PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí každoročně projde kolem stovky nalezených veveřátek z celé České republiky. Letos jsme přijali 107 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2016 najdete tady

V prosinci 2012 vyšlo nové vydání naší knihy Veveřácká kronika. Podrobnosti o knize i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



Na tomto místě najdete obvykle jedenkrát týdně zprávy o aktuálním dění v naší záchranné stanici i o osudech divokých veverek žijících v okolí. Zprávy jsou seřazeny chronologicky zpětně, od nejnovějších k nejstarší. Pro snazší orientaci a hledání jsou jednotlivé roky členěny do měsíců, kliknete-li si tedy v levém sloupci u libovolného roku např. na oddíl "leden", zobrazí se vám pouze zprávy z tohoto měsíce. Datum publikace každé zprávy je uveden pod jejím názvem.
Fotografie jsou zobrazeny jen v malých náhledech, po kliknutí na jakoukoliv fotografii se otevře v plné velikosti v samostatném okně. Pokud je pod fotografií popisek, zobrazí se vám při pouhém najetí myší nad náhled fotografie.
(Chcete-li být informováni o všech nových příspěvcích na tomto webu, pošlete mail bez textu na adresu pinky@veveratka.cz a do předmětu mailu napište ´aktualizace´. Od toho okamžiku vám okamžitě po zveřejnění každé nové zprávy zde na webu Veveřátka automaticky přijde na adresu, z níž mail odešlete, upozorňující mail.)



108 mláďat v roce 2017

(02.12.2017 - 11:25)
Jako každý rok (letos tedy už podesáté) nabízíme v jeho závěru kompletní statistiku "veverčí sezóny" v naší specializované záchranné stanici. V roce 2017 jsme přijali z celé České republiky 107 mláďat veverky obecné (a 1 mládě plcha velkého). Ze 107 veverčat bylo 50 "holek" a 57 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena rezavá (37 mláďat), černých bylo 30, hnědorezavých 22, černých s rezavým lemem kolem bříška 10, 5 mahagonových a 3 "vanilkové". Většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování speciální náhražkou mateřského mléka, starali jsme se ale i o 2 úplná "holátka" pouhý týden stará.
Ze 107 mláďat jsme při životě udrželi 72, u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu nebo s těžkými zraněními či postiženími neslučitelnými se životem. Z těchto 72 veverčat jsme 69 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody, 2 mláďata budou kvůli nízkému věku vypuštěna až na jaře a jedno zůstalo kvůli zdravotnímu handicapu trvale v lidské péči.
Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2017 jsme vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až na Šumavu či do Zlína.
Na 88 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata a paterčata) jsme letos najeli více než 18.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - v dubnu, kdy jsme mláďat přijali nejvíc (29), jsme pro ně vyjížděli 24x.
Peníze na pokrytí chodu záchranné stanice sháníme co nejvíce vlastním přičiněním (například prodejem naší knihy "Veveřácká kronika"), naše rodinná stanice by ale nemohla fungovat bez sponzorské pomoci našich fanoušků (způsoby možné pomoci jsou zde na našem webu vypsány tady). Všem, kdo nám letos jakkoliv pomohli, a jejichž identitu jsme znali, jsme samozřejmě poděkovali soukromě, všem anonymním sponzorům děkujeme alespoň touto cestou.
Jen díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.
S veverčím pozdravem
Katka a Petr Soukupovi

Kolín je nejbližší město od naší záchranné stanice, veverčata se v něm ale téměř nenacházejí. Letošek byl výjimkou, jeli jsme si tam v dubnu pro dvojčata. Maličká veverčata jsou opravdu drobná a bezbranná. Veverčí holčičce, nalezené v Zichovci u Slaného, je na snímku 14 dnů. Sameček Alby s vzácnou světlou (vanilkovou) barvou srsti. Veverčata mají rozkošnický spánek na zádech v oblibě. Plší holčička, nalezená v Ústí nad Labem. Po dokrmení jsme ji dovezli zpět přímo na místo nálezu do tamní plší kolonie.

