PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 11 let existence od roku 2008 do konce roku 2018 prošlo 1.016 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2018, jsme přijali 85 veverčat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2018 najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před třemi lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Veverčí námluvy

(27.12.2015 - 13:42)
Pářící rituály většiny živočichů se odehrávají na jaře, u divokých veverek se tak ale děje o celý čtvrtrok dříve. Obvyklým termínem pro početí prvního vrhu mláďat je totiž druhá polovina ledna a k páření může vzácně dojít dokonce už o Vánocích. Letos si divoké veverky žijící v okolí opravdu pospíšily - jejich milostné hry ve větvích stromů pozorujeme už od Štědrého dne. Na snímcích jsou zachyceny námluvy momentální vládkyně zdejšího teritoria, již téměř dvouleté Malé Pinky, která coby nalezené veverče prošla v roce 2014 naší záchrannou stanicí a po vypuštění do přírody se usadila v okolí. Za otce svých budoucích veveřátek si Malá Pinky tentokrát zvolila stejně starého samečka Bagouna (též našeho "odchovance") a oba už několik dní tvoří nerozlučnou dvojici s neutuchajícím zájmem o sebe navzájem. Protože těhotenství u veverky trvá 38 dní, časově vychází budoucí porod Malé Pinky do období nejtužší zimy na přelomu ledna a února.

Dvouletý hnědý sameček Bagoun na jednom z dřevěných visutých ´mostů´, propojujících koruny stromů v zahradě. Veverčí námluvy. Vlevo Malá Pinky, vpravo Bagoun. Sameček Bagoun sleduje samici podle pachových stop zanechaných na větvích. Pod dohledem. Zatímco Malá Pinky se posiluje potravou z veveřáckého krmítka, sameček Bagoun odpočívá opodál.

Chlupatý Einstein

(20.12.2015 - 11:50)
V inteligenci veverek jsou stejné rozdíly jako u lidí. Nejchytřejší divokou veverkou žijící v okolí je 8 měsíců stará samička, které říkáme Zmizelá. Zatímco ostatní veverky se při návštěvě jednoho z mnoha zdejších krmítek, zavěšené drátěné tuby zaplněné vyloupanými vlašskými ořechy, spokojují s postupným okusováním ořechů skrz otvory, rezavá samička vymyslela efektivnější řešení. Po několika dnech pokusů, kdy se nejprve tubu pokoušela otevřít packami a tlamičkou (viz popisky u fotografií), nakonec hlavolam geniálně rozlouskla - vyhákla tlapkami tubu ze zavěsu na větvi, shodila ji na zem a protože tuba se po pádu sama otevřela, stačilo jí jen posbírat vysypané ořechy. Protože od prvního úspěšného pokusu ho Zmizelá pravidelně opakuje, musíme teď po každé její návštěvě, tedy téměř denně, dojít tubu sebrat, naplnit ji novými ořechy a pověsit. Ještě že to z cca deseti divokých veverek, které momentálně pozorujeme, dokáže jen ona...

První pokus o otevření víčka krmítka pomocí tlapek se ukázal jako neproveditelný Druhý pokus o otevření krmítka, tentokrát zespodu a tlamičkou Vítězství! Krmítko je shozené a po pádu na zem otevřené a vysypané Vyloupané vlašské ořechy - zasloužená odměna nejchytřejší divoké veverce z okolí

