PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 11 let existence od roku 2008 do konce roku 2018 prošlo 1.016 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2018, jsme přijali 85 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2018 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika



Na tomto místě najdete obvykle jedenkrát týdně zprávy o aktuálním dění v naší záchranné stanici i o osudech divokých veverek žijících v okolí. Zprávy jsou seřazeny chronologicky zpětně, od nejnovějších k nejstarší. Pro snazší orientaci a hledání jsou jednotlivé roky členěny do měsíců, kliknete-li si tedy v levém sloupci u libovolného roku např. na oddíl "leden", zobrazí se vám pouze zprávy z tohoto měsíce. Datum publikace každé zprávy je uveden pod jejím názvem.
Fotografie jsou zobrazeny jen v malých náhledech, po kliknutí na jakoukoliv fotografii se otevře v plné velikosti v samostatném okně. Pokud je pod fotografií popisek, zobrazí se vám při pouhém najetí myší nad náhled fotografie.
(Chcete-li být informováni o všech nových příspěvcích na tomto webu, pošlete mail bez textu na adresu pinky@veveratka.cz a do předmětu mailu napište ´aktualizace´. Od toho okamžiku vám okamžitě po zveřejnění každé nové zprávy zde na webu Veveřátka automaticky přijde na adresu, z níž mail odešlete, upozorňující mail.)



Sirotci z Jizerských hor

(11.08.2019 - 13:49)
Ke zveřejnění na našem webu (a na jeho facebookové verzi) si obvykle vybíráme veverčí příběhy se šťastným koncem, neznamená to ale, že každoročně opakovaně nezažíváme i ty smutné. Někde na rozhraní obou variant stojí příběh dva a půl týdne starých veverčích trojčat, pro které jsme si ve čtvrtek 8. srpna jeli do Jizerských hor, do vesničky Haratice. Podle popisu (i poslaných snímků) trojčat se zdálo, že je z hnízda na vysokém modřínu vyházely straky, až při detailní prohlídce u nálezců se ale ukázalo, že rány na jejich tělíčkách nejsou od zobáků, ale od kuny, která veverčí hnízdo vyplenila a zabila i matku. Bohužel, zuby kuny byly pro osud veverčat fatální - těžce pokousaný veverčí kluk zemřel chvíli po více než stokilometrovém převozu do Polabí a jedna z jeho sester ho do "veverčího nebe" následovala týž den večer. Stav posledního ze sourozenců, druhé veverčí holčičky, je dnes, po třech dnech u nás, stabilizovaný, i ona ale utrpěla několik ošklivých kuních kousanců a není zatím zdaleka jisté, zda bude léčba (v tomto případě určitě dlouhodobá) úspěšná.

Padesátigramová veverčí holčička po třech dnech u nás. Trojčata těsně po převozu k nám, tehdy ještě všechna živá. Rehabilitace spánkem s plyšovou veverkou. Zanícené kousnutí od kuny, které prošlo naskrz ramenem.

