PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí každoročně projde kolem stovky nalezených veveřátek z celé České republiky. Letos jsme zatím přijali 107 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2016 najdete tady

V prosinci 2012 vyšlo nové vydání naší knihy Veveřácká kronika. Podrobnosti o knize i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



Na tomto místě najdete obvykle jedenkrát týdně zprávy o aktuálním dění v naší záchranné stanici i o osudech divokých veverek žijících v okolí. Zprávy jsou seřazeny chronologicky zpětně, od nejnovějších k nejstarší. Pro snazší orientaci a hledání jsou jednotlivé roky členěny do měsíců, kliknete-li si tedy v levém sloupci u libovolného roku např. na oddíl "leden", zobrazí se vám pouze zprávy z tohoto měsíce. Datum publikace každé zprávy je uveden pod jejím názvem.
Fotografie jsou zobrazeny jen v malých náhledech, po kliknutí na jakoukoliv fotografii se otevře v plné velikosti v samostatném okně. Pokud je pod fotografií popisek, zobrazí se vám při pouhém najetí myší nad náhled fotografie.
(Chcete-li být informováni o všech nových příspěvcích na tomto webu, pošlete mail bez textu na adresu pinky@veveratka.cz a do předmětu mailu napište ´aktualizace´. Od toho okamžiku vám okamžitě po zveřejnění každé nové zprávy zde na webu Veveřátka automaticky přijde na adresu, z níž mail odešlete, upozorňující mail.)



Poslední samuraj

(08.10.2017 - 13:45)
Příval veverčích mláďat z letních vrhů u nás každoročně vrcholí v červenci a v první polovině srpna, takže v září si u každého z nalezenců tipujeme, zda to bude opravdu poslední přijaté mládě tohoto roku. Protože dnes je 8. října, se značnou pravděpodobností už můžeme vyhlásit letošního "vítěze". V době nálezu pouhých 17 dnů starou černou holčičku vyhodily z hnízda pravděpodobně straky, protože na zemi vedle ní pod vysokým smrkem v lese na Sázavě ležel i mrtvý sourozenec se zobákem proraženou hlavou. K nám jsme si ji od nálezců přivezli před 14 dny a protože po pádu z výšky měla menší poranění a byla navíc z ležení na zemi těžce prochladlá, docela jsme se o ni strachovali. K výraznému zlepšení jejího stavu došlo až před několika dny, téměř současně s rozlepením očí. Z přítomnosti veverčí holčičky u nás se budeme těšit až do jara - narodila se totiž tak pozdě, že termín jejich vypuštění do přírody vycházel až na konec listopadu, kdy by už v nízkých venkovních teplotách a bez zásob na zimu určitě nepřežila.

Ještě slepé veveřátko druhý den po přijetí k nám, tedy 18 dnů staré. Veverčí holčička tři dny před rozlepením očí, tedy ve věku necelých čtyř týdnů. Dnešní (8.10.) ranní krmení. Veverčí holčička dnes (8.10.) po prvním z dnešních pěti krmení.

Horal ze Šumavy

(24.09.2017 - 16:23)
I po deseti letech zdánlivě rutinní péče o veverčata se nám občas podaří nějaké "poprvé". Veverčí klučina na snímcích sice vypadá jako každý jiný, je to ale úplně první mládě, které se k nám dostalo až z daleké Šumavy. Stav vysláblého a nemocného kluka, nalezeného u Stožce, jen kousek od německých hranic, byl dlouho nejistý a až teď, po dvou týdnech léčby a rehabilitace, se definitivně přehoupl na tu optimistickou stranu. Sedmitýdenní klučina má před sebou ještě necelý týden kojení a protože je stále hodně slabý, není zatím jisté, zda ho do přírody stihneme vrátit ještě letos na podzim nebo zda u nás bude muset zůstat až do jara.

Plší slečna

(03.09.2017 - 12:44)
Každoročně v srpnu nám zavolá vždy nejméně jeden nálezce údajného mláděte veverky, kterému (k jeho velkému překvapení) po bližším popisu malého chlupatého tvora vysvětlíme, že nenašel veverče, nýbrž mládě plcha. Plch je totiž jediným tvorem v české přírodě, který je v určitém věkovém stadiu veverčeti trochu podobný, takže může laického nálezce zmást. Ze čtyř druhů plchů, kteří v ČR žijí (plch velký, lesní, zahradní a plšík lískový - všichni jsou chránění), dochází nejčastěji k záměně u plcha velkého (latinsky Glis glis), který je ze všech plchů největší a v dospělosti může narůst až do hmotnosti kolem 300 gramů. A protože plši jsou krásná a báječná zvířata, bereme jejich občasnou přítomnost v naší záchranné stanici nikoliv jako nepříjemný omyl nálezce, nýbrž jako příjemné zpestření naší každoroční "veverčí rutiny". Pro miniaturní a ještě slepou plší holčičku (jde o mládě plcha velkého), tehdy vážící 22 gramů, jsme si před třemi týdny jeli do Ústí nad Labem a protože růst i dospívání plchů je dvakrát rychlejší než u veverčat, bude už brzy schopná návratu do přírody. Aby její příběh měl opravdový happy end, chystáme se ji zhruba za dva týdny odvézt zpět do Ústí přímo na místo nálezu, kde ve velké zahradě a na půdě domu žije kolonie jejích rodičů a sourozenců.

