77 mláďat v roce 2014
(18.12.2014 - 11:47)
Jako každý rok (letos tedy už posedmé) v polovině prosince nabízíme statistiku "veverčí sezóny" v naší specializované záchranné stanici. V roce 2014 jsme přijali 77 mláďat veverky obecné z celé České republiky (a jen pro pořádek - také 2 plchy). Ze 77 veverčat bylo 38 "holek" a 39 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena rezavá (29 mláďat), černých bylo 22, černých s rezavým lemem kolem bříška 6, hnědé 3, mahagonových 6 a hnědorezavých 11. Většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování speciální náhražkou mateřského mléka, starali jsme se ale i o 6 "holátek" pouhý týden starých.
Ze 77 mláďat jsme při životě udrželi 54, tedy 70 procent (u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu, nebo s těžkými zraněními či postiženími neslučitelnými se životem). Z těchto 54 veverčat jsme 52 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody a 2 mláďata (nalezená na podzim) čeká vypuštění až na jaře.
Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2014 jsme vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až na Chomutovsko a opačným směrem na Moravu.
Na 59 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata a čtyřčata) jsme letos najeli více než 11.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - v dubnu, kdy jsme mláďat přijali nejvíc, jsme pro ně vyjížděli 16x, tedy v podstatě obden.
Stejně jako v přechozích letech jsme i letos veškerou činnost v záchranné stanici, která nám zabere ročně několik tisíc hodin, vykonávali ve dvou jako hobby ve "volném" čase, a samozřejmě zadarmo. Pokud by vás zajímalo, na kolik chod záchranné stanice "přijde" finančně, tady jsou holá čísla - za benzín, v zahraničí kupovanou speciální náhražku mateřského mléka, potravu pro starší mláďata (všechna u nás před vypuštěním žijí minimálně do věku 3 měsíců), léky, materiál na stavbu budek a krmítek na výpustných místech, kompletní přestavbu několika voliér apod. jsme letos zaplatili 116.000 Kč.
Peníze na pokrytí chodu záchranné stanice sháníme co nejvíce vlastním přičiněním (například prodejem naší knihy "Veveřácká kronika"), z výše uvedené sumy je ale zřejmé, že by naše stanice nemohla fungovat bez sponzorské pomoci našich fanoušků (způsoby možné pomoci jsou na našem webu "Veveřátka" vypsány tady - http://www.veveratka.cz/stranka/2-jak-nam-muzete-pomoci.html).
Všem, kdo nám letos jakkoliv pomohli, a jejichž identitu jsme znali, jsme samozřejmě soukromě poděkovali, všem anonymním sponzorům děkujeme alespoň touto cestou.
Jen díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.
S veverčím pozdravem
Katka a Petr Soukupovi
Bedlové orgie
(09.12.2014 - 11:30)
O životě veverek a jejich zvycích se traduje celá řada mylných informací, ta, že veverky milují houby, mezi ně ale nepatří. Veverkám, které u nás ve stanici žijí natrvalo (i odrůstajícím mláďatům před vypuštěním do přírody) nejčastěji přilepšujeme koupenými čerstvými žampióny, za skutečnou delikatesu ale veverky (a to opravdu VŠECHNY veverky) považují sušené klobouky i nohy bedly vysoké (Macrolepiota procera). Protože nám nasušené bedly každoročně na podzim posílá hned několik hodných čtenářek našich webových stránek, můžeme zde "na oplátku" nabídnout několik fotografií opravdových bedlových orgií.
Veverčí superkrmítko
(03.12.2014 - 11:45)
Zima je ročním obdobím, kdy všechna "divoká stvoření" ocení lidskou pomoc. Proto zde v pravidelných intervalech upozorňujeme na speciální krmítko pro veverky (otevřít ho skutečně dokáže jedině veverka, myši ani ptáci se do něj nedostanou), které lze umístit kdekoliv, kde veverky žijí - na strom v zahradě u domu, v parku či v lese. Nepotřebujete k tomu ani žebřík, protože krmítko se připevňuje cca 170 cm od země, aby do něj šla snadno doplňovat potrava (k instalaci tedy stačí kladivo a hřebík). Dokonalé veveří krmítko (na snímcích) lze koupit na e-shopu Zelená domácnost (http://www.zelenadomacnost.com/katalog/77-Veverky/), která s námi jeho konstrukci konzultovala, takže výsledek má pomyslný "atest stanice Pinky" - je kapacitně dostačující, jednoduše čistitelné a pro divoké veverky takřka neodolatelné. Jak krmítko funguje a jak si ho veverky dokáží samy otevřít vám na snímcích předvádějí dvě veverčí "holčičky", které letos prošly naší záchrannou stanicí - obě jsme před čtvrt rokem po vyléčení a dokrmení vypustili do přírody přímo u nás, obě se stále zdržují v blízkém okolí a obě si téměř denně chodí "přilepšovat" z krmítek, rozmístěných v areálu záchranné stanice. Rezavá samička Malá Pinky byla v létě nalezena v Říčanech, černou samičku Sandy, která si při otevírání krmítka počíná opravdu ekvilibristickým způsobem, jsme si s těžkým poraněním přivezli v dubnu z Prahy. Návod na výrobu krmítka "svépomocí" i seznam toho, jak a čím ho plnit, najdete i přímo zde na našem webu (http://www.veveratka.cz/stranka/5-jak-vyrobit-veveri-krmitko.html). Pokud byste potřebovali jakoukoli radu týkající se umístění, instalace či provozu krmítka, rádi vám ji poskytneme na našem staničním telefonu (č. 606 070 632 - síť Vodafone - nemusíte za volání utrácet, zavoláme vám zpátky) nebo na našem mailu (zona@veveratka.cz).