Holky z Třemošnice

(28.07.2019 - 13:18)
Párkrát se nám už stalo, že jsme si pro veverče jeli po několika letech do stejné lokality či dokonce ke stejnému nálezci, letošní případ "holek z Třemošnice" je ale vážně unikátní.
V jednom z horkých červnových dnů jsme vyrazili pro necelých 6 týdnů starou veverčí holčičku, nalezenou v Třemošnici. Ztracená musela být několik dní, protože byla na pokraji smrti hladem - vážila pouhých 50 gramů, tedy sotva polovinu hmotnosti, kterou by v tomto věku měla mít.
O den později jsme do stejného městečka jeli podruhé, tentokrát k jiné nálezkyni, a hned při prvním pohledu na veverče nám bylo jasné, že jde o sourozence. Něco takového se stane jen vzácně, ale to ještě nebylo nic proti tomu, co přišlo pak - následující den totiž našel třetí nálezce v Třemošnici veverče třetí, a tak se u nás během tří dnů postupně sešly tři ztracené veverčí sestřičky.
Jestliže ta první z třemošnických sester na tom byla zdravotně bídně, další dvě byly zbědované ještě víc (byly bez matky, a tedy bez kojení, o den, respektive dva dny, déle než ta první) a prodělaly u nás z vyčerpání a prochladnutí těžký zápal plic.
Byť jsme si z počátku zdaleka nebyli jistí, že přežijí, nakonec skončil příběh happyendem - všechny holčičky nejen že zůstaly naživu, ale po vyléčení postupně nabraly ztracenou váhu a dnes jsou z nich veverčata co do velikosti a kondice neodlišitelná od těch, s nimiž se již ve velké rozběhové voliéře začínají připravovat na vypuštění do přírody.
Na čtyřech přiložených snímcích jsou sestřičky z Třemošnice zachyceny po cca týdnu u nás, kdy už sice byly zdravotně venku z nejhoršího, ale na potravu se stále ještě při každém z pěti každodenních kojení vrhaly tak, jako kdyby týden nejedly...

Horalé

(07.07.2019 - 12:08)
Za dosavadních 12 "veverčích sezón" prošla naší specializovanou záchrannou stanicí mláďata snad ze všech koutů České republiky. Zatímco starší veverčata z míst vzdálenějších než cca 100 kilometrů obvykle "přenecháváme" místně příslušným velkým všeobecným záchranným stanicím ze sítě ČSOP (důvod je jednoduchý: počet všech ročně nalezených veverčat z ČR zhruba 3x převyšuje naši maximální kapacitu), pro opravdu malá veverčata, a obzvlášť holátka (která potřebují extrémně náročnou péči), si jezdíme kamkoliv bez ohledu na vzdálenost. I když tedy sídlíme ve středních Čechách (na Kolínsku), každoročně míváme výjezdy i na Moravu, do jižních Čech či třeba do Krušných Hor. Náš páteční "výjezd" byl ale opravdu premiérový - poprvé jsme totiž jeli až do takřka vrcholových partií Krkonoš. Čtyři slepá veverčata tam nalezli lesáci na zemi v polomu pod Vídeňskou skálou, v nadmořské výšce 1.000 metrů a téměř na dohled od polských hranic. V tamních drsných podmínkách, kde více než polovinu roku leží sníh a panují silné mrazy, přežijí jen opravdu výjimečně silné a zdravé veverky a dokazují to i čtyři krkonošští nalezenci. Zatímco jiná veverčata se u nás obvykle "rozjídají" jen pozvolna a zvládnutí kojení ze stříkačky s dudlíkem jim pár dní trvá, "drsoni" z Krkonoš s huňatými kožíšky jsou vzornými strávníky od prvního krmení, jako kdyby věděli, že každou kapku potravy a z ní pocházející energie a síly budou ve svém životě potřebovat. Pro první ze snímků z dnešního ranního kojení malých horalů jsme proto zvolili i vhodné tričko s příslušným "desperátským" motivem. :)