Fretčí lady

(20.08.2017 - 12:52)
Všech 102 veverčat, která jsme zatím letos přijali, se k nám dostalo jen díky všímavým nálezcům. U řady z nich se ale na jejich záchraně podíleli i jiní živí tvorové - ať už psi, kteří na procházce objevili veverče ležící v křoví či kočky, které veverče přinesly domů. Až letos jsme se ale poprvé za deset let setkali s opravdu kuriózním zvířecím nálezcem - na bezvládné veverče ležící na zemi u Hostivařské přehrady v Praze totiž upozornila dvojice ochočených fretek, s nimiž tu jejich chovatelé, manžele Chybovi, byli na procházce. V den nálezu 16 dní stará veverčí holčička je u nás už tři týdny, takže tři přiložené snímky mimoděk názorně dokládají její růst. Na posledním snímku, který nám poslali manželé Chybovi, pak je kompletní tým "fretčích záchranářů".

Pět týdnů stará veverčí holčička z Hostivaře dnes ráno po krmení. Týden starý snímek. Veverčí holčička je na něm ještě slepá, oči se jí rozlepily následující den. 16 dnů stará veverčí holčička těsně po převozu k nám. Veverčata se začínají osrsťovat kolem 14. dne života, do té doby jsou holá. Fretky manželů Chybových. Na snímku tentokrát neobjevily malé veverče, ale houbu.

Bagounek

(30.07.2017 - 14:05)
Pro naše občasné "veverčí" příspěvky si obvykle vybíráme mláďata, která po vypadnutí z hnízda prošla nějakým traumatizujícím zážitkem či přežila ošklivé poranění. Pro dnešní text jsme zvolili případ opačný - veverče, které se mělo a má tak dobře, jako jen málokteré jiné. Měsíc starou holčičku jsme si přivezli (jako naše 93. letošní mládě) v pátek 28.7. večer z Kostelce nad Orlicí, kde ho v lese pod stromem našel Jan Bartoš. Holčička podle výtečné zdravotní kondice musela z hnízda vypadnout jen chvíli před nálezem, protože její velká chuť k jídlu nebyla vyvolána žádným strádáním, nýbrž tím, že byla od matky nebývale vykrmená - při příjmu totiž vážila 93 gramů, což je o třetinu více, než je obvyklá hmotnost veverčat v jejím věku. S velkou pravděpodobností se jedná o jedináčka či veverče z dvojčat, protože v případě vrhu se čtyřmi či pěti mláďaty (taková je u veverek standarní velikost vrhu) nestačí množství mateřského mléka matky na tak extrémní "výkrm" a takhle narostlá bývají jen mláďata z málopočetných vrhů. U holčiček se nehodí použít termín "tlusťoučká", a proto napíšeme, že veverčí holčička z Kostelce nad Orlicí vypadá na všech snímcích spokojeně a blahobytně.

Mravenečník

(16.07.2017 - 12:21)
Občas tu píšeme o tom, jaké nebezpečí znamenají pro veverčata vypadlá z hnízda klíšťata či muší larvy, dlouho jsme ale nepsali o případech, kdy na veverče bezvládně ležící na zemi zaútočí mravenci. Přesně takový hororový zážitek má za sebou dnes 5 týdnů starý veverčí kluk, kterého na cestě u Mnichovic před 14 dny našla Martina Kulhánková. Obě mláďata, v době nálezu sotva třítýdenní (a tedy ještě slepá a zcela bezmocná), byla nejen prochladlá a potlučená, ale i obsypána desítkami mravenců, které z nich nálezkyně duchapřítomně sesbírala. První ze sourozenců zemřel na těžké vnitřní krvácení (způsobené pádem) jen krátce po převozu k nám a druhý se řadu dní potýkal s následky stovek mravenčích kousnutí. Po celém těle včetně nejcitlivějších míst (čumáček, uši, genitálie) měl stovky drobných vpichů od mravenčích kusadel, takže některé části jeho těla vypadaly jako prošité sešívačkou a jakou bolest mu musela způsobovat vzhledem k jeho malé hmotnosti do rán vstříknutá kyselina mravenčí si lze jen těžko představit. Zhruba po týdnu u nás se veverčímu klukovi začala na místech s největším počtem kousanců slupovat kůže a teprve teď, po 14 dnech, se jeho zdravotní stav stabilizoval. Zda na něm masivní otrava organismu mravenčím jedem zanechá trvalé následky či se dokáže úplně vyléčit ještě nedokážeme říct (stále je ještě příliš malý a slabý a během tří týdnů kojení, které ma ještě před sebou, se může stát cokoliv), přezdívku Mravenečník mu ale už nikdo neodpáře. Detailní pohledy na následky mravenčího útoku najdete na přiložených fotografiích.