Budky pro divoké veverky

(13.12.2015 - 11:47)
Na rozdíl od speciálního krmítka, které divoká veverka od chvíle, kdy ho ve svém teritoriu objeví, navštěvuje pravidelně, u budky podobnou četnost návštěv rozhodně neočekávejte. Divoké veverky totiž vždy dávají přednost vlastnímu hnízdu a budku použijí jen krátkodobě a nárazově a obvykle se v ní jednorázově nezdrží déle než 2 týdny. I tak má ale vyvěšení budky smysl - rády ji využijí osamostatňující se mláďata, která ještě nedokáží dobře postavit vlastní hnízdo či dospělá veverka v závislosti na nepřízni počasí, například při dlouhotrvajícím dešti, silném sněžení, silném větru apod. Budky také s oblibou využívají veverčí matky - k porodu a prvním dnům péče o novorozeňata, ale i v období výchovy mláďat. Jinak řečeno - vyvěšenou budku nikdy žádná divoká veverka nepoužívá trvale, ale jakmile ji ve svém teritoriu objeví, zapamatuje si její existenci a občas ji krátkodobě použije.
Na přiložených fotografiích jsou základní typy budek pro veverky, jejich přesný popis najdete vždy přímo u každé fotografie po jejím rozkliknutí. Uváděné rozměry budek jsou přibližné a nemusí být dodrženy přesně. Důležité je jen to, aby čtvercový vstupní otvor nebyl nikdy menší než 5x5 cm a kulatý neměl menší průměr než 6 cm, jinak by se skrz něj průměrně velká dospělá veverka neprotáhla. Prkna pro stavbu budky by měla mít tloušťku 2 cm, která je nutná pro dostatečnou tepelnou izolaci.
Budky není nutné ničím vystýlat, veverka si budku sama zařídí přírodním materiálem. Pokud ale chcete budku "předpřipravit", nejvhodnějším materiálem je kokosové vlákno, které se prodává v obchodech pro zvířata. Výhodou kokosového vlákna (oproti senu, slámě či hadrům) je, že se v něm neudrží vlhkost a proto neplesniví.

Obdoba budky pro polodutinové ptáky, tzv. rehkovníku. Tato budka není cíleně vymyšlená přímo pro veverky, ale je výrobně nejjednodušší a například divoká veverka Pinky, hrdinka knížky Veveřácká kronika, ji mnohokrát využila k několikadennímu bydlení, k porodu i k umístění starších mláďat. Přibližné rozměry budky - šířka 20 cm, výška 20 cm, výška přední stěny 13 cm, délka střechy 26 cm (přesah střechy vepředu kvůli ochraně před deštěm je cca 6 cm). Do budky-rehkovníku se bez problémů vejde matka s pěti většími mláďaty. Ideální budka konstruovaná přímo pro veverky. Do budky vedou dva kruhové vstupní otvory o průměru 6 cm, z toho jeden je na boku budky blízko kmene (k němuž je připevněná) a druhý je na čelní stěně budky, ideálně na straně, která je více vzdálená od boční stěny s druhým otvorem (otvor by tedy měl být na opačné straně čelní stěny než je tomu u budky na snímku!). Dva otvory simulují podobu skutečného veveřího hnízda, které má vždy dva vstupní otvory, kvůli možnosti rychlého úniku při proniknutí predátora dovnitř. Přibližný rozměr budky - výška 30 cm, hloubka 24 cm, šířka 22 cm, střecha 30 x 24 cm (přesah má střecha kvůli ochraně před deštěm). Vhodné je vyrobit budku s otevírací přední stěnou na pantech, pro její snadné čištění. Čtyřměsíční veveří mládě, odpočívající na střeše budky, názorně ukazuje poměr velikosti veverky vůči budce. Kojící veveří samička (Malá Pinky) odpočívající poblíž budky se dvěma vstupními otvory. Veverky občas využijí k přespání či porodu mláďat i klasický špačkovník s jediným (předním) vstupním otvorem, který ale musí být zvětšen na průměr 6 cm (standardním otvorem špačkovníku o průměru 5 cm se totiž dospělá veverka neprotáhne). Přibližná velikost této budky, pokud by měla být vyrobena pro veverky, je 30 cm (výška) x 22 cm (šířka) x 24 cm (hloubka), rozměr střechy 30 x 24 cm, vstupní otvor má průměr 6 cm. Vždy je vhodné vyrobit budku s možností odklopení čelního panelu nebo střechy, pro její snadné čištění. Do této budky se bez problémů vměstná veveří matka i s mláďaty. Na snímku vykukuje ze vstupního otvoru budky matka (divoká veverka Cookie) s šestitýdenním mládětem. Další varianta budky pro veverky. Budka má opět dva vstupní otvory, jeden z boční, druhý z čelní strany, rozměr hranatých vstupních otvorů je 5 x 5 cm. Rozměr budky je cca 20 x 20 x 20 cm se střechou cca 20 x 26 cm (přední přesah je kvůli dešti). Boční otvor je umístěný blízko kmene, na kterém je budka připevněná, pro snadný vstup veverky do příbytku. Dva otvory simulují podobu skutečného veveřího hnízda, které má vždy dva vstupní otvory, kvůli možnosti rychlého úniku při proniknutí predátora dovnitř. Budka má otevírací přední stěnu na pantech, pro její snadné čištění. Příklad připevnění budky na strom, kdy může veverka z čelního otvoru vyskočit rovnou na větev před budkou. Pro veverky ale není nutné, aby větev vedla přímo k otvoru do budky. Veverka si díky své pružnosti snadno poradí a spustí se do ní klidně přímo ze střechy nebo použije boční otvor blízko kmene. Další obdoba dvouotvorové budky pro veverky, tentokrát se ´sedátkem´ pod čelním vstupním otvorem. Rozměry budky jsou opět přibližně 30 x 22 x 24 cm se střechou mírného přesahu a hranatými vstupními otvory 5 x 5 cm. Rozměry budky nemusí být dodrženy přesně - pokud bude mít veverka zájem ji použít, nezáleží ji na striktním dodržení doporučené velikosti. Celkový pohled na umístění téže budky.

