PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Takto vypadá každodenní várka čerstvé "vegetariánské" potravy, připravená na roznos do voliér. V čele zdravé "hitparády" je mrkev, jablko, hruška, salát a meloun. Prodejcům zeleniny a ovoce děláme radost...

Možná si ještě vzpomenete na zprávu "Brněnští sirotci" z 8. dubna o 16denním veveřím klukovi z Brna, který několik dní přežíval u nálezkyně nejen na nevhodné potravě, ale hlavně bez vyčůrání (takto malá mláďata ještě nedokáží vyměšovat sama). Těžce podvyživený veveřák s bříškem nafouknutým zadržovanou močí a zatvrdlými ledvinami se u nás několik dní potácel na hraně mezi životem a smrtí, k naší velké radosti se ale nakonec "přehoupl" na tu správnou stranu...

Po pěti týdnech od výše popisovaných událostí je již sameček k nerozeznání od stejně starých zdravých mláďat a vše nasvědčuje tomu, že na něm dramatické události z jeho raného dětství nezanechají následky a bude možné ho vrátit do přírody. Tři snímky ze série ukazují dnešní podobu veveřího kluka, na čtvrtém snímku je pro porovnání jeho stav po přijetí k nám.

K tříměsíčním mláďatům se jejich matka, divoká veverka Connie, chová tak, jak si puberťáci obvykle zaslouží. Rezavý klučina dostal sebevražedný nápad, že se unavené mamince postaví na visutém mostě do cesty a zkusí z ní vylákat trochu mateřského mléka, určeného malým mláďatům z jejího druhého letošního vrhu. Connie dala teenagerovi šanci, aby se jí "klidil z cesty" a chvíli ho jen hypnotizovala přísným pohledem, a teprve když to nepomohlo, následoval razantní výpad a pořádný pohlavek. Po něm teenagera chuť na mléko určitě přešla...

Třemi víkendovými výjezdy (v pořadí Humpolec, Hradec Králové, Brno) jsme překročili čtyřicítku letos přijatých mláďat. Smutný výjezd byl do Hradce Králové, kde 4 týdny stará hnědá holčička (můžete si ji prohlédnout na 2 fotografiích) spadla z velké výšky na tvrdý povrch a poranila si mozek. Pokud přežije, což zatím není zdaleka jisté, zůstane jí trvalé mentální poškození a dožije u nás ve stanici. Stejně starý černý veverčí kluk z Brna-Kohoutovic vypadl z hnízda v lese společně se sourozencem, který zemřel okamžitě po pádu. Černý klučina je hodně vysílený a potlučený, jeho rekonvalescence se ale zatím daří a naštěstí nic nenasvědčuje vážnějšímu poranění. Dva snímky malého "černouška" jsme pořídili dnes při prvním ranním krmení.

Kvůli návalu mláďat ve stanici poslední dobou trochu zanedbáváme zpravodajství o divokých veverkách, žijících v okolí. Tříletá samička Connie před několika dny letos už podruhé porodila v hnízdě v jednom z keřů uprostřed zahrady. Po čtvrtečním silném dešti hnízdo vylepšovala lýkem, naloupaným na staré lípě u domu. Jak ukazují dvě ze čtyř fotografií, Connie jako vycpávku hnízda využije opravdu vše - nadšeně si nacupovala staré lano, kterým máme ohraničený jeden z květinových záhonů pod domem.

V dubnu jsme k naší velké radosti (a úlevě) dokončili náročnou a vyčerpávající stavbu nového voliérového komplexu, tentokrát určeného nikoliv pro přípravu veverčat na vypuštění, ale výhradně pro handicapované veverky, které u nás z nejrůznějších (vesměs zdravotních) důvodů zůstávají na dožití. Do několika nových prostorných čtyřmetrových a pětimetrových voliér (s částečným zastřešením) jsme sestěhovali veverky, které můžete znát z našich starších zpráv - slepou a hluchou Játrovku, retardovanou Lízu, samečky Snakea a Bubulu, samičku Busy aj. V novém komplexu v klidném zákoutí zahrady je již nebude rušit blízkost rozjívených mláďat a hlavně si v něm ty veverky, které dosud žily ve voliérách uvnitř domu, konečně můžou dosytosti užít slunce a čerstvého vzduchu. Celá stavba nám trvala několik měsíců, protože jsme ji jako všechny stavby předchozí realizovali "svépomocí" sami. Jediným profesionálem byl skvělý truhlář Jaroslav Veselý, který se postaral o přípravu konstrukcí a některé odbornější práce, zatímco nátěry, potloukání palubek i pletiva (více než 100 metrů čtverečních), zavětvení a zařizování voliér bylo na nás. Na snímcích je názorně dokumentován postup prací, od položení základů v prosinci až po přestěhování veverek do hotových voliér v dubnu.