Architektka roku
(18.11.2014 - 10:44)
Stále nás překvapuje, jak silné jsou instinkty, které mají veverky vrozené. I po několika letech života v zajetí vždy na podzim začnou veverky, které u nás kvůli zdravotnímu handicapu žijí trvale, stavět uvnitř svých voliér hnízda, bez ohledu na to, kolik mají nejrůznějších budek, košíků či pohodlných zavěšených hamaků. Tříletá retardovaná samička Líza, zachycená na snímcích, se letos rozhodla postavit si hnízdo přímo ve visutém tunelu, který ji za normálních okolností slouží jako efektní 10 metrů dlouhý výběh. Jako stavební materiál použila napadané suché listy ořešáku, které si postupně postahovala otvory v pletivu ze střechy voliéry a také vlněný česanec (ten si do hnízda přenosila z jedné ze svých budek). Hnízdo z chatrného materiálu samozřejmě vydrželo jen do prvního deště, i tak ale měla Líza zjevně pocit z brilantně vykonané práce.
Divoká stvoření
(03.11.2014 - 19:10)
Drtivou většinu dokrmených a vyléčených mláďat vracíme zpět do přírody ve věku tří měsíců, na speciálních výpustných místech vybudovaných v lesích tak velkých, aby si v nich veverčata mohla pohodlně najít svá vlastní životní teritoria. Jen výjimečně, obvykle nanejvýš jednou za rok, vypustíme několik mláďat i přímo u nás v areálu záchranné stanice, stojící na samotě uprostřed velké zahrady sousedící s akátovým lesem a ořechovým sadem. Zatímco na výpustných místech je pro nás jediným důkazem pozdějšího života vypuštěných mláďat potrava, mizející ze speciálních krmítek, první dny "svobody" mláďat vypuštěných u nás můžeme pozorovat doslova "v přímém přenosu", protože se leckdy týdny (a někdy i měsíce a roky) zdržují v blízkém okolí. Vidět jejich postupné splynutí s přírodou je v mnohém fascinující a vždy obdivujeme především rychlost, s jakou se promění v sebevědomé tvory, schopné se o sebe dokonale postarat. Přímo na zahradě i na stromech sousedního lesíka teď téměř denně vídáme samičku, kterou jsme vypustili před třemi měsíci i dalších několik mláďat, jimž jsme dveře rozběhové voliéry otevřeli na začátku října. Čtyři přiložené snímky, pořízené včera teleobjektivem, zachycují vlastně to nejkrásnější, co může web záchranné stanice předvést - veverčata, která prošla našima "rukama" a přitom už jsou z nich opět nefalšovaná divoká stvoření.
Lesní sousedi
(13.10.2014 - 12:05)
V srpnu jsme na fotografiích představovali přijaté mládě plcha velkého (latinsky Glis glis), nádherného (a milého) nočního tvora, kterého si laičtí nálezci někdy spletou s veverkou. Zatímco ještě slepá mláďatá plchů veverčatům podobná nejsou, po otevření očí a plném osrstění ocasu skutečně lze mezi plchem a veverkou vzdálenou podobu nalézt... Pro zajímavost proto nabízíme raritní fotografické srovnání dvou stejně starých (7 týdnů) a v tomto věku stejně vážících mláďat plcha a veverky. Zatímco veverka v dalších týdnech ještě naroste zhruba o třetinu velikosti těla, plch již více neroste, zato tloustne (plši totiž přes zimu hibernují, takže si potřebují vytvořit dostatečné tukové zásoby pro mnohaměsíční období zimního spánku). Jak snímky dokazují, v tomto "dorosteneckém" věku plch veverce stále ještě zvládne konkurovat velikostí ocasu, protože elegantní mohutný ohon veverkám naroste až kolem čtvrtého měsíce života.