Plší gurmánka

(19.11.2017 - 12:07)
Pravidelní čtenáři našeho webu (i facebookové stránky) vědí, že kromě stovek veverčat se k nám občas dostane i mládě některého ze čtyř druhů plchů, žijících na území ČR. Letos to byla maličká, ještě slepá plší holčička (plch velký, latinsky Glis glis), nalezená v Ústí nad Labem, u nás dokrmená a posléze vypuštěná zpět na místě nálezu do tamní plší kolonie. Snímky plšičky z dětství, kdy vážila 27 gramů, jsme sem vkládali na začátku září a dnes nabízíme video, na kterém je již odrostlá. Minutová nahrávka zachycuje plší holčičku pochutnávající si na piškotu.
Video uložené na našem "veverčím" kanálu na YouTube si spustíte tady.

Deset veverčích let

(05.11.2017 - 13:57)
Tradiční statistiku letos přijatých a vypuštěných veverčat zveřejníme až na konci listopadu, dnes ale chceme připomenout naše drobné "rodinné" výročí. Je to i pro nás k neuvěření, ale právě jsme totiž zakončili naši jubilejní desátou veverčí sezónu... Číslo je to docela impozantní, vždyť za oněch deset let prošlo naší specializovanou veverčí záchrannou stanicí 931 nalezených veverčat. O všechny jsme se ve dvou lidech postarali, občas sice k smrti unavení, ale i tak nás za těch deset let naše malé "veverčí hobby" nepřestalo ani na vteřinu bavit. Jako obrazový doprovod k této "výroční" zprávě jsme zvolili snímky jedné z našich nejmilejších odchovankyň, dnes už více než tříleté samičky Malé Pinky. Hnědorezavá veverčí holčička byla v červnu 2014 ve věku 5 týdnů nalezená v Říčanech a po třech týdnech kojení a dalších dvou měsících přípravy jsme ji v září téhož roku vypustili přímo u nás na zahradě. Malá Pinky se nikam neodstěhovala, ale zabydlela se ve zdejší lokalitě a postupně se z ní stala suverénní vládkyně zdejšího veverčího teritoria. Na krmítkách i stromech ji celé ty tři roky od vypuštění vídáme někdy i několikrát denně a tak máme dokonalý přehled o jejím životě i chování. Malá Pinky od té doby už desetkrát (!) porodila a je pro nás vzorovým příkladem toho, že veverče prošlé záchrannou stanicí dokáže v přírodě obstát a prožít plnohodnotný veverčí život.

Malá Pinky s jedním ze svých mnoha potomků v koruně borovice Malá Pinky při přenášení mláděte Malá Pinky si otevírá veveří krmítko a současně kojí jednoho ze svých potomků Malá Pinky coby kojenec v červnu 2014

Veveřácká kronika (pod vánoční stromeček)