Letošní rok je pro náš zvláštní množstvím "nočních" výjezdů, kdy se nám nálezci mláďat ozvou až pozdě večer a nás pak čeká jízda půlnoční krajinou... Tak tomu bylo i v pátek 27. dubna, kdy jsme až těsně před půlnocí dorazili na Moravu, do Loštic u Mohelnice, kde děti našly pět černých veverčat. Podle míry "vyhladovění" nalezenců je zřejmé, že jejich matka zahynula a osiřelá mláďata po marném čekání na ní vylezla z hnízda a z výšky popadala na zem. Tři samičky byly relativně v pořádku, oba kluci ale byli z pádu potlučení, z toho jeden velmi těžce, takže k naší velké lítosti zemřel nedlouho po převozu k nám. Zbylé čtveřici se po dvou dnech "rehabilitace" již daří vcelku dobře, jak dokumentují i fotografie z dnešního ranního krmení. Mimochodem, letos jsme postupně přijali do naší záchranné stanice již 37 osiřelých veverčích mláďat.

V noci z pondělí na úterý jsme vyjížděli pro veverčata až na opačnou stranu Čech, do Ústí nad Labem. V půl jedenácté večer nám odtamtud volala paní Linková, že při procházce s retrívrem v lese našla na zemi pět malých veverčat, z toho dvě již mrtvá. Hodinu po půlnoci jsme byli po noční "stíhací" jízdě na místě a ve tři hodiny ráno s trojicí nalezenců zpátky doma.
Podle míry vyhladovění a fyzického stavu byla mláďata několik dní bez jídla. Taková situace nemá jiné vysvětlení, než že jejich matka zahynula a bezmocná mláďata zůstala sama v hnízdě. Ve chvíli, kdy již byla zoufalá z hladu, se pokusila z hnízda vylézt a matku najít, a postupně spadla z hnízda vysoko na stromě na zem. Dvě mláďata pád nepřežila, tři měly větší štěstí.
Dva černí veveří kluci a jedna holčička ve věku pěti týdnů se nám za záchranu odvděčují tím nejlepším způsobem - vzorně přijímají potravu a nabírají ztracené síly, aby se na nich traumatizující zážitek nijak nepodepsal. Kromě drobných oděrek jsou v pořádku a ve zbytku jejich dětství by je již nic takto dramatického nemělo potkat.
Mimochodem, mláďata, která projdou podobným "peklem", vždy patří k nejvzornějším "pacientům" naší záchranné stanice. Jako by taková veverčata ve chvílích prožité hrůzy z osamění pochopila, že život je něco vzácného a váží si proto i maličkostí, která jsou pro ostatní samozřejmostí...

O třech veveřích holčičkách, které se k nám dostaly po pokácení stromu s hnízdem v Praze, jsme zde poprvé psali 18. března ve zprávě "Tři sestry". Tehdy 16 dnů stará (samozřejmě ještě slepá) trojčata přežila pád bez úhony a dobře se adaptovala i na život v "náhradní rodině".
Na třech snímcích si můžete prohlédnout, jak trojčata vypadají teď a jak tedy za čtyři týdny pobytu u nás vyrostla. Dnes již "bydlí" nikoliv v přepravce, ale v jedné z voliér uvnitř domu a někdy v příštím týdnu je přestěhujeme do komplexu venkovních voliér, kde se budou další zhruba měsíc a půl připravovat na návrat do přírody.
Na zbylém snímku jsou pro porovnání trojčata těsně po přijetí k nám. Jen pro zajímavost - tehdy se jejich váha pohybovala kolem 40 gramů, zatímco dnes váží již čtyřikrát tolik (160 gramů).

...
PLAVÁ
(19. dubna 2012)

Obvykle jedenkrát za rok se k nám dostane mládě pozoruhodné "pískové" (či chcete-li - "plavé") barvy srsti. Obvykle pochází z Prahy, z nějaké uzavřenější enklávy (park, hřbitov), a proto si raritní barvu srsti vysvětlujeme jako výsledek křížení mnoha generací navzájem příbuzných veverek mezi sebou. K tomuto přesvědčení přispívá i to, že tato atypická barva srsti bývá často spojena s vrozenými vážnými zdravotními problémy a bohužel někdy i s degenerací.
Šest týdnů stará samička byla nalezena včera před školou na pražském Proseku. Podle míry jejího vyhladověví musela být od matky ztracená několik dní, takže záchranu od člověka přijala s nadšením a nemůže se nabažit tepla v přepravce a potravy. K naší velké radosti nevykazuje znaky žádného onemocnění ani degenerace, a jakmile ji zbavíme zbytku velkého množství klíšťat, budeme ji moci přidat do "party" k podobně starým nalezencům.