Zázraky se dějí!
(01.10.2014 - 13:48)
Možná si vzpomenete na naši fotografickou sadu z poloviny srpna, nazvanou "Drobek z Letné". Byla na ní totálně podvyživená a těžce zraněná samička z Prahy z Letné, s ošklivě pořezaným stehnem a hlubokým poraněním ve spodní části břicha, jejíž stav byl přes okamžitou operaci tak zoufalý, že jsme nevěřili nejen v možnost jejího uzdravení, ale ani přežití. V prvních dnech léčby se sice rány jedna po druhé hojily, vysílená veverčí holčička se ale ještě další 3 týdny kvůli chronickým průjmům a minimálním přírůstkům na váze neustále pohybovala na tenké hraně života a smrti. Dnes ale již můžeme napsat, že zázraky se dějí... Po měsíci složité léčby, kdy se vyhojily i poslední následky zranění, totiž organismus konečně naplno "naskočil", samička začala přibírat na váze a den po dni se měnila z drobného nedochůdčete v normální mládě. Jak názorně ukazují první dvě fotografie, v posledních dnech pokračuje její uzdravování tak neuvěřitelným tempem, že se možná dokonce i vrátí zpět do přírody...
Děkuji za optání, daří se mi dobře!
(18.09.2014 - 10:33)
O tom, jaké nebezpečí pro ztracená veverčata představuje obyčejná moucha, jsme zde naposledy psali v červnu. Do srsti hladových (a tedy zesláblých a bezbranných) mláďat začnou mouchy okamžitě klást vajíčka, z nich se rychle líhnou larvy, ty se veverčatům zavrtávají do kůže a sliznic a kromě poranění jim do těla vypouštějí nebezpečné toxiny. Rezavá veverčí holčička, kterou jsme si před několika dny přivezli z Horních Počernic v Praze, měla srst mušími vajíčky tak "promořenou", že jsme jich z malého tělíčka vybrali a vyčesali vrchovatou polévkovou lžíci. A nejen to - kromě muších vajíček měla na tváři a v uších zavrtaných i cca 70 klíšťat nejrůznější velikosti a k tomu pořádně natlučený čeníšek a poraněné oko. Že se ale z prožitého utrpení rychle vzpamatovala a daří se jí dobře, názorně dokazuje o několik dnů později pořízená efektní fotografie jejího "rozesmátého" obličeje.
Lískový rok
(10.09.2014 - 12:31)
Některé druhy lesních plodů rostou "ve velkém" jen jednou za několik let, když se sejdou pro ně ideální klimatické podmínky. Na letošní podzim budou divoké veverky vzpomínat dlouho - po několika průměrných letech se totiž v přírodě konečně urodila největší veverčí pochoutka (a ideální potravina pro vytvoření zásob na zimu), lískové ořechy. Jak víme nejen od nás ze zahrady, ale i od našich podporovatelů, kteří nám ořechy posílají (i touto cestou jim znovu děkujeme!), lískové keře na mnoha místech republiky jsou letos oříšky doslova obsypány. Na výrazu i gestech jedné z našich handicapovaných samiček je krásně vidět, jak si každá veverka představuje ráj...
Třeťáci
(28.08.2014 - 13:03)
Možná si vzpomenete na naše zdejší letošní první jarní zprávy. Psali jsme v nich, že kvůli extrémně teplé zimě letos začaly divoké veverky zabřezat a rodit výjimečně brzy, a tak jsme si pro nalezená mláďata jezdili už v únoru, tedy o měsíc a půl dříve než v jiných letech. Tato anomálie měla ještě jeden podobně vzácný dopad - protože první (a logicky i druhé) porody veverek se v přírodě udály dříve než obvykle, stihla část samic zabřeznout v létě i potřetí a tak se letos v přírodě častěji objevují jinak zcela výjimečné třetí veverčí vrhy. A tak zatímco v jiných letech jezdíme na konci srpna a v září obvykle už jen pro nalezená odrostlejší veverčata z druhých vrhů, letos jsme si už přivezli několik ještě slepých prcků z vrhů třetích. Na trojici snímků jsou necelé čtyři týdny staří sourozenci (kluk a holka), pro které jsme si v noci na dnešek jeli až do Drmal u Chomutova a na čtvrtém snímku je stejně starý veverčí kluk, nalezený v pondělí v Praze na Letné.