PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 14 let existence (od roku 2008 do konce roku 2021) prošlo 1.250 nalezených veveřátek z celé České republiky. V roce 2022 jsme zatím přijali dalších 55 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2021 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika




Architektka roku

(18.11.2014 - 10:44)
Stále nás překvapuje, jak silné jsou instinkty, které mají veverky vrozené. I po několika letech života v zajetí vždy na podzim začnou veverky, které u nás kvůli zdravotnímu handicapu žijí trvale, stavět uvnitř svých voliér hnízda, bez ohledu na to, kolik mají nejrůznějších budek, košíků či pohodlných zavěšených hamaků. Tříletá retardovaná samička Líza, zachycená na snímcích, se letos rozhodla postavit si hnízdo přímo ve visutém tunelu, který ji za normálních okolností slouží jako efektní 10 metrů dlouhý výběh. Jako stavební materiál použila napadané suché listy ořešáku, které si postupně postahovala otvory v pletivu ze střechy voliéry a také vlněný česanec (ten si do hnízda přenosila z jedné ze svých budek). Hnízdo z chatrného materiálu samozřejmě vydrželo jen do prvního deště, i tak ale měla Líza zjevně pocit z brilantně vykonané práce.

Divoká stvoření

(03.11.2014 - 19:10)
Drtivou většinu dokrmených a vyléčených mláďat vracíme zpět do přírody ve věku tří měsíců, na speciálních výpustných místech vybudovaných v lesích tak velkých, aby si v nich veverčata mohla pohodlně najít svá vlastní životní teritoria. Jen výjimečně, obvykle nanejvýš jednou za rok, vypustíme několik mláďat i přímo u nás v areálu záchranné stanice, stojící na samotě uprostřed velké zahrady sousedící s akátovým lesem a ořechovým sadem. Zatímco na výpustných místech je pro nás jediným důkazem pozdějšího života vypuštěných mláďat potrava, mizející ze speciálních krmítek, první dny "svobody" mláďat vypuštěných u nás můžeme pozorovat doslova "v přímém přenosu", protože se leckdy týdny (a někdy i měsíce a roky) zdržují v blízkém okolí. Vidět jejich postupné splynutí s přírodou je v mnohém fascinující a vždy obdivujeme především rychlost, s jakou se promění v sebevědomé tvory, schopné se o sebe dokonale postarat. Přímo na zahradě i na stromech sousedního lesíka teď téměř denně vídáme samičku, kterou jsme vypustili před třemi měsíci i dalších několik mláďat, jimž jsme dveře rozběhové voliéry otevřeli na začátku října. Čtyři přiložené snímky, pořízené včera teleobjektivem, zachycují vlastně to nejkrásnější, co může web záchranné stanice předvést - veverčata, která prošla našima "rukama" a přitom už jsou z nich opět nefalšovaná divoká stvoření.