Spiderman

(07.12.2015 - 11:02)
Z divokých veverek žijících v okolí zde v posledních měsících nejčastěji píšeme o Malé Pinky. V Říčanech nalezené a námi vyléčené a dokrmené mládě jsme loni v létě kvůli jeho mimořádné podobě s legendární hrdinkou knížky "Veveřácká kronika" vypustili přímo u nás na zahradě, v areálu záchranné stanice a protože se rezavá samička zabydlela v sousedním akátovém lesíku, s radostí už rok a půl téměř denně pozorujeme její klidný a spokojený život v přírodě. Letos dvojnásobná maminka Malá Pinky se často pohybuje i v nejbližším okolí voliér, v nichž žijí trvalí veverčí obyvatelé naší stanice a visutý drátěný tunel, spojující dva komplexy voliér, s oblibou používá jako zkratku při přesunu z jedné strany zahrady na druhou. Dnešní série čtyř snímků ukazuje, jak chytře se malá Pinky chladila v srpnových vedrech - roztáhla se ve dvoumetrové výšce na drátěném tunelu jako Spiderman a nenechala se při chladivém odpočinku vyrušit ani handicapovanou veverkou Lízou, která se na ní vnitřkem tunelu ze své voliéry zvědavě přiběhla podívat.

117 mláďat v roce 2015

(29.11.2015 - 11:35)
Jako každý rok (letos tedy už poosmé) nabízíme v jeho závěru kompletní statistiku "veverčí sezóny" v naší specializované záchranné stanici. V roce 2015 jsme přijali 117 mláďat veverky obecné z celé České republiky (a 2 těžce poraněné dospělé veverky). Ze 117 veverčat bylo 68 "holek" a 49 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena rezavá (49 mláďat), černých bylo 28, černých s rezavým lemem kolem bříška 19, 5 hnědých, 4 mahagonové, hnědorezavých 11 a 1 veveřátko mělo raritní vanilkovou barvu srsti. Většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování speciální náhražkou mateřského mléka, starali jsme se ale i o 9 "holátek" pouhý týden starých.
Ze 117 mláďat jsme při životě udrželi 88, tedy 75 procent (u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu, nebo s těžkými zraněními či postiženími neslučitelnými se životem). Z těchto 88 veverčat jsme 85 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody a 3 mláďata zůstala kvůli zdravotnímu handicapu trvale v záchranné stanici.
Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2015 jsme vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až na Teplicko a opačným směrem do Veselí nad Moravou.
Na 73 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata a čtyřčata) jsme letos najeli více než 13.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - v srpnu, kdy jsme mláďat přijali nejvíc, jsme pro ně vyjížděli 25x, tedy téměř každý den.
Stejně jako v přechozích letech jsme i letos veškerou činnost v záchranné stanici, která nám zabere ročně několik tisíc hodin, vykonávali ve dvou jako hobby ve "volném" čase, a samozřejmě zadarmo. Pokud by vás zajímalo, na kolik chod záchranné stanice "přijde" finančně, tady jsou holá čísla - za benzín, v zahraničí kupovanou speciální náhražku mateřského mléka, potravu pro starší mláďata (všechna u nás před vypuštěním žijí minimálně do věku 3 měsíců), léky, materiál na stavbu budek a krmítek na výpustných místech apod. jsme letos zaplatili 95.000 Kč.
