PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 10 let existence od roku 2008 do konce roku 2017 prošlo 931 nalezených veveřátek z celé České republiky. Letos jsme zatím přijali 85 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2017 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



Na tomto místě najdete obvykle jedenkrát týdně zprávy o aktuálním dění v naší záchranné stanici i o osudech divokých veverek žijících v okolí. Zprávy jsou seřazeny chronologicky zpětně, od nejnovějších k nejstarší. Pro snazší orientaci a hledání jsou jednotlivé roky členěny do měsíců, kliknete-li si tedy v levém sloupci u libovolného roku např. na oddíl "leden", zobrazí se vám pouze zprávy z tohoto měsíce. Datum publikace každé zprávy je uveden pod jejím názvem.
Fotografie jsou zobrazeny jen v malých náhledech, po kliknutí na jakoukoliv fotografii se otevře v plné velikosti v samostatném okně. Pokud je pod fotografií popisek, zobrazí se vám při pouhém najetí myší nad náhled fotografie.
(Chcete-li být informováni o všech nových příspěvcích na tomto webu, pošlete mail bez textu na adresu pinky@veveratka.cz a do předmětu mailu napište ´aktualizace´. Od toho okamžiku vám okamžitě po zveřejnění každé nové zprávy zde na webu Veveřátka automaticky přijde na adresu, z níž mail odešlete, upozorňující mail.)



Králík

(16.09.2018 - 14:09)
Jednou z kuriozit, kterou nám nabídla letošní veverčí sezóna, je veverče "bez ocásku". Pro tehdy 2 týdny starou veverčí holčičku jsme si dojeli v polovině srpna až na Moravu, k Prostějovu a už na první pohled bylo jasné, že má za sebou hrůzný zážitek - pravděpodobně kočka (či jiný veverčí predátor) jí totiž ukousla více než polovinu ocásku a způsobila i další menší poranění. Veverče se nám naštěstí podařilo vyléčit a dnes, kdy je staré 6 týdnů, mu zůstala jen "památka" v podobě výrazně kratšího ocasu, kvůli kterému dostalo přezdívku "králík". Protože veverčí holčička se zkráceným ocasem vyrůstá a bere ho tedy jako přirozený, neměl by ji nijak handicapovat při pohybu a rovnováze, takže její návrat do přírody bude pravděpodobně možný. Na jedné z přiložených fotografií jsme "králíka" vyfotili vedle jiného stejně starého veverčete, aby byl rozdíl v délce jejich ocásků dokonale patrný.

Veverče s ocáskem poloviční velikosti. Na snímku pořízeném před měsícem by si laický pozorovatel chybějící části ocasu zřejmě vůbec nevšiml. Porovnání délky ocasu standardní a zkrácené velikosti. Veverčí holčička s polovičním ocáskem ve věku 6 týdnů.

Zářijová školka

(02.09.2018 - 15:20)
Každé z našich dosavadních jedenácti "báječných let s veverčaty" bylo trochu jiné. Zvláštností toho letošního byl nevídaný příval malých a ještě slepých veverčat ve druhé polovině srpna, tedy v době, kdy v jiných letech naše "sezóna" už pomalu končila a připravovali jsme poslední skupiny odrostlejších veverčat na vypuštění. Přesně je to vidět na číslech - dnes, tedy v neděli 2. září, se stále staráme o 40 veverčat, z nichž 21 je kojenců (ručně krmených náhražkou mateřského mléka) a z těchto 21 je 7 ještě slepých, tedy mladších než měsíc. Čtyři slepé veverčí sourozence, staré cca 3 týdny, jsme si naposledy přivezli včera z Podkrkonoší, což je v tomto ročním období opravdu anomálie. Snímky některých našich momentálních veverčích "miminek" najdete na čtyřech přiložených fotografiích.

Tři týdny stará čtyřčata přivezená 1. září z Podkrkonoší. Snímek vzorově ilustruje, že v jednom vrhu jsou běžná i různě zabarvená mláďata. Tři týdny stará veverčí holčička nalezená u Mladé Boleslavi. Desetidenní veverčí holátko, které jsme si minulý víkend přivezli z Jablonce nad Nisou. Nahoře je veverčí kluk z Pardubic, pod ním prcek nalezený v Praze.