Veverčí klučina po 14 dnech u nás při ranním krmení. Na prstech jsou i po této době zřetelně vidět strupy po kousancích od mravenců. Oba ještě slepí veverčí kluci poté, co jsme si je z Mnichovic převezli k nám. Rezavý kluk o několik hodin později zemřel na masivní vnitřní krvácení způsobené tvrdým pádem, jeho sourozenec dodnes bojuje s následky mravenčího útoku. Klučina dva dny po převozu k nám. Sliznice na čumáčku jsou masivně oteklé a zanícené od mnoha mravenčích kousanců a zřetelně je vidět i několik vpichů od kusadel. Detail zadní nohy. Kůže na ranách se zanítila, později oschla a začala se loupat. Pláty uschlé kůže jsou na snímku vidět jen částečně, protože jsou překryty srstí.

Skalp

(02.07.2017 - 12:43)
Jeden z nejsmutnějších případů za poslední léta jsme řešili před dvěma týdny, kdy jsme si z Krkonoš přivezli jediné živé veverče ze čtyř sourozenců z hnízda, které objevila kuna. Ta tři mláďata potrhala a částečně sežrala a čtvrté těžce poranila. Jediné mládě, které přežilo, tři týdny stará (a tedy ještě slepá) veverčí holčička, mělo tržné rány po těle, na dvou místech prokouslé bříško a částečně "skalpovanou" kůži na hlavě včetně odtrženého ucha. Na kolínské veterinární klinice MVDr. Pohořalého, která nám už 10 let nezištně pomáhá, měla ten den službu MVDr. Mária Sarová, pro kterou to byla její první "veverčí" operace. Všechny rány vyčistila a odtrženou kůži na hlavě včetně ucha se jí podařilo několika stehy přišít zpět. K naší velké radosti nejen operace, ale i následná léčba a rehabilitace u nás dopadla výborně. V mezidobí veverčí holčička otevřela oči a dnes jsou již všechny rány úplně vyhojené a zacelené. Na přiložených snímcích je zachycena nejen dnešní podoba veverky, ale i stav před operací a těsně po ní.

Vyléčená pětitýdenní veverčí holčička z Krkonoš dnes ráno, tedy dva týdny po operaci. Stav těsně před operací. Tržná rána na hlavě a odtržená kůže měla délku několika centimetrů. Skutečná velikost poranění není ze snímku poznatelná, odtržená kůže i ucho jsou totiž prstem přimáčknuté k hlavě zpět na své místo. Druhý den po operaci. Skalpovaná část kůže na hlavě i ucho jsou přišité zpět na své místo několika viditelnými stehy. K rehabilitaci malých veverčat přispívá i psychická pohoda vyplývající z vědomí, že na světě nejsou sama. Holčička z Krkonoš trávila čas společně se stejně starým veverčím klukem nalezeným u Říčan.

Gepard

(18.06.2017 - 14:24)
Tři týdny starý veveří kluk z Prahy nebude na své dětství vzpomínat v nejlepším. Nalezen byl v úterý 13. června dopoledne na asfaltovém chodníku nedaleko od ZOO v Praze, zcela podchlazený, pokrytý stovkami muších vajíček a se dvěma mrtvými sourozenci po boku. Obrovský hematom v podpaží navíc signalizoval to, co později potvrdil rentgen - zlomenou přední tlapku. Po pěti dnech léčby a rekonvalescence už lze napsat, že klučina má to nejhorší za sebou a den co den nám dělá radost nejen svým uzdravováním, ale i raritní barvou. Světle "blonďatá" mláďata se k nám totiž dostanou jen jednou za několik let a pražský klučina má nejen svítivě krémovou barvu, ale i několik raritních tmavších "gepardích" skvrn na zádech i přímo na temeni hlavy.

