsme jednu letní sobotu ráno vyjížděli pro veverče do Zvole u Prahy, tam nás zastihl další telefonát od nálezce veverčete, pro nějž jsme ze Zvole pokračovali k Máchovu jezeru a po dalších třech telefonátech jsme postupně přejeli do Jíčína, Mladé Boleslavi a do Sobotky, takže jsme se po více než dvanácti hodinách jízdy domů vrátili s pěti veverčaty od pěti různých nálezců...

Na přiložených snímcích je 7 posledních kojenců, o které se momentálně staráme. Spolu s nimi je u nás ještě dalších 17 veverčat, které se ve venkovních voliérách připravují na vypuštění zpět do přírody. V té už je 39 dalších veverčat z jarních vrhů, které jsme do přírody vrátili v červenci a srpnu.

Oběť domácího násilí?

(02.08.2020 - 16:01)
První snímek dnešní fotosady názorně vysvětluje, proč si lékaři, které navštíví poprvé, berou Katku stranou a snaží se z ní vymámit přiznání, že je obětí domácího násilí. :)

Ono násilí ale není "domácí", nýbrž "veverčí" - takhle prostě vypadá její krk rok co rok během vrcholící "veverčí sezóny", když postupně odkojí několik desítek veverčat (letos jich dosud bylo 73).

Byť veverčata na snímcích vypadají něžně, už od narození mají drápky a ty jsou v posledních dnech veverčího kojení (když je veverčeti cca 7 týdnů) už tak ostré, že lidskou kůži proříznou stejně snadno jako papír. Ne, že by mláďata chtěla Katce ublížit, ale ti nejstarší kojenci už tráví čas šplháním ve vnitřních voliérkách a když k nim přichází jednou za čtyři hodiny s mlékem, hrnou se po otevření dveří ke své adoptivní "mamince" s takovou vehemencí, že se od nich často vrací s krvavými škrábanci.

Na třech dalších snímcích si můžete prohlédnout velikost veverčích drápků u různě starých veverčat, od týden starého holátka až po šestitýdenní mládě.

Zázraky se dějí

(26.07.2020 - 20:30)
Pro osud malých veverčat bývá fatální, když z nějakého důvodu zemře jejich matka (přejede ji auto, zabije ji kočka či jiný predátor apod.). Mláďata, která jsou plně odkázaná na mateřské mléko, zůstanou opuštěná v hnízdě a bez kojení za několik dnů zemřou hlady. Jsou-li veverčata již tak stará, že se dokáží plazit, podaří se jim někdy z hnízda vylézt, zřítí se z výšky na zem a je-li to například v zahradě, je šance, že si jich na zemi všimne člověk. Malá, ještě slepá mláďata, se ale z hnízda obvykle vyplazit nedokážou.

Bez kojení mláďata v hnízdě většinou zvládnou přežít dva až čtyři dny, záleží ale samozřejmě na jejich věku (holátka v chladném počasí někdy nepřežijí ani jeden den) a kondici. Setkali jsme se ale i s "rekordmany", kteří přežili abnormálně dlouhou dobu. Před několika lety jsme si přivezli veverčího klučinu, který přežil bez potravy dokonce neuvěřitelných 7 dní (přesnou dobu jeho hladovění jsme zjistili souhrou náhod, protože nálezci si vybavili, že přesně před týdnem našli v bazénu na zahradě utopenou jeho maminku).

Odhadujeme, že podobně dlouhou dobu, tedy cca týden, zázračně přežila bez kojení veverčí holčička, pro kterou jsme si v květnu jeli do vesničky Radonín poblíž Třebíče. Vypadla z obložení v podkroví domu, do nějž vedl uzoučký otvor, skrz nějž se z posledních sil vyplazila a k její smůle spadla z šestimetrové výšky na ostré kamení. Byla tedy nejen extrémně vychrtlá a dehydrovaná, ale i zcela prochladlá a potlučená.

Vzhledem k jejímu stavu jsme nevěřili, že by mohla přežít, tehdy pět týdnů stará veverčí holčička nás ale svou vůlí žit ohromila. Překonala (s pomocí antibiotik) těžký zápal plic a po několika dnech, kdy jsme při každém pohledu do přepravky čekali, že ji najdeme mrtvou, začala přibývat na váze a její stav se zlepšoval doslova "po hodinách". Dnes, po více než dvou měsících u nás, je nejen kompletně uzdravená, ale je v takové fyzické kondici, že ji už brzy vrátíme na jednom z našich lesních výpustných míst zpět do přírody.

