PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Péče o veverčata nikdy není nudná, protože každá naše "sezóna" je něčím jiná. Některý rok přichází víc holátek, rok od roku se mění místa, kam si pro veverčata jezdíme (například letos jsme už 5x pro nalezence byli v Hradci Králové, kam v jiných letech obvykle jezdíme jen jednou ročně či vůbec), některý rok je ve znamení více nalezených sourozenců než "jedináčků" a odlišné jsou samozřejmě i osudy jednotlivých veverčat.

Letošek je zvláštní tím, že mezi 45 veverčaty, které jsme od března postupně přijali, je už několik mláďat od mrtvých matek. Tyto případy jsou totiž vzácné - během dvou měsíců, kdy veverčí matka své potomky kojí, bývá mnohem opatrnější než v jiných částech roku. Hlavně v prvních týdnech po porodu tráví většinu času v hnízdě s mláďaty a pohyb mimo hnízdo omezuje jen na co nejkratší cestu za potravou a vodou, čímž se samozřejmě snižuje pravděpodobnost, že se jí něco fatálního přihodí (útok predátora, sražení autem apod.).

Osud veverčat, která po smrti matky zůstanou opuštěná v hnízdě, je totiž většinou beznadějný. Několik dní čekají na matku (a kojení), a teprve když začnou (obrazně řečeno) "umírat hlady", pokusí se z hnízda vyplazit. Protože jsou mláďata v té chvíli už absencí potravy extrémně oslabená, často pád z hnízda (a úder tělíčka o tvrdou zem) nepřežijí a i když ano, zůstává jejich jedinou šancí to, že je na zemi najde člověk (což je například v lese téměř vyloučeno). Bohužel, vyplazit z hnízda se obvykle podaří jen starším veverčatům, zatímco pro mláďata ještě slepá (tedy mladší než měsíc) to bývá neřešitelným problémem, takže v hnízdě postupně zemřou.

Jen za poslední měsíc jsme si pro veverčata od prokazatelně mrtvé matky (šlo to bez pochybností "vydedukovat" z okolností nálezu i zdravotního stavu mláďat) jeli třikrát - pro čtyřčata do Strančic u Říčan, pro trojčata do Hradce Králové a pro veverčího kluka z Olomouce. Čtyři týdny starý "Hanák" si ze všech jmenovaných prošel největší hrůzou - jeho matka totiž nezemřela mimo hnízdo, postavené na půdě rodinného domu, ale přímo v něm, takže několik dní ležel vedle jejího vychladlého těla společně se sourozencem, který se na rozdíl od něj záchrany nedočkal.

Končit se ale má optimisticky, a tentokrát to není těžké. Všech osm výše jmenovaných veverčat nejen přežilo, ale daří se jim slušně (a některým i výtečně). Některá jsou i na přiložených snímcích, zachycujících několik ze třinácti veverčat (na čtvrtém snímku je spící klučina z Olomouce), která momentálně Káťa dokrmuje speciální náhražkou mateřského mléka.