Plšička Pepper

(26.08.2018 - 12:01)
Rok co rok v létě nám zavolá několik nálezců údajného veverčete, jimž po vyslechnutí bližšího popisu malého chlupatého tvora vysvětlíme, že ve skutečnosti našli mládě plcha. Plch je totiž jediným tvorem v české přírodě, který je v určitém věkovém stadiu veverčeti trochu podobný, takže dokáže laického nálezce zmást. Ze čtyř druhů plchů, kteří v ČR žijí (plch velký, lesní, zahradní a plšík lískový), dochází nejčastěji k záměně u plcha velkého (latinsky Glis glis), který je z plchů největší a v dospělosti může narůst až ke 300 gramům. A protože plši jsou úchvatní tvorové, někdy neodoláme, a obzvlášť když jde o holátko, vyžadující složitou a "piplavou" péči, dojedeme si pro něj.
Letos se k nám takto dostalo suverénně nejmenší plšátko ze všech, o které jsme se kdy starali. Slepá plší holčička (jde o mládě plcha velkého), pro kterou jsme si 8. srpna dojeli do Brandýsa nad Orlicí, tehdy vážila pouhých 8 gramů a byla cca týden stará. Miniaturní tvoreček, velký tehdy jako burák či polovina malíčku (jak dosvědčují fotografie), za necelé tři týdny u nás už docela narostl, takže nyní váží 28 gramů a je velký už jako buráky dva. :)
Růst i dospívání plchů je ale více než dvakrát rychlejší než u veverčat, takže momentálně měsíc stará plšička (na rozdíl od stejně starých veverčat, která v tomto věku celý den po "miminkovsku" jen spí) už kromě kojení ochutnává i piškoty a aktivně (a rychle) pobíhá. Jako všichni plši i ona má kromě hebké srsti i nádherné velké oči, vlastní všem tvorům, kteří den prospí a aktivní jsou výhradně v noci.
Nad plšičkou Pepper (jméno dostala podle Pepper Potts, sekretářky Iron Mana) by jistě zajásali i numerologové - přivezli jsme si ji 8.8. 2018, vážila 8 gramů a její momentální IQ odhadujeme na 8. :)

Měsíc stará plšička v jednom ze svých pelíšků. Plšička po přijetí k nám. Váha 8 gramů, tehdy se ještě vešla na burák. Jedno z prvních krmení týden staré osmigramové plší holčičky u nás. Dnešní ranní krmení necelý měsíc staré plšičky. Váží 28 gramů, vypije cca 1,5 mililitru náhražky mateřského mléka každé tři hodiny.