Happy End

(18.06.2019 - 15:51)
Ve většině z dvanácti let, co naše specializovaná záchranná stanice existuje, se k nám ve 100 procentech případů dostávala jen malá, kojená veverčata. Jednou za několik let ale řešíme nějaký raritní případ, který se naší "veverčí rutině" vymyká. Před měsícem jsme si z Doubravčic od Českého Brodu přivezli nikoliv veverčího kojence, ale již odrostlejší mládě. Nálezkyni ho na zahradu přinesla kočka, a jak to u střetů veverčat s kočkou bývá, mělo ošklivě poraněnou hlavu a ucho. Zpočátku to vypadalo, že její zranění jsou fatální, léčba ale zabrala a zdravotní stav černé veverčí holčičky se den po dni pomalu zlepšoval. Do plné kondice se dostala po měsíci, kdy už nebyl důvod ji v zajetí déle držet. Protože zahrada v Doubravčicích, kde byla nalezena, sousedí s velkým lesem, rozhodli jsme se ji vypustit zpátky na stejném místě, protože vzhledem k věku už musela okolní zahrady i les dobře znát a měla tam i hnízdo, v němž před zraněním žila. Veverčí rekonvalescentku jsme tedy včera dopoledne vypustili z transportní přepravky na javor na okraji lesa a podařilo se nám ji o chvíli později i vyfotit v jeho koruně. Jen doufáme, že v lese, při setkání se svými sourozenci, kteří v okolí pravděpodobně též žijí, nebude svůj měsíční pobyt u nás "ve veverčích lázních" až příliš vychvalovat, aby se další veverky s vidinou toho, že je to zaručený postup k převozu do místa, kde pacienti dostávají neomezené množství potravy a oříšků, nevrhaly do chřtánu první kočky, kterou zahlédnou.

Drobek ze Zbraslavi

(02.06.2019 - 13:21)
Určovat stáří veverčat jen podle váhy je nevypočitatelné, pochází-li totiž jedno mládě z dvojčat a jiné ze šesterčat, může rozdíl mezi nimi být v měsíci věku až v desítkách gramů. Často se ale váhou i velikostí liší i sourozenci v jednom vrhu - způsobeno je to tím, že některá veverčata jsou už od narození "podtržená" a roli samozřejmě hraje i to, jak šikovně si počínají při kojení matkou, kdy na pomalejší mláďata zbyde mnohem méně mléka než na průbojnější sourozence. Málokdy je ale rozdíl ve velikosti tak patrný, jako na snímcích měsíc starých čtyřčat, které jsme si přivezli od nálezců ze Zbraslavi. Jedna z holčiček z vrhu má totiž jen poloviční velikost oproti ostatním třem mláďatům, a tak na společném snímku s kterýmkoliv ze svých sourozenců vypadá téměř jako dcera s matkou.

Památka na kočku

(12.05.2019 - 16:08)
Odpověď na otázku, které zvíře je pro veverčata (i veverky) nejnebezpečnější, asi mnohé překvapí. Není to ani kuna, ani jestřáb (či jiní draví ptáci), nýbrž kočka domácí. Ta totiž na rozdíl od jiných predátorů neloví kvůli potravě, ale čistě jen pro zábavu a sluší se dodat, že zbytečnými oběťmi koček nejsou zdaleka jen veverčata, ale i řada jiných živočichů. U veverek končí "setkání" s kočkou obvykle tragicky i proto, že některé typy bakterií, které má kočka ve slinách i na drápech, jsou pro veverky (a veverčata obzvlášť) toxické, takže stačí leckdy jen drobný škrábanec a osud veverčete je (pokud nedojde k přeléčení antibiotiky) zpečetěn. "Setkání" s kočkou má za sebou i jeden z našich letošních nalezenců, veverčí holčička, nalezená o Velikonocích na zahradě u rodinného domu v Mníšku pod Brdy. Té kočka prokousla nohu tak ošklivě, že měla stržený velký kus kůže a pod ním několikacentimetrovou otevřenou ránu. Antibiotika ale naštěstí zabrala, a tak ze slepého, v době nálezu dva týdny starého prcka, během dalších tří týdnů vyrostlo krásné rezavé mládě, jemuž "na památku" po kočce zůstala jen jizva.

Veverka dnes ráno, tři týdny od přijetí k nám. Stále viditelná rána během hojení. Tzv. rekonvalescence spánkem s dalšími nalezenci. Jizva na stehně postupně zarůstá srstí.