Peníze na pokrytí chodu záchranné stanice sháníme co nejvíce vlastním přičiněním (například prodejem naší knihy "Veveřácká kronika"), z výše uvedené sumy je ale zřejmé, že by naše stanice nemohla fungovat bez sponzorské pomoci našich fanoušků (způsoby možné pomoci jsou zde na našem webu vypsány tady).
Všem, kdo nám letos jakkoliv pomohli, a jejichž identitu jsme znali, jsme samozřejmě poděkovali soukromě, všem anonymním sponzorům děkujeme alespoň touto cestou.
Jen díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.
S veverčím pozdravem
Katka a Petr Soukupovi

Týden staré veveří holátko při krmení. Tři měsíce po pořízení fotografie jsme ho vrátili do přírody Pět týdnů stará trojčata nalezená v pražském parku Jezerka. Všechna se vrátila do přírody. Náš nejvzdálenější výjezd roku 2015 - pro těžce poraněnou 6 týdnů starou veverčí holčičku jsme jeli (tam a zpátky dohromady 508 km) až do Veselí nad Moravou. Holčička se vyléčila a vrátila do přírody. V březnu nalezená desetidenní čtyřčata z lesa u Brandýsa nad Labem. Všechna se nám podařilo odchovat a vrátila se do přírody

Alby čtvrt roku na svobodě

(25.11.2015 - 11:35)
Samečka Albyho kvůli jeho vzácné béžově-vanilkové barvě srsti určitě pozná každý, kdo pravidelně sleduje naše zdejší příspěvky. V dubnu v areálu jízdárny Quo Vadis v pražském Hloubětíně z vysokého topolu při vichřici spadlé mládě jsme kvůli jeho raritní barvě chtěli mít i po jeho návratu do přírody alespoň symbolicky "pod dohledem", a tak jsme ho nevypustili na některém z našich lesních výpustných míst, ale přímo u nás na zahradě, v areálu záchranné stanice. Alby se hned po vypuštění zabydlel na stromech střídavě na zahradě i v sousedním akátovém lesíku a protože je i na dálku nezaměnitelný, máme možnost ho takřka denně pozorovat při "všedních" činnostech života divokých veverek jako je stavba hnízd, shánění a ukrývání potravy či teritoriální spory s dalšími chlupatými obyvateli zdejší lokality. Albyho jsme "do světa" vypustili 24. srpna, včera tedy oslavil rovné 3 měsíce na svobodě. Jak dokazuje série jeho aktuálních fotografií, z Albyho vyrostl nádherný veveřák, z něhož už na dálku vyzařuje vyzařuje spokojenost a sebevědomí.

Parohožrouti

(15.11.2015 - 11:58)
Nálezy kostřiček ptáků či ptačích skořápek ve veverčích hnízdech používají myslivci s oblibou jako "důkaz" pro tvrzení, že veverky plení ptačí hnízda. Vysvětlení je ale úplně jiné - veverky totiž získávají okusem nalezených kosterních pozůstatků, srnčích shozů či prázdných skořápek vajec potřebný vápník... Najde-li tedy veverka ptačí kostřičku, volně ležící kosti či skořápky, odnese si je do některého ze svých hnízd, aby je měla "po ruce" a mohla si je postupně ohlodávat. Abychom veverkám usnadnili jejich hledání, věšíme kousky srnčího paroží přímo na stromy a divoké veverky tráví dlouhé minuty jejich okusováním. Na přiložených snímcích jsou u kousků zavěšeného paroží zachyceny tři různě staré veverky, které jsme do přírody vypustili loni a letos.