Její zoufalý stav po převozu k nám, kdy místo obvyklých cca 100 gramů vážila polovic, dokumentují první tři fotografie, na čtvrtém snímku je veverčí holčička z Radonína o více než měsíc později, kdy jsme ji těsně po přechodu z kojení na pevnou stravu přestěhovali do jedné z venkovních voliér.

Veverče 24 hodin po převozu k nám. Velká hlava a vystouplé oči kontrastují s vyhublým tělíčkem. Snímek pořízený těsně po převozu k nám. Na vyhublém tělíčku není jediný gram tuku, jen kosti pokryté kůží. Těžký zápal plic v prvních dnech. Kojení bylo nutné neustále přerušovat, protože veverče zoufale lapalo po dechu. Veverčí holčička, již vyléčená a ve slušné kondici, po měsíci u nás. Na snímku je po přestěhování do jedné z venkovních voliér.

Veverčí hromádka

(05.07.2020 - 14:09)
I po třinácti letech fungování veverčí záchranné stanice lze u nás na webu najít něco, co jsme ještě nikdy nevyfotili. Dnešními snímky chceme názorně ukázat, jak to u nás vypadá ve vrcholící sezóně veverčích mláďat...

V některých týdnech roku máme v naší záchranné stanici současně i přes 50 veverčat, od těch kojených až po ta starší, která se už připravují na vypuštění zpět do přírody ve venkovních voliérách. Pořízení "hromadného snímku" všech veverčat je ale bohužel nemožné - starší mláďata už jsou tak pohyblivá a neposedná, že je na jednom místě neudržíte a pohromadě vyfotit nejdou dokonce ani všichni kojenci. Veverčata jsou totiž kojená až do osmi týdnů věku, ale od šesti týdnů nabírají na pohyblivosti, takže se při pokusu o snímek okamžitě "rozlezou".

Zvolili jsme tedy kompromis, a vyfotili všechna veverčata, která jsou mladší než šest týdnů a jsou tedy ještě pro potřeby "portrétování" jakžtakž zvladatelná. Z 22 veverčat, která Katka momentálně kojí, jsme jich "na hromadu" z několika přepravek snesli 15, a tento počet vidíte i na snímcích. V této veverčí "hromádce" jsou veverčata od dvou do šesti týdnů věku, takže snímky též dobře dokumentují, jak odlišná je velikost kojených veverčat v různých věkových stadiích.

Protože veverčata v tomto věku (do šesti týdnů) tráví celý den spánkem, a probouzí se pouze na kojení, nikdy jich všech 15 na žádném ze čtyř snímků nespočítáte. Ta mladší se totiž okamžitě stulí do klubíčka a usnou, a protože veverky jsou nejšťastnější "v rodině", instiktivně se rychle promotají do obří "veverčí koule", kdy pohled na mláďata vespod zakrývají veverčata v horní "vrstvě"...

Tyto snímky jsou každopádně raritní. Nejen na našem webu, ale i jinde na internetu, je nejrůznějších snímků veverčat spousta, fotografie s 15 veverčaty naráz si ale můžete prohlédnout opravdu jen u nás.

Holátková bujabéza aneb 200.000 kojení

(21.06.2020 - 12:58)
Pokud jsme na něco opravdu pyšní, jsou to naše odchovy veverčích "holátek". Udržet při životě ta nejmenší nalezená veverčata je totiž opravdu extrémně náročné a ač se nám to už mnoho let daří, stále to nepovažujeme za samozřejmost. Jen pro názornost - za 13 let existence naší záchranné stanice jsme nejen udrželi při životě, ale "vypiplali" a nakonec i vypustili do přírody už přes 50 "holátek", tedy cca týden starých miniaturních veverčátek bez srsti, o velikosti buráku a váhy kolem 15 gramů (fotografie bohužel nedávají skutečnou představu o titěrnosti "holátek", která jsou velká jako polovina ženského malíčku).

