PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Na snímcích z krmení či odpočinku v pelíšcích vypadají "naše" veverčata bezbranně a roztomile, řada z nich ale zažila věci, které by možná nezvládl ani zkušený zálesák. Rezavou samičku na snímcích našli bezvládně ležící na zemi v pražském parku Stromovka Roman Tomeš a Míša Doubravová. Protože oba hrají v muzikálu Pomáda a těsně po nálezu museli odejít do práce, po telefonu jsme se domluvili, jak mají veverče zahřát a uložit a vyzvedávali jsme si ho u nich až pozdě večer, po jejich návratu z představení. Pět týdnů staré veverče bylo tak extrémně vyčerpané, že muselo být ztracené několik dní. Navíc bylo promáčené a kompletně obalené bahnem - pravděpodobně ho při bloudění parkem pronásledoval pes a při útěku spadlo do jezírka. Naštěstí ale antibiotika a další podpůrné prostředky zabraly, takže dnes, po více než týdenní léčbě a rekonvalescenci, je samička již z nejhoršího venku. Jen pro pochopení souvislostí: za normálních okolností 5 týdnů staré mládě vůbec neopouští hnízdo a tráví v něm veškerý čas spánkem (jen s krátkými probuzeními na matčino kojení), zatímco mládě na snímku po vypadnutí z hnízda mnoho hodin přespávalo hladové kdesi v křoví na chladné zemi a málem se utopilo v jezírku. Při pojmenovávání rezavé holčičky jsme nejprve (na počest nálezců) zvažovali různá jména dívčích postav z Pomády, nakonec jí ale zůstalo "obyčejné" jméno Bahňáček, upomínající na smutné okolnosti jejího nálezu.

Chcete si přečíst několik zprvu nenápadných, a pak málem neuvěřitelných "statistických" čísel o tom, co vlastně obnáší "krmení veverčat", které na přiložených snímcích vypadá tak roztomile? Nejmenší mláďata se náhražkou mateřského mléka v injekční stříkačce krmí v intervalu 2 hodin, nejstarší každých 5 hodin. Při velmi střízlivém zprůměrování tedy vychází cca 5 krmení denně u každého veverčete. Pokud jde o celkovou dobu ručního krmení, to je nutné až do 8 týdnů věku mláděte. Veverčata, která se k nám dostanou ve věku 1 týdne, jsou tedy dokrmována dlouhých 7 týdnů, naopak veverčata, která si přivezeme coby pětitýdenní, "jen" 3 týdny. Při zprůměrování nám jako realistická hodnota vychází, že průměrné mládě je u nás krmeno cca 30 dní, takže při 5 krmeních denně (viz výše) je za oněch 30 dní jedno veverče postupně nakojeno 150x. Mláďat nám za rok záchrannou stanicí projde v průměru kolem stovky, to znamená, že při vynásobení průměrným počtem krmení každého z nich (150) je výsledkem cca 15.000 (slovy: patnáct tisíc) jednotlivých krmení ročně. Jinak řečeno - během jedné "sezóny mláďat" (tedy zhruba od března do září) vezme Katka do ruky veverčí mládě a opatrně ho injekční stříkačkou nakrmí celkem patnácttisíckrát (15.000x). A protože naše záchranná stanice funguje sedmým rokem, zjistíme dalším vynásobením, že za předchozí roky Katka absolvovala cca 90.000 jednotlivých krmení. Někdy letos v létě tak Katka "zdolá" symbolickou metu sto tisíc (100.000) krmení, což je hodnota, která by - s trochou nadsázky - mohla být klidně zanesena v Guinnessově knize rekordů.

Za poslední týden jsme si přivezli dalších 7 nalezených mláďat, takže letošní "počítadlo" se ke včerejšku zastavilo na čísle 31. Zatím posledními nalezenci jsou dva rezaví veverčí bratři, kteří se ztratili v Praze v Divoké Šárce a zoufalí z hladu a žízně se přidávali k návštěvníkům libockého hřbitova. Ztracená 6 týdnů stará mláďata sice již působí dojmem, že se o sebe dokáží postarat sama, ve skutečnosti ale ještě další 2 týdny nejsou schopná přijmout a strávit nic jiného než mateřské mléko, takže bez matky (či lidské pomoci) by zemřela hlady. Ve chvíli, kdy se oba zoufalí veveřáčci pokoušeli "sebevražedně" přejít rušnou Evropskou třídu (spojuje Prahu s letištěm Ruzyně), zachránil je přímo před jedoucí tramvají pan Kábele. Na snímcích z dnešní snídaně kluků-tramvajáků je sice veverek dohromady pět, tři z nich jsou ale jen "nažehlené" - Káťa si totiž na ranní krmení oblékla svou nejoblíbenější mikinu s obrázkem trojice panikařících veverek karolínských...

Letošní teplá zima a brzké jaro nám pořádně zamávaly historickými statistikami. Zatímco loni jsme v březnu přijali 2 veverčata a hlavní vlna nalezenců přišla až kolem poloviny dubna, letos se k nám první veverčata dostala už v únoru a do konce března jsme si jich přivezli desetkrát více než loni, rovných 20. K dnešnímu dni je přijatých mláďat už 24 a aby byl letošní rok ještě něčím zvláštní, drtivá většina veverčat má efektní rezavou barvu kožíšků (obvykle je mezi nalezenci cca třetina černých, hnědých a rezavých). V minulé zprávě jsme na fotografiích představovali "látkové domečky", v nichž přespávají starší veverčata a dnes nabízíme pět snímků další atypické veverčí "ložnice". Velká plyšová opice sloužila původně jako dětský baťoh, do její vnitřní kapsy se ale dokážou naskládat i čtyři nadšená mláďata naráz, k velké závisti dalších veverčat, která je sledují z "nudných" závěsných hamaků.