Mileniál

(12.08.2018 - 17:39)
Dovedete si představit, že byste se tři dny nemohli vyčůrat? Vžít se do toho, jak strašlivá musí být bolest z močového měchýře přeplněného k prasknutí? Přesně tím si prošel malý černý veverčí kluk, nalezený u Hřenska. Dokud jsou totiž veverčata slepá, tedy celé první čtyři týdny života, nedokáží sama čůrat. (V hnízdě je k močení matka stimuluje olizováním genitálií a pokud se takto malé veverče dostane k lidem, musí se po každém krmení vyčůrat s lidskou pomocí, stimulací vývodu močové trubice.)
Vina za třídenní veveřáčkovo utrpení ale nepadá na nálezkyni. Ta totiž po objevení veverčího klučiny v lese na zemi strávila několik hodin marnou anabází v Děčíně, když se pokoušela najít radu či pomoc u několika veterinářů, v ZOO i jednom z místních útulků. Všichni tito "profesionálové" ji bohužel dali jen nesmyslné rady a posílali ji "od čerta k ďáblu", aniž by jediný z nich poradil to, co by mělo okamžitě napadnout každého rozumně uvažujícího odborníka - že by měla zavolat do některé ze záchranných stanic pro volně žijící živočichy. Nálezkyně, která byla na Děčínsku na dovolené na chatě (mimo civilizaci i internet), se tedy na základě absurdních rad ze zoufalství pokusila o mládě na chatě tři dny pečovat sama, než se dostala k internetu a našla kontakt na nás.
Z popisu okolností i z mobilem poslané fotografie veverčátka se strašlivě nafouklým bříškem od přeplněného močového měchýře jsme pochopili, že jde doslova o vteřiny, vyrazili jsme tedy k nálezkyni okamžitě přímo z výjezdu pro jiné mládě za Prahou a protože nám vyjela naproti, předali jsme si mládě včas, takže k prasknutí močového měchýře nedošlo. Ještě několik dalších dní (vše popisované se odehrálo minulou neděli) zbědovaný veveřáček bojoval o život, dnes již ale jeho zdravotní stav vypadá optimističtěji.
Ne že by nám na životě některého z našich veverčích "chovanců" nezáleželo, dva týdny starý klučina z Hřenska je ale přece jen obzvlášť výjimečný případ - je to totiž v naší evidenci veverčátko s pořadovým číslem tisíc. Od jeho přijetí tedy už můžeme hrdě říkat, že za jedenáct let, co fungujeme, prošlo naší rodinnou "veverčí" stanicí čtyřciferné množství veverčat...

Klučina při jednom z krmení. Takových v tomto věku absolvuje 6 denně. Klučina dnes ráno (neděle 12.8.) v pelíšku spolu s dalšími dvěma veverčaty. Na snímku blaženě spí hlavou na bříšku veverčí holčičky, nalezené u Jíčína. V tomto věku tráví veverčata veškerý čas spánkem. Snímek pořízený nálezkyní. Tehdy necelých 10 dnů starý klučina ještě neměl srst.

Svatojánská muška

(15.07.2018 - 13:24)
Velmi vzácně, jen jednou za několik let, se u veverčete setkáme s projevem tzv. parciálního albinismu. Jde o genetickou poruchu, která se projeví bílou skvrnou na srsti, především u veverčat černé barvy opravdu nepřehlédnutelnou. V minulosti jsme tu měli veverčata s bílým prstíkem či bílou skvrnou na zádech a už deset let pravidelně vzpomínáme na samičku Tlapku, která měla bílá předloktí obou předních tlapek, takže vypadala jako když nosí plesové rukavičky (její snímek najdete ve fotogalerii). Letošním příspěvkem do naší "sbírky" parciálních albínů je maličká veverčí holčička, kterou jsme si před dvěma týdny přivezli z Prahy z Košíř. Cca dvanáct dnů staré holátko bez srsti, vážící 30 gramů, mělo už tehdy zvláštní koneček ocásku a po pár dnech, kdy mu začala narůstat srst, se naše podezření na parciální albinismus potvrdilo. Bílá špička ocásku veverčí holčičky, které jsou teď necelé čtyři týdny, září na černé srsti podobně, jako kdyby jí na něm seděla svatojánská muška.

Kontrast bílé špičky ocásku se zbytkem těla je efektní. Naše ´parciální albínka´ dnes ráno při prvním krmení. Ještě jí není ani měsíc, proto má stále ještě ´nerozlepené´ oči. Veverčí holčička po přijetí k nám. Bílý konec ocásku byl tehdy rozeznatelný jen v náznaku, protože veverče ještě nemělo srst. Veverčí holčička Tlapka, která se k nám do záchranné stanice dostala před deseti lety, měla bílá předloktí obou předních tlapek, takže vypadala jako když nosí plesové rukavičky.