(22.10.2017 - 15:02)
"V životě jsem přečetla již mnoho knížek, od různých autorů, stylů, žánrů, ale něco takového... Knížka je napsaná lehce a přece napínavě, s ůsměvem a láskou. Ale i tak není patetická ani trapná. Je skutečně čtivá a vždy musím téměř násilím přestat číst, protože přítel mezitím slastně usnul, ukolébán příběhem divoké veverky Pinky. Umím si živě představit tuto nádhernou knížku nahranou jako Rozhlasová četba na pokračování. Čekání na narozeniny stálo zato. Moc dík za nádhernou knížku. Právem se stala pokladem v mé knihovničce," píše se v jednom z mnoha čtenářských komentářů na objednací stránce naší knížky "Veveřácká kronika".
Chcete-li se dozvědět, podle koho byla pojmenována naše záchranná stanice a kdo nás inspiroval k jejímu založení, přečtěte si "Veveřáckou kroniku". A nejen proto... Pozorování divokých zvířat v přirozeném prostředí se obvykle omezuje na dny a týdny, ve výjimečných případech měsíce. Kateřina pozorovala denně divokou veverku Pinky po celý její život, dlouhých sedm let. Viděla tak na vlastní oči nejintimnější detaily z jejího života - porod, výchovu mláďat, námluvy se samci, stavbu hnízd, stravovací zvyklosti, proměny jejího chování s tím, jak stárla a nabývala zkušenosti... Současně i vše fotografovala, takže pořídila tisíce snímků ze soukromého života veverek, z nichž ty nejvzácnější vybrala do své knihy.
Kniha "Veveřácká kronika" je jak unikátním "etologickým" pohledem na život divokých veverek, tak napínavým (a domníváme se i zábavným) čtením, dokumentujícím jedno neuvěřitelné "setkání" divoké veverky a její pečlivé pozorovatelky. Jak dosvědčují desítky ohlasů na webu knihy, mnoho čtenářů ji dokonce považuje za jednu z nejkrásnějších knih o zvířatech, kterou kdy četli.
"Veveřáckou kroniku" jsme vydali vlastním nákladem a veškerý výnos z prodeje používáme k financování naší veverčí záchranné stanice Pinky. Hledáte-li vhodný dárek k Vánocům pro kohokoliv, kdo má rád přírodu, "Veveřáckou kronikou" ho potěšíte a navíc jejím zakoupením jednoduše a účinně pomůžete nalezeným veverčatům, jejichž osudy jste zvyklí sledovat na tomto webu. "Veveřáckou kroniku" si lze snadno a rychle objednat (pošleme vám ji okamžitě) tady. Na téže objednací stránce dole uprostřed je i diskuzní fórum s řadou čtenářských ohlasů.

Hrdinka knihy, divoká veverka Pinky, na jedné z celostránkových fotografií Jedna z fotografických dvoustran. V knize je více než 50 barevných snímků Potomci Pinky na celostránkové fotografii ve Veveřácké kronice Knihu lze zakoupit i na Kosmasu a v knihkupectvích, při objednávce přímo u nás (veverackakronika.bloudil.cz) ale zůstane maximum výnosu záchranné stanici

Poslední samuraj

(08.10.2017 - 13:45)
Příval veverčích mláďat z letních vrhů u nás každoročně vrcholí v červenci a v první polovině srpna, takže v září si u každého z nalezenců tipujeme, zda to bude opravdu poslední přijaté mládě tohoto roku. Protože dnes je 8. října, se značnou pravděpodobností už můžeme vyhlásit letošního "vítěze". V době nálezu pouhých 17 dnů starou černou holčičku vyhodily z hnízda pravděpodobně straky, protože na zemi vedle ní pod vysokým smrkem v lese na Sázavě ležel i mrtvý sourozenec se zobákem proraženou hlavou. K nám jsme si ji od nálezců přivezli před 14 dny a protože po pádu z výšky měla menší poranění a byla navíc z ležení na zemi těžce prochladlá, docela jsme se o ni strachovali. K výraznému zlepšení jejího stavu došlo až před několika dny, téměř současně s rozlepením očí. Z přítomnosti veverčí holčičky u nás se budeme těšit až do jara - narodila se totiž tak pozdě, že termín jejich vypuštění do přírody vycházel až na konec listopadu, kdy by už v nízkých venkovních teplotách a bez zásob na zimu určitě nepřežila.

Ještě slepé veveřátko druhý den po přijetí k nám, tedy 18 dnů staré. Veverčí holčička tři dny před rozlepením očí, tedy ve věku necelých čtyř týdnů. Dnešní (8.10.) ranní krmení. Veverčí holčička dnes (8.10.) po prvním z dnešních pěti krmení.