Brňáček

(11.06.2017 - 13:37)
Každý, kdo někdy viděl naše snímky cca týden starých veverčat, a pak mu tatáž veverčata ukážeme živá, je šokován tím, jak jsou ve skutečnosti strašně maličká. Na fotografiích jsou totiž veverčata oproti realitě "zvětšená", protože formát fotky při zobrazení na obrazovce je někdy i několikanásobně větší než skutečná velikost mláděte. Pokusili jsme se tedy cca 6 dnů staré veverče nafotit tak, aby byla jeho skutečná "pidi-velikost" názorně viditelná, a to přiložením k lidské tváři a oku, jehož rozměru veverčí novorozenec zhruba odpovídá. Na snímcích je veverčí ani ne týden starý chlapeček, kterého jsme si v úterý v noci přivezli z Brna. Nálezci ho odnesli do pohotovostní ordinace Veterinární a farmaceutické univerzity, kde doktorka Barbara Prokešová udělala přesně to, co by měl udělat veterinární lékař ve chvíli, kdy se k němu takhle malé veverče dostane - o nic se nepokoušela sama, ale vyhledala si na internetu kontakt a zavolala k nám. O veverče se poté během dvou hodin, který nám zabral dvousetkilometrový přejezd do Brna, vzorně podle našich pokynů postarala a tím mu zachránila život. Titěrný dvacetigramový veveří klučina, ještě s viditelným zbytkem pupeční šňůry na bříšku, je od té doby našim vzorným pacientem, krmeným každé 2 hodiny a "bydlícím" v trvale vyhřívaném doupátku. Ani po pěti dnech, co je v naší péči, se ale zdaleka ještě neodvážíme říct, zda přežije, protože u takhle malých veverčat vám sebevětší zkušenosti nestačí a potřebujete i pořádnou dávku štěstí. Snad ho malý Brňáček bude mít...

Horolezec

(28.05.2017 - 11:49)
Většina z lidí, k nimž si jezdíme pro nalezená veverčata, je překvapena informací, že veverka "nehnízdí" jen na stromech, ale často k bydlení využívá i výdobytků lidské civilizace. Ve městech je totiž běžné, že se divoká veverka usídlí na půdě, ve vikýři, v dutině v obložení domu či dokonce přímo na balkoně či třeba v garáži nebo v kůlně. K těmto zdánlivě nepřístupným místům se dostává jednoduše - je totiž schopná díky své obratnosti a drápkům rychlého a jistého šplhu přímo po kolmé stěně domu, takže se suverénně pohybuje například i po stěnách vysokých paneláků. Jako důkaz schopnosti veverek překonávat už v dětském věku kolmou stěnu nabízíme sadu čtyř fotografií, na nich je námi před třemi lety vypiplaná a poté do přírody vypuštěná samička Malá Pinky s jedním z mláďat z letošního prvního vrhu. Malá Pinky s oblibou rodí v dutině v dřevěném obložení našeho domu a jakmile mláďata trochu vyrostou, přestěhuje je do jiného většího prostoru nahoře ve štítu pod střechou. Na třech snímcích je pouhých 7 týdnů staré veverče, které se pod dozorem Malé Pinky snaží vyšplhat kolmo vzhůru po dřevěném obložení domu směrem k hnízdu pod střechou. Veverčeti se postupně podařilo s pomocí hrany okna vyšplhat několik metrů vysoko, aby poslední úsek zdolalo už v tlamičce matky, která ho do štítu vynesla. O pár dnů později se po stěně domu veverčata pohybovala už se stejnou suverenitou jako jejich matka. Detailní popis dění na jednotlivých fotografiích najdete vždy v popisku.

Naše odchovankyně Malá Pinky, kterou jsme před třemi lety vrátili do přírody a od té doby ji denně vídáme v okolí, povzbuzuje pohledem sedmitýdenní mládě pod sebou, aby se k ní pokusilo vyšplhat po dřevěném obložení domu. Sedmitýdenní veverče šplhá vzhůru za matkou, ukrytou v dutině v obložení domu a šikovně k tomu využívá hranu u okna. Vrcholný šplhací výkon v provedení sedmitýdenního veverčete - vzhůru za matkou se nakonec vydalo přímo po kolmé stěně. Nešikovnými pohyby křečovitě roztažených tlapek trochu připomíná malého žabáka. Mláděti vyčerpanému několikametrovým šplhem po kolmé stěně nakonec pomohla matka. Malá Pinky si po veverčím mateřském způsobu mládě uchopila do zubů a poslední metry vzhůru do hnízda ve štítu domu ho přenesla v tlamičce.

Celkem zpráv: 694
              |    starší >>