Poloha ´hlavou dolů´ je u veverek při jídle běžná. Na snímku okusuje odštěpek jeleního paroží 4 měsíce starý veverčí kluk, nalezený v létě v Lovětíně u Jihlavy Čtenářům tohoto webu dobře známý světlounký sameček Alby, vypuštěný do přírody letos v létě, ohlodává zavěšený odštěpek jeleního paroží Samičku Malou Pinky jsme do přírody vypustili loni v září a stále ji téměř denně pozorujeme. V pacičkách drží zavěšený srnčí parůžek, kterého se nemůže nabažit Důkladně veverčími zuby ´opracovaný´ srnčí parůžek, spolehlivý zdroj vápníku

Pan Spock

(01.11.2015 - 12:16)
Část nalezených veverčích mláďat se na zem dostane po pádu z výšky, z hnízda v koruně stromu, a tak se s úrazy hlavy setkáváme několikrát za rok. Následkem otoku mozku bývá retardace, projevující se neudržením rovnováhy, hyperaktivitou a samozřejmě neschopností se o sebe v přírodě postarat, takže takové veverky trvale zůstávají v naší péči. Až do letoška jsme se ale nikdy nesetkali s veverčetem, které si retardaci nepřivodilo úrazem hlavy, ale už se s ní narodilo. Nyní pětiměsíční sameček Spock se k nám dostal na začátku července společně se zdravým sourozencem a již tehdy byl o téměř polovinu menší než on. Jeho krmení bylo náročné kvůli neustávajícímu třasu hlavy a viditelné pohybové problémy mu zůstaly dodnes. Spock má i atypickou fyziognomii - na rozdíl od zdravých veverek má krk téměř stejně široký jako hlavu, takže z čelního pohledu trochu připomíná sysla. Kromě vzhledu a nešikovného pohybu se Spock odlišuje od svých vrstevníků i přítulným chováním - zatímco zdravá dospělá veverka kontakt s člověkem nevyhledává a hlazení je jí vysloveně nepříjemné, Spock je nejšťastnější když se "chová" v dlani a na lidském klíně vydrží blaženě ležet dlouhé minuty...

Spock má atypickou fyziognomii - na rozdíl od zdravých veverek má krk téměř stejně široký jako hlavu, takže z čelního pohledu trochu připomíná sysla. Spock je nejšťastnější, když se ´chová´ v dlani. Na lidském klíně vydrží blaženě ležet dlouhé minuty. Necelé čtyři týdny starý Spock těsně po nálezu, se svým zdravým sourozencem, který již tehdy byl o téměř polovinu větší. Spockův bratr u nás bezproblémově vyrostl a před dvěma měsíci jsme ho vrátili zpět do přírody. Spock s piškotem.

Ani oříšek nazmar!

(25.10.2015 - 11:14)
Leccos z toho, co se o veverkách traduje, nemá s realitou mnoho společného, v jedné věci se ale obecné povědomí o nich nemýlí - veverky skutečně milují ořechy, přičemž nejvzácnější veverčí pochoutkou jsou čerstvé ořechy lískové a v těsném závěsu za nimi vlašské. Pokud v teritoriu, kde divoká veverka žije, roste lískový keř či ořešák, od konce srpna až do října najdete veverku trvale v jeho blízkosti a při neustávající "sklizni". Nezáleží na tom, jaká je skutečná potřeba veveřích zásob na zimu - dokud není ořešák "očesán", veverka odnáší jeden ořech za druhým a je schopná poschovávat do hnízd, úkrytů v dutinách i do země tisíce ořechů. Na čtyřech snímcích z posledních dnů jsou zachyceny při "sklizni" divoké veverky žijící v našem okolí včetně raritně zbarveného samečka Albyho. V záchranné stanici spotřebujeme ročně jak pro dorůstající mláďata, tak do krmítek na výpustných místech kolem patnácti beden vlašských ořechů, z nichž podstatnou část dostáváme darem od hodných příznivců našich veverek. Kdyby naše stanice měla nějaké motto, možná by znělo: "Ani oříšek nepřijde nazmar!"