Horal ze Šumavy

(24.09.2017 - 16:23)
I po deseti letech zdánlivě rutinní péče o veverčata se nám občas podaří nějaké "poprvé". Veverčí klučina na snímcích sice vypadá jako každý jiný, je to ale úplně první mládě, které se k nám dostalo až z daleké Šumavy. Stav vysláblého a nemocného kluka, nalezeného u Stožce, jen kousek od německých hranic, byl dlouho nejistý a až teď, po dvou týdnech léčby a rehabilitace, se definitivně přehoupl na tu optimistickou stranu. Sedmitýdenní klučina má před sebou ještě necelý týden kojení a protože je stále hodně slabý, není zatím jisté, zda ho do přírody stihneme vrátit ještě letos na podzim nebo zda u nás bude muset zůstat až do jara.

Plší slečna

(03.09.2017 - 12:44)
Každoročně v srpnu nám zavolá vždy nejméně jeden nálezce údajného mláděte veverky, kterému (k jeho velkému překvapení) po bližším popisu malého chlupatého tvora vysvětlíme, že nenašel veverče, nýbrž mládě plcha. Plch je totiž jediným tvorem v české přírodě, který je v určitém věkovém stadiu veverčeti trochu podobný, takže může laického nálezce zmást. Ze čtyř druhů plchů, kteří v ČR žijí (plch velký, lesní, zahradní a plšík lískový - všichni jsou chránění), dochází nejčastěji k záměně u plcha velkého (latinsky Glis glis), který je ze všech plchů největší a v dospělosti může narůst až do hmotnosti kolem 300 gramů. A protože plši jsou krásná a báječná zvířata, bereme jejich občasnou přítomnost v naší záchranné stanici nikoliv jako nepříjemný omyl nálezce, nýbrž jako příjemné zpestření naší každoroční "veverčí rutiny". Pro miniaturní a ještě slepou plší holčičku (jde o mládě plcha velkého), tehdy vážící 22 gramů, jsme si před třemi týdny jeli do Ústí nad Labem a protože růst i dospívání plchů je dvakrát rychlejší než u veverčat, bude už brzy schopná návratu do přírody. Aby její příběh měl opravdový happy end, chystáme se ji zhruba za dva týdny odvézt zpět do Ústí přímo na místo nálezu, kde ve velké zahradě a na půdě domu žije kolonie jejích rodičů a sourozenců.

Fretčí lady

(20.08.2017 - 12:52)
Všech 102 veverčat, která jsme zatím letos přijali, se k nám dostalo jen díky všímavým nálezcům. U řady z nich se ale na jejich záchraně podíleli i jiní živí tvorové - ať už psi, kteří na procházce objevili veverče ležící v křoví či kočky, které veverče přinesly domů. Až letos jsme se ale poprvé za deset let setkali s opravdu kuriózním zvířecím nálezcem - na bezvládné veverče ležící na zemi u Hostivařské přehrady v Praze totiž upozornila dvojice ochočených fretek, s nimiž tu jejich chovatelé, manžele Chybovi, byli na procházce. V den nálezu 16 dní stará veverčí holčička je u nás už tři týdny, takže tři přiložené snímky mimoděk názorně dokládají její růst. Na posledním snímku, který nám poslali manželé Chybovi, pak je kompletní tým "fretčích záchranářů".

Pět týdnů stará veverčí holčička z Hostivaře dnes ráno po krmení. Týden starý snímek. Veverčí holčička je na něm ještě slepá, oči se jí rozlepily následující den. 16 dnů stará veverčí holčička těsně po převozu k nám. Veverčata se začínají osrsťovat kolem 14. dne života, do té doby jsou holá. Fretky manželů Chybových. Na snímku tentokrát neobjevily malé veverče, ale houbu.