Živý přenos z veverčího krmítka

(12.07.2018 - 12:57)
Jak mnozí z vás dobře vědí, internetová televize Slow TV v březnu spustila nepřetržitý živý videopřenos ze stromové krmné plošiny u nás na zahradě. Na rozdíl od jarních měsíců, kdy na krmítko přicházely jen dospělé veverky a zahlédnout je znamenalo obrnit se značnou trpělivostí, je momentální situace radikálně jiná. Kromě pěti dospělých veverek, žijících v okolí, totiž plošinu téměř neustále "okupují" mláďata ze dvou dosavadních letošních vrhů samičky Malé Pinky, která u krmítka a misek s ovocem často tráví i desítky minut, takže nějakou veverku na krmítku uvidíte téměř vždy, když si přenos spustíte.
Jak jsme psali už na jaře, je důvodem, proč jsme s videopřenosem na Slow TV souhlasili, propagace veverčího krmítka - doufáme, že až ho "diváci" videopřenosu uvidí v provozu, rozhodnou se někteří z nich krmítko vyrobit či koupit a pomohou jeho instalací a plněním divokým veverkám ve svém okolí. Návod na výrobu krmítka najdete na našem webu (tady), koupit si přesně takové krmítko, jaké vidíte v záběru kamery, lze jednoduše na e-shopu Zelená domácnost (tady).

Živý přenos najdete tady.

Maruška

(01.07.2018 - 13:41)
Pravidelné "veverčí" zprávy sem vkládáme obvykle jednou za dva týdny, takže je jasné, že píšeme jen o zlomku veverčat, která naší záchrannou stanicí projdou. Konkrétně - letos jsme si k nám přivezli už 45 nalezených veverčích prcků a z nich všech jsme psali jen o třech "nálezech a nálezcích" - o březnových holčičích paterčatech z Mnichova Hradiště, starých při nálezu pouhých 5 dnů (všechny už jsou vrácené zpět do přírody), o dvou veverčích klucích ze Zichovce (oba už jsou též zpět v přírodě) a o červnových klučičích čtyřčatech z Prahy - Proseka (ti jsou stále ještě kojení, i když už jsou třikrát tak velcí než při přijetí k nám). K psaní si tedy obvykle vybíráme mláďata, která svým osudem či vzhledem vybočují z naší každodenní veverčí "rutiny".
Šest týdnů stará veverčí holčička Maruška, kterou jsme si před týdnem přivezli z vesničky u Stříbrné Skalice, je výjimečná hned z pěti důvodů naráz. Za prvé - při nálezu byla v extrémně špatném stavu, těžce podvyživená, droboučká a totálně vysláblá. Za druhé - má vzácnou "mahagonovou" barvu, pro kterou máme slabost proto, že přesně takovou měla hrdinka "Veveřácké kroniky", samička Pinky. Za třetí - Maruška má mimořádně velké nádherné oči, které jí vystupují doslova "až na vrch hlavy". Za čtvrté - zřejmě kočka jí při jejím ztraceném bloudění zahradami ukousla kus ocásku, takže ho má sotva poloviční než by měl být. A za páté - Maruška měla opravdu nečekanou nálezkyni. Aniž bychom během jízdy pro veverče tušili, ke komu pro ni jedeme, otevřela nám totiž po zazvonění u domu pod nádhernými vysokými stromy zpěvačka Marta Jandová s malou dcerkou, po které veverčí holčička Maruška dostala jméno.

Maruška i po týdnu u nás stále vypadá jako drobný lesní skřítek. Maruška se i při dnešním ranním krmení stále ještě vejde do dlaně. 
Maruška má oči ´až na vrch hlavy´. Zvláštností Marušky je kratičký ocásek. Polovinu z něj odkousla zřejmě kočka.

Čtyři pražští pepíci

(03.06.2018 - 13:31)
Drtivá většina v přírodě nalezených (a k nám posléze přivezených) veverčat jsou jedináčci, vypadlí z nejrůznějších důvodů z hnízda. Jednou či dvakrát za rok se nám ale stane, že si jedeme pro celé hnízdo, obvykle spadlé po silném větru nebo po pokácení stromu. Bývá pravidlem, že v takových případech je osazenstvo hnízda většinově "holčičí", ostatně i první takový letošní případ, o němž jsme psali na začátku března, jsme popsali pod titulkem "Pět holčičích buráků", protože paterčata tvořily samé holky. Hnízdo, které jsme si před dvěma dny přivezli z pražského Proseka, je v tomto ohledu opravdu premiérové - za 11 let, co si pro veveřátka jezdíme, se stalo poprvé, že se k nám dostal veverčí vrh sestavený jen ze samých kluků. Čtyři prckové, kteří se i s hnízdem zřítili ze stromu doprostřed malého vydlážděného náměstíčka přímo mezi chodce, jsou necelé 3 týdny staří a mají typicky "pražskou", tedy světlounce rezavou barvu. Před sebou mají ještě 5 týdnů ručního dokrmování, což jen pro představu v číselném vyjádření znamená, že každý z nich bude "ručně" nakojen ještě cca 170krát a všichni čtyři dohromady se ke stříkačce přisají skoro 700krát.