Ztracenci

(22.04.2019 - 19:01)
Šest týdnů je věk, kdy jsou veverčata jednak nejroztomilejší, a současně nejohroženější. Prvních šest týdnů života totiž tráví uvnitř hnízda nepřetržitým spánkem, z něhož je budí jen občasný příchod matky, spojený s kojením. V šesti týdnech věku pak veverčata poprvé z hnízda vykukují a vylézají, jsou ale ještě zcela nekoordinovaná a nešikovná, takže jejich první krůčky často končí pádem na zem, leckdy i z velké výšky.
Na zemi je veverče jednak dezorientované, protože nechápe, odkud spadlo, a i kdyby si hnízda ve větvích nad sebou všimlo, není ještě tak silné a pohybově schopné, aby k němu dokázalo po stromě vyšplhat. Veverče tedy bloudí po zemi, postupně prochládá a má čím dál větší hlad, protože jde o kojence, stoprocentně odkázaného na mateřské mléko.
Jak hlad a zoufalství veverčete sílí, hledá někoho, kdo by ho nakojil a snaží se k němu přidružit. Potká-li kočku či psa, skončí takové setkání často smrtí veverčete, naopak narazí-li na všímavého a hodného člověka, dostane se mu pomoci. Ta ideální vypadá tak, že nálezce veverče ničím nekrmí, uloží ho do tepla a co nejrychleji zavolá do záchranné stanice...
To, co je popsáno výše, zažila i necelých šest týdnů stará veverčí holčička, pro níž jsme si jeli do vesničky Pařízek nedaleko Jíčína. Je u nás už dva týdny, takže snímky věrně zachycují jak její růst, tak i to, že je z dosavadních šestnácti veverčat, která jsme letos přijali, bezkonkurenčně nejroztomilejší.

První veverčata roku 2019

(30.03.2019 - 13:22)
Stříbrná Skalice, Větrovany u Olomouce, Praha, Velké Popovice, Ústí nad Labem, Nový Bor... To není náhodný výběr měst či vesnic z Čech a Moravy, ale "položky" z přibývajícího seznamu míst, kam jsme si v předchozích jedenácti letech jeli v březnu pro úplně první nalezené veverče. Letos tento pomyslný "souboj" o prvního veverčího nalezence vyhrála víska Studená v Jihočeském kraji, odkud jsme si přivezli dvě veverčí holátka z hnízda zříceného na zem společně se skáceným stromem. Jeden ze tří sourozenců pád nepřežil, zbylí dva, kluk s holčičkou, měli větší štěstí. Nalezenci byli v den zřícení hnízda necelý týden staří, vážící 15 gramů a velcí jako vlašský ořech. Takto miniaturní holátka se krmí každé dvě hodiny včetně noci a při každém "jídle" vypijí necelý mililitr speciální náhražky mateřského mléka. Pokud se neprojeví nějaký opožděný zdravotní následek z pádu, má před sebou každé z holátek ještě 7 týdnů dokrmování stříkačkou a tedy více než 300 jednotlivých kojení.

Porovnání velikosti ani ne týden starých veverčích holátek s vlašským ořechem. Při kojení vypije holátko necelý mililitr speciální náhražky. 6 dnů stará veverčata jsou holá, náznak srsti v podobě chmýří se začne objevovat až ve věku 2 týdnů. Rozevřená vnitřní vycpávka hnízda, v němž se veverčata narodila.

Bílý ocásek II.

(10.03.2019 - 11:34)
O samičce se vzácnou genetickou poruchou, tzv. parciálním albinismem, jsme naposledy psali loni v listopadu. Veverčí holčičku jsme si od nálezkyně z Prahy přivezli v létě 2018 jako 12 dnů staré veverčí holátko, važící 30 gramů, a již tehdy bylo zřejmé, že bude mít bílou špičku ocásku, zřetelně kontrastující s její černou srstí. Samička, které říkáme "Bílý ocásek", se i půl roku od vypuštění stále zdržuje v okolí a protože je kvůli bílému zakončení ocasu opravdu nezaměnitelná, máme o jejím životě velmi dobrý přehled. Minulý týden jsme ji opakovaně viděli (i fotografovali) při stavbě nového hnízda, které si zřejmě připravuje k porodu, protože podle změněného chování je už s velkou pravděpodobností těhotná. Vnější kostru hnízda veverky splétají z různě silných větví a vnitřek vycpávají lýkem, tedy nacupovanou kůrou z odumřelých suchých větví. Na snímcích je "Bílý ocásek" jak při cupování a odnášení lýka, tak při zakracování větviček. Kromě stavby nového hnízda v koruně husté jedle si samička "vycpala" i jednu z budek na zahradě, která je se svými dvěma vstupními otvory i umístěním přímo určená pro obydlení veverkou.

