PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Leccos z toho, co se o veverkách traduje, nemá s realitou mnoho společného, v jedné věci se ale obecné povědomí o nich nemýlí - veverky skutečně milují ořechy, přičemž nejvzácnější veverčí pochoutkou jsou čerstvé ořechy lískové a v těsném závěsu za nimi vlašské. Pokud v teritoriu, kde divoká veverka žije, roste lískový keř či ořešák, od konce srpna až do října najdete veverku trvale v jeho blízkosti a při neustávající "sklizni". Nezáleží na tom, jaká je skutečná potřeba veveřích zásob na zimu - dokud není ořešák "očesán", veverka odnáší jeden ořech za druhým a je schopná poschovávat do hnízd, úkrytů v dutinách i do země tisíce ořechů. Na čtyřech snímcích z posledních dnů jsou zachyceny při "sklizni" divoké veverky žijící v našem okolí včetně raritně zbarveného samečka Albyho. V záchranné stanici spotřebujeme ročně jak pro dorůstající mláďata, tak do krmítek na výpustných místech kolem patnácti beden vlašských ořechů, z nichž podstatnou část dostáváme darem od hodných příznivců našich veverek. Kdyby naše stanice měla nějaké motto, možná by znělo: "Ani oříšek nepřijde nazmar!"

"V životě jsem přečetla již mnoho knížek, od různých autorů, stylů, žánrů, ale něco takového... Knížka je napsaná lehce a přece napínavě, s ůsměvem a láskou. Ale i tak není patetická ani trapná. Je skutečně čtivá a vždy musím téměř násilím přestat číst, protože přítel mezitím slastně usnul, ukolébán příběhem divoké veverky Pinky. Umím si živě představit tuto nádhernou knížku nahranou jako Rozhlasová četba na pokračování. Čekání na narozeniny stálo zato. Moc dík za nádhernou knížku. Právem se stala pokladem v mé knihovničce," píše se v jednom z mnoha čtenářských komentářů na objednací stránce naší knížky "Veveřácká kronika".
Chcete-li se dozvědět, podle koho byla pojmenována naše záchranná stanice a kdo nás inspiroval k jejímu založení, přečtěte si "Veveřáckou kroniku". A nejen proto... Pozorování divokých zvířat v přirozeném prostředí se obvykle omezuje na dny a týdny, ve výjimečných případech měsíce. Kateřina pozorovala denně divokou veverku Pinky po celý její život, dlouhých sedm let. Viděla tak na vlastní oči nejintimnější detaily z jejího života - porod, výchovu mláďat, námluvy se samci, stavbu hnízd, stravovací zvyklosti, proměny jejího chování s tím, jak stárla a nabývala zkušenosti... Současně i vše fotografovala, takže pořídila tisíce snímků ze soukromého života veverek, z nichž ty nejvzácnější vybrala do své knihy.
Kniha "Veveřácká kronika" je jak unikátním "etologickým" pohledem na život divokých veverek, tak napínavým (a domníváme se i zábavným) čtením, dokumentujícím jedno neuvěřitelné "setkání" divoké veverky a její pečlivé pozorovatelky. Jak dosvědčují desítky ohlasů na webu knihy, mnoho čtenářů ji dokonce považuje za jednu z nejkrásnějších knih o zvířatech, kterou kdy četli. Mimochodem, "Veveřácká kronika" má i svou vlastní facebookovou stránku (https://www.facebook.com/veverackakronika?ref=bookmarks).
"Veveřáckou kroniku" jsme vydali vlastním nákladem a veškerý výnos z prodeje používáme k financování naší veverčí záchranné stanice Pinky. Hledáte-li vhodný dárek k Vánocům pro kohokoliv, kdo má rád přírodu, "Veveřáckou kronikou" ho potěšíte a navíc jejím zakoupením jednoduše a účinně pomůžete nalezeným veverčatům, jejichž osudy jste zvyklí sledovat na tomto webu.
Snadno a rychle si lze "Veveřáckou kroniku" objednat tady (http://veverackakronika.bloudil.cz), na téže stránce dole uprostřed je i diskuzní fórum s řadou čtenářských ohlasů.

Už rok a čtvrt téměř denně pozorujeme veverčí "slečnu", na jaře 2014 nalezenou v Říčanech, kterou jsme po vyléčení a dokrmení loni v létě vrátili do přírody nikoliv na některém z našich lesních výpustných míst, ale přímo na zahradě, v areálu záchranné stanice. Rezavá samička se po vypuštění usídlila v sousedním akátovém lesíku, bez problémů přežila zimu a letos úspěšně porodila a vychovala dva vrhy mláďat. Na čtyřech snímcích ze září je Malá Pinky společně s jedním ze svých potomků z letního vrhu, hnědým klukem s rezavým lemováním bříška. Malá Pinky dodává svému potomkovi odvahu ke zdolání více než deset metrů dlouhého visutého dřevěného mostu, spojujícího prostor mezi dvěma stromy (lípou a ořešákem) na zahradě. Snímky dokladují, že 8 týdnů staré mládě je velikostně pro laického pozorovatele snadno zaměnitelné s dospělou veverkou, i když je stále ještě kojené mateřským mlékem a bez péče matky by se o sebe samo nedokázalo postarat.

V letech, které začínají výjimečně teplou zimou, stihnou některé veverčí matky porodit ne dvakrát (jak je u veverek obvyklé), ale třikrát. Mláďata z těchto vzácných třetích vrhů dorůstají až na podzim a jejich nálezy nám prodlužují "záchranářskou sezónu" někdy dokonce až do října. Přesně to je případ dvou posledních letošních nalezenců (s pořadovými čísly 116 a 117), veverčí holčičky objevené před týdnem v Mirošovicích a kluka, kterého jsme si včera přivezli z Chotouně (od Jílového u Prahy). Obě mláďata si bohužel při pádu z výšky těžce poranila hlavu - zatímco u holčičky je již jasné, že následky zranění jsou trvalé a do přírody se nevrátí, u šest týdnů starého veveřího kluka je na prognózu ještě brzy. I kdyby se ale černý klučina (s rezavým lemováním bříška) uzdravil, vzhledem k jeho nízkému věku a pokročilému ročnímu období by přes zimu stejně zůstal u nás a zpátky do lesa by šel až na jaře.