Letošní rok je na "holátka" obzvlášť bohatý. Ve čtyřech "várkách" (paterčata, trojčata, šesterčata, dvojčata) jsme jich z různých míst republiky dosud přijali už 16, z nichž přežilo 14 (jedno zemřelo na následky poranění při pádu hnízda, druhé na vrozenou vadu).

Málokdo si ale dokáže představit, co péče o veverčí holátko obnáší, a proto se vám to pokusíme názorně "demonstrovat" na číslech. Týdenní holátko je nutné kojit (a současně ručně "čůrat") každé 2 hodiny, a to "nonstop", tedy včetně noci. Po několika dnech se interval kojení zvolňuje na každé 3 hodiny, stále včetně noci. Až po dosažení cca 18 dnů věku odpadá nutnost nočního kojení a ve 3 týdnech se kojící režim změní na každé 4 hodiny (tedy 5x denně, v 8, 12, 16, 20 a 24 hodin), v němž veverče setrvá až do odstavení, tedy do 8 týdnů (2 měsíců) věku.

Pokud si výše napsané spočítáte, zjistíte, že 1 veverčí holátko, které se k dám dostane ve věku 7 dnů, postupně, během následujících 7 týdnů kojení, absolvuje 300 (slovy: tři sta) jednotlivých kojení. Tedy Katka ho za ony necelé 2 měsíce postupně 300krát vezme do ruky a speciální stříkačkou nakrmí. Jen "letošních" 14 holátek tedy pro Katku znamená 4.200 (slovy: čtyři tisíce dvě stě) jednotlivých kojení.

A aby byl názorný "matematický" příklad úplný, tak když k holátkům přičtete i starší veverčata, která se k nám dostávají (přijímáme je nejčastěji ve věku kolem 4 týdnů a jsou tedy následně ručně kojená cca 30 dní), pohybuje se počet jednotlivých kojení za jednu "veverčí sezónu" u cca 80 přijatých veverčat někde kolem 14 až 15 tisíc. A počítejme dál: naše záchranná stanice existuje už 13 let, takže prostým vynásobením zjistíte, že počet jednotlivých kojení se k dnešku blíží k číslu 200.000 (slovy: dvě stě tisíc).

A protože naše záchranná stanice je rodinná, a nikdy neměla a nemá žádné zaměstnance ani žádné brigádníky, má oněch 200.000 jednotlivých kojení "na svědomí" Katka. Zkuste si představit, že byste dvě stě tisíckrát drželi v ruce veverče a nakojili ho stříkačkou...

8 dní stará holátka (holčičky). Před týdnem jsme si je (a jejich brášku, tedy trojčata) přivezli z vesničky Bílichov u Slaného. Na snímku jsou cca 8denní, kdy vážili 15 gramů. Pravá holátková bujabéza, vytvořená jen pro potřebu fotografování. Na 3 dny starém snímku (18. června) je mix 16 dnů starých šesterčat z Jižních Čech a 12 dnů starých trojčat z Bílichova u Slaného. Trojčata z Bílichova u Slaného (2 holky a 1 klučina) ve věku 12 dní, po 4 dnech od přijetí k nám. Šesterčata z Jižních Čech (z Jilemu u Jindřichova Hradce) ve věku cca 5 dnů, těsně po přijetí k nám.

Zlínská štreka

(07.06.2020 - 12:40)
Jak píšeme na hlavní stránce našeho webu, veverčat se v ČR každoročně najde zhruba 3x víc, než je kapacita naší záchranné stanice (v posledních letech zvládáme péči o cca 80 nalezených veverčat za rok). Proto si děláme vlastní "selekci" - z území v pomyslném okruhu o průměru cca 100 km kolem nás si jezdíme pro všechna veverčata, ze zbytku ČR si pak bez ohledu na vzdálenost jezdíme pro všechna "holátka" (tedy ještě neosrstěná mláďata do 2 týdnů věku) a většinou i pro veverčata, která ještě neotevřela oči (tedy do 4 týdnů věku).

Někdy si hodně daleko ale jedeme i pro mláďata starší (nad 4 týdny), pokud jsou v hodně špatném zdravotním stavu či když z nějakého důvodu usoudíme, že je naše péče pro jejich přežití nezbytná. Obvykle se ale o starší veverčata (nad 4 týdny), nalezená ve vzdálenějších místech republiky (nad oněch cca 100 km od nás), postarají místně příslušné všeobecné záchranné stanice sítě ČSOP, kdy na ně nálezcům předáme kontakt a vysvětlíme jim, jak se o veverče do předání postarat (všeobecných záchranných stanic je v ČR přes 30 a pokrývají kompletní území republiky).