Náš odchovanec, půlroční sameček Alby, vypuštěný do přírody přímo u nás, sklízí vlašské ořechy ze stromů přímo v areálu záchranné stanice. Divoká veverka rozpůli vlašský ořech šikovným zapáčením hlodáků. Ze stromu si divoké veverky odnášejí ořechy do úkrytu v tlamičce po jednom. Typický pohled na veverku ukrývající vlašský ořech v zemi. Předními tlapkami vyhrabe dutinu v zemi, ořech do ní vloží a překryje ho hlínou. Ocas bývá po celou dobu vztyčený jako maják.

Veveřácká kronika (pod stromeček)

(18.10.2015 - 13:09)
"V životě jsem přečetla již mnoho knížek, od různých autorů, stylů, žánrů, ale něco takového... Knížka je napsaná lehce a přece napínavě, s ůsměvem a láskou. Ale i tak není patetická ani trapná. Je skutečně čtivá a vždy musím téměř násilím přestat číst, protože přítel mezitím slastně usnul, ukolébán příběhem divoké veverky Pinky. Umím si živě představit tuto nádhernou knížku nahranou jako Rozhlasová četba na pokračování. Čekání na narozeniny stálo zato. Moc dík za nádhernou knížku. Právem se stala pokladem v mé knihovničce," píše se v jednom z mnoha čtenářských komentářů na objednací stránce naší knížky "Veveřácká kronika".
Chcete-li se dozvědět, podle koho byla pojmenována naše záchranná stanice a kdo nás inspiroval k jejímu založení, přečtěte si "Veveřáckou kroniku". A nejen proto... Pozorování divokých zvířat v přirozeném prostředí se obvykle omezuje na dny a týdny, ve výjimečných případech měsíce. Kateřina pozorovala denně divokou veverku Pinky po celý její život, dlouhých sedm let. Viděla tak na vlastní oči nejintimnější detaily z jejího života - porod, výchovu mláďat, námluvy se samci, stavbu hnízd, stravovací zvyklosti, proměny jejího chování s tím, jak stárla a nabývala zkušenosti... Současně i vše fotografovala, takže pořídila tisíce snímků ze soukromého života veverek, z nichž ty nejvzácnější vybrala do své knihy.
Kniha "Veveřácká kronika" je jak unikátním "etologickým" pohledem na život divokých veverek, tak napínavým (a domníváme se i zábavným) čtením, dokumentujícím jedno neuvěřitelné "setkání" divoké veverky a její pečlivé pozorovatelky. Jak dosvědčují desítky ohlasů na webu knihy, mnoho čtenářů ji dokonce považuje za jednu z nejkrásnějších knih o zvířatech, kterou kdy četli. Mimochodem, "Veveřácká kronika" má i svou vlastní facebookovou stránku (https://www.facebook.com/veverackakronika?ref=bookmarks).
"Veveřáckou kroniku" jsme vydali vlastním nákladem a veškerý výnos z prodeje používáme k financování naší veverčí záchranné stanice Pinky. Hledáte-li vhodný dárek k Vánocům pro kohokoliv, kdo má rád přírodu, "Veveřáckou kronikou" ho potěšíte a navíc jejím zakoupením jednoduše a účinně pomůžete nalezeným veverčatům, jejichž osudy jste zvyklí sledovat na tomto webu.
Snadno a rychle si lze "Veveřáckou kroniku" objednat tady (http://veverackakronika.bloudil.cz), na téže stránce dole uprostřed je i diskuzní fórum s řadou čtenářských ohlasů.


Celkem zpráv: 40
              |    starší >>