Bagounek

(30.07.2017 - 14:05)
Pro naše občasné "veverčí" příspěvky si obvykle vybíráme mláďata, která po vypadnutí z hnízda prošla nějakým traumatizujícím zážitkem či přežila ošklivé poranění. Pro dnešní text jsme zvolili případ opačný - veverče, které se mělo a má tak dobře, jako jen málokteré jiné. Měsíc starou holčičku jsme si přivezli (jako naše 93. letošní mládě) v pátek 28.7. večer z Kostelce nad Orlicí, kde ho v lese pod stromem našel Jan Bartoš. Holčička podle výtečné zdravotní kondice musela z hnízda vypadnout jen chvíli před nálezem, protože její velká chuť k jídlu nebyla vyvolána žádným strádáním, nýbrž tím, že byla od matky nebývale vykrmená - při příjmu totiž vážila 93 gramů, což je o třetinu více, než je obvyklá hmotnost veverčat v jejím věku. S velkou pravděpodobností se jedná o jedináčka či veverče z dvojčat, protože v případě vrhu se čtyřmi či pěti mláďaty (taková je u veverek standarní velikost vrhu) nestačí množství mateřského mléka matky na tak extrémní "výkrm" a takhle narostlá bývají jen mláďata z málopočetných vrhů. U holčiček se nehodí použít termín "tlusťoučká", a proto napíšeme, že veverčí holčička z Kostelce nad Orlicí vypadá na všech snímcích spokojeně a blahobytně.

Mravenečník

(16.07.2017 - 12:21)
Občas tu píšeme o tom, jaké nebezpečí znamenají pro veverčata vypadlá z hnízda klíšťata či muší larvy, dlouho jsme ale nepsali o případech, kdy na veverče bezvládně ležící na zemi zaútočí mravenci. Přesně takový hororový zážitek má za sebou dnes 5 týdnů starý veverčí kluk, kterého na cestě u Mnichovic před 14 dny našla Martina Kulhánková. Obě mláďata, v době nálezu sotva třítýdenní (a tedy ještě slepá a zcela bezmocná), byla nejen prochladlá a potlučená, ale i obsypána desítkami mravenců, které z nich nálezkyně duchapřítomně sesbírala. První ze sourozenců zemřel na těžké vnitřní krvácení (způsobené pádem) jen krátce po převozu k nám a druhý se řadu dní potýkal s následky stovek mravenčích kousnutí. Po celém těle včetně nejcitlivějších míst (čumáček, uši, genitálie) měl stovky drobných vpichů od mravenčích kusadel, takže některé části jeho těla vypadaly jako prošité sešívačkou a jakou bolest mu musela způsobovat vzhledem k jeho malé hmotnosti do rán vstříknutá kyselina mravenčí si lze jen těžko představit. Zhruba po týdnu u nás se veverčímu klukovi začala na místech s největším počtem kousanců slupovat kůže a teprve teď, po 14 dnech, se jeho zdravotní stav stabilizoval. Zda na něm masivní otrava organismu mravenčím jedem zanechá trvalé následky či se dokáže úplně vyléčit ještě nedokážeme říct (stále je ještě příliš malý a slabý a během tří týdnů kojení, které ma ještě před sebou, se může stát cokoliv), přezdívku Mravenečník mu ale už nikdo neodpáře. Detailní pohledy na následky mravenčího útoku najdete na přiložených fotografiích.

Veverčí klučina po 14 dnech u nás při ranním krmení. Na prstech jsou i po této době zřetelně vidět strupy po kousancích od mravenců. Oba ještě slepí veverčí kluci poté, co jsme si je z Mnichovic převezli k nám. Rezavý kluk o několik hodin později zemřel na masivní vnitřní krvácení způsobené tvrdým pádem, jeho sourozenec dodnes bojuje s následky mravenčího útoku. Klučina dva dny po převozu k nám. Sliznice na čumáčku jsou masivně oteklé a zanícené od mnoha mravenčích kousanců a zřetelně je vidět i několik vpichů od kusadel. Detail zadní nohy. Kůže na ranách se zanítila, později oschla a začala se loupat. Pláty uschlé kůže jsou na snímku vidět jen částečně, protože jsou překryty srstí.

Celkem zpráv: 698
              |    starší >>