Pokud jde o hodně dlouhé výjezdy, zvláštní "magnetismus" pro nás má Zlín, který je od nás, tedy z Kolínska, vzdálený pořádných 260 km. V několika předchozích letech jsme totiž právě ve Zlíně vždy alespoň jednou za rok byli, buď pro veverčí holátka nebo pro nějaké obzvlášť zbědované veverče. Náš letošní "zlínský výjezd", který se odehrál v úterý 2. června, byl ale opravdu unikátní. Ráno jsme tam vyjížděli pro 3 čtyřtýdenní veverčátka, nalezená na zemi pod stromem. Ta přišla o matku (zda ji zabil predátor či přejelo auto, samozřejmě nevíme), a po několika dnech bez kojení se jim z posledních sil podařilo vyplazit z hnízda na stromě a popadat z velké výšky na zem. "Nastartování" organismu takto zbědovaných a totálně vyčerpaných veverčat není jednoduché, a proto jsme s dlouhou cestou do Zlína neváhali.

Po šestihodinové cestě do Zlína a zpět (520 km) nám pár minut po návratu domů zazvonil staniční telefon znovu. Pod stromem nálezkyně trojčat, paní Pastiriková, objevila čtvrtého sourozence, v ještě horším stavu než byli tři předchozí - zcela podchlazeného a ošklivě potlučeného. Domluvili jsme se s ní na pomoci s převozem, takže nám ho ze Zlína "popovezla" do Brna, kde jsme si ho od ní převzali a do denního "itineráře" si připsali dalších 340 km a další 4 hodiny jízdy. Tento druhý výjezd byl ale už bohužel marný, veverče týž den pozdě večer na následky vnitřního poranění z pádu zemřelo...

Další zprávy už jsou ale příznivé. Zlínská "trojčata" z prvního výjezdu (2 holčičky a 1 kluk) se podařilo stabilizovat a dnes, tedy po pěti dnech u nás, jsou na dobré cestě k vyléčení, úplné rehabilitaci a časem (cca v polovině srpna) k vypuštění zpět do přírody. Jak ukazují snímky, jedna ze dvou přeživších veverčích holčiček má i řídce vídaný "frajerský" doplněk barvy srsti - rezavý proužek lemující bílé bříško...

Při rekapitulaci dvou úterních "zlínských" výjezdů nás napadlo podívat se do mapy a i nás překvapilo, jakou "štreku" jsme ten den v našem prťavém Citigo vlastně zvládli. Těch 850 kilometrů (do Zlína a zpět a následně do Brna a zpět) je totiž stejná vzdálenost, jako kdyby naše trasa vedla přes celé Čechy a celé Německo až do Dánska k moři. :)

Jak se pozná veverče, které potřebuje lidskou pomoc?

(24.05.2020 - 18:04)
Často jsme dotazováni, jak se pozná veverče, které potřebuje lidskou pomoc. Sepsali jsme tedy stručný "manuál", v němž najdete vše podstatné.


U VEVERČAT JE TO JINAK NEŽ U SRNČAT ČI ZAJÍČKŮ

Zatímco pro mláďata většiny savců (nejtypičtěji zajíčci či srnčata) platí, že tráví většinu dne sama bez matky, "odložená" na klidném místě (a není žádný důvod na ně sahat ani je sbírat), u veverčat je to přesně naopak.
Obecně platí, že veverče nikdy nemá co dělat na zemi. Má být nahoře na stromě v hnízdě, kde je spolu s matkou či kam ho matka chodí pravidelně kojit. Leží-li tedy bezvládně v trávě, ať už na zahradě, v parku či v lese, vždy potřebuje lidskou pomoc. To je případ především veverčat do zhruba čtyř týdnů věku, která jsou ještě slepá a na zemi jen pasivně leží poté, co z hnízda z nějakého důvodu vypadla. Do této kategorie patří i veverčata cca 5 týdnů stará, která už vidí, ale po zemi se jen plazí či jsou schopná udělat jen pár vratkých krůčků.