Veverčí pel-mel

(17.02.2019 - 13:13)
Naše pravidelné "veverčí zpravodajství" bude dnes mít netradiční podobu několika krátkých upozornění:

- I když si většina populace myslí, že veverky se rodí na jaře, mohou ty "nejrychlejší" veverčí matky porodit už na konci ledna. Dnes, v polovině února, už tedy v mnoha veverčích hnízdech po celé republice leží, přitulená či přisátá k matce, několikagramová a holá veverčí holátka. Myslete na to například tehdy, když se na zahradě chystáte pokácet nějaký strom!

- Od února proto nastává doba, kdy veverky nejvíc ocení lidskou pomoc. Těhotným, a zejména kojícím veverčím matkám, může naplněné veverčí krmítko a miska s vodou (kdekoli na zahradě na zemi pod stromem či na místě, kde se veverky pohybují) leckdy zachránit život, stejně jako veverčatům, která jsou na matku zcela odkázána. Chcete-li veverkám pomoci, krmte až do léta, protože hned po prvních vrzích se budou rodit od května i vrhy druhé. Dokonalé krmítko s naším "atestem" koupíte na e-shopu "Zelená domácnost" (https://www.zelenadomacnost.com/k/veverky).

- Nevíte-li, co do krmítka dávat, naleznete rady na našem webu (http://www.veveratka.cz/stranka/5-jak-vyrobit-veveri-krmitko.html). Dvě skvělé veverčí směsi, sestavené ve spolupráci s námi, prodává "Zelená domácnost" (https://www.zelenadomacnost.com/k/veverky).

- V některých bulvárních denících se občas objevují zprávy a fotografie z naší záchranné stanice. Upozorňujeme, že se tak děje bez našeho vědomí - tyto deníky si fotografie i texty "stahují" z našeho webu či Facebooku a obvykle ještě k tomu text upraví tak, že je zmatený či úplně nesmyslný.

- Máme-li čas, a pozve-li nás někdo, jezdíme jednou či dvakrát za rok po republice s přednáškami o životě divokých veverek i práci s mláďaty v naší záchranné stanici. Unikátnost přednášky, která proběhne ve čtvrtek 14. března (pod názvem "Fantastická paní veverková") v knihovně v Kolíně, je v tom, že na ní budeme oba (na všech předchozích přednáškách v Praze i jinde byl vždy jen jeden z nás). Informace o přednášce najdete na webu kolínské knihovny (https://www.knihovnakolin.cz/fotogalerie/fotka/fantasticka-pani-veverkova/1), pro případné zájemce z Prahy uvádíme, že rychlíkem trvá cesta do Kolína cca 40 minut.
.

Jak by vypadal splněný veverčí sen? Takto! Naše odchovankyně Malá Pinky, vypuštěná do přírody před více než čtyřmi lety, vyfocená o víkendu (17.2.) v koruně dubu na naší zahradě při slunění na větvi. Veverčí hnízdo může mít i úplně nečekanou podobu. Na snímku jedna z veverek, které u nás dožívají kvůli zdravotnímu handicapu ve voliérách. Málokdo tuší, že veverky si rády pochutnají i na zcela neveverčí potravě, například na dužině kokosového ořechu.

Celkem zpráv: 737
              |    starší >>