Šumavák po třech týdnech v přírodě

(20.05.2018 - 13:06)
Drtivou většinu nalezených veveřátek vypouštíme ve věku kolem tří měsíců zpět do přírody na speciálních výpustných místech ve velkých lesích, což znamená, že o jejich dalším osudu už nemáme žádné zprávy. Přesto se nám občas podaří některého z našich odchovanců pozorovat nejen v prvních hodinách a dnech po vypuštění, ale někdy i po mnoho měsíců. Většinou jednou za rok si totiž některé z oblíbených mláďat vypustíme přímo u nás, na zahradě v areálu záchranné stanice. Letos se tohoto privilegia dostalo "Šumavákovi", hnědému klučinovi, nalezenému loni v září ve Stožci na Šumavě. Veveřák, o němž jsme už dvakrát psali (loni 24.9. a letos 14.1.), byl ve velmi zbědovaném zdravotním stavu a protože jeho rehabilitace byla dlouhá a komplikovaná, zůstal u nás přes celou zimu. Do přírody jsme ho tou pro něj nejsnazší cestou, tedy otevřením dveří voliéry, vypustili před třemi týdny a byli jsme napjatí, zda okamžitě zmizí či zda si alespoň pro začátek svého "volného" života zvolí zahradu a její okolí. K naší velké radosti si vybral druhou variantu, a tak ho už tři týdny každý den letmo vídáme v korunách stromů či u krmítek. Šumavák se v prvních dnech po vypuštění několikrát na noc otevřenými dveřmi vrátil přespat do voliéry, velmi rychle ale podlehl svodům "divokého života" a nyní je už svým chováním, rychlostí a ostražitostí neodlišitelný od jiných divokých veverek žijících v okolí. Ke třem fotografiím Šumaváka, pořízeným v tomto týdnu na zahradě, přidáváme i jeho "kojenecký" snímek z loňského září.

Šumavák u jezírka na zahradě. Je snadno identifikovatelný podle tmavého ocasu, kontrastujícího s hnědým zbytkem těla. Šumavák v koruně stromu. Šumavák u jednoho ze speciálních veverčích krmítek na zahradě. Vzpomínka na Šumaváčkovo dětství. Takhle vypadal v září 2017 coby ještě kojené mládě.

Ubikace pro veverčí prcky

(06.05.2018 - 15:32)
Za více než 10 "veverčích" let, co naše stanice existuje, jsme vám tu na snímcích a videích ukázali už leccos, dnešní půlminutové video je ale premiérové. Jsou na něm zachyceny 3 sousedící vnitřní voliéry ve "veverčí místnosti" uvnitř našeho domu, v nichž bydlí sice už hodně pohyblivá cca 7 týdnů stará veverčata, která jsou ale stále ještě ručně kojená. Teprve za pár dní, až veverčata začnou sama přijímat pevnou stravu a přestanou být závislá na kojení, se přestěhují do komplexu voliér venkovních. Na videu je vzorově vidět, jaký je ve vnitřních voliérách s takto starými mláďaty "hukot" - drnčení pletiva z téměř neustále pobíhajících mláďat se rozléhá po celém domě. A jen pro přesnost - v okamžiku pořízení nahrávky "bydlelo" ve třech na videu zachycených vnitřních voliérách 16 veverčat z 26, které jsme zatím letos přijali. Video si na našem kanálu na Youtube spustíte tady.


Celkem zpráv: 719
              |    starší >>