VEVERČE "PRONÁSLEDUJÍCÍ" ČLOVĚKA

U starších veverčat (ve věku mezi 6. a 8. týdnem), která už opouštějí hnízdo a občas slézají na zem při prozkoumávání okolí, záleží na tom, zda vědí, kde mají hnízdo a dokáží se do něj vrátit. Pokud se totiž ztratí, i ona zemřou hlady, protože i v tomto věku jsou plně odkázaná na mateřské mléko matky. Ztracené mládě v tomto věku už laikovi připadá velké jako dospělá veverka, pozná se ale podle toho, že pronásleduje člověka - chodí za ním či po něm přímo leze. Má totiž strašný hlad a tak se v zoufalství přidává k člověku (psovi, kočce...), protože hledá kohokoli, kdo by ho nakojil.


KAM VOLAT O RADU?

Při nálezu veverčat z obou výše popsaných kategorií je nejlepší okamžitě (nejlépe hned z místa nálezu) zavolat k nám, tedy do jediné na veverky specializované záchranné stanice v ČR v síti ČSOP. Naše stanice má telefon 606 070 632 (a web veveratka.cz) a "na příjmu" jsme nonstop, tedy v případě potřeby v každou denní i noční hodinu.
Po telefonu s nálezcem zkonzultujeme okolnosti a místo nálezu a vysvětlíme mu, jak veverčeti poskytnout první pomoc a jak postupovat dál. Pro část veverčat si přímo přijedeme (téměř automaticky to platí pro ještě holá a slepá veverčata kdekoliv v ČR), u starších předáme kontakt na územně příslušnou všeobecnou záchrannou stanici sítě ČSOP, která se o veverče postará.


A TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ: NIKDY VEVERČE NEKRMTE!

A pozor! Jakkoliv staré nalezené veverče se nikdy nepokoušejte sami krmit, protože ho tím snadno můžete i zabít či mu způsobit vážný zdravotní problém.

/fotografie různých věkových stadií veverčat najdete na hlavní straně tohoto webu/

Krvavé úterý

(26.04.2020 - 18:26)
Drtivá většina nálezců veverčat, kteří nám zatelefonují, je vyděšená, protože si myslí, že veverče je těžce poraněné. Dedukují to z toho, že veverče má na čumáčku krev, ať už čerstvou či zaschlou. Ve většině případů jde ale jen o povrchové poranění - veverčí čumáček je extrémně citlivý a hodně prokrvený, a protože veverčata se na zem dostávají pádem z výšky (z hnízda na stromě či třeba v podkroví), často se právě do čumáčku udeří. Krev na "nose" má tedy téměř každý veverčí nalezenec, u drtivé většiny z nich jde ale naštěstí jen o banalitu.
Musíme ale přiznat, že i nás v úterý 21. dubna vyděsily snímky, které nám poslali nálezci z vesničky Kraličky u Uhlířských Janovic. Veverče, které sedělo v šoku na balkóně jejich rodinného domu, mělo totiž pod sebou velké množství krve a druhá louže krve byla o dva metry dál (oba snímky přikládáme). Do Kraliček jsme tedy jeli s obavou, že veverče bude mít fatální poranění, například od kočky a otevřená tržná rána silně krvácí. K našemu velkému (a milému) překvapení jsme ale v Kraličkách zjistili, že 5 týdnů starý veverčí klučina má jen masivně potlučený čumáček poté, co zřejmě spadnul z koruny přilehlého stromu na tvrdý povrch balkónu. Veveřáčkovy rány se v následujících hodinách po vyčištění vzorně zacelily a dnes, po pěti dnech u nás, už veverčí rekonvalescent září zdravím podobně jako George Clooney v televizní reklamě na kávu Nespresso...

Veverčí klučina 48 hodin od nalezení. Poranění na čumáčku po vyčištění ran pokrývají strupy. Veverčí klučina po pěti dnech u nás. Poranění je už kompletně zacelené. Snímek od nálezců. Veverče je vpravo dole ze dveřmi na balkón, v pozadí je vidět louže krve. Snímek od nálezců. Veverče v šoku sedí za balkonovými dveřmi ve druhé louži krve.

Celkem zpráv: 764
              |    starší >>