PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Rok co rok nám v srpnu zavolá vždy nejméně jeden nálezce údajného mláděte veverky, kterému (k jeho velkému překvapení) po bližším popisu malého chlupatého tvorečka vysvětlíme, že nenašel veverče, nýbrž mládě plcha. Plch je totiž jediným tvorem v české přírodě, který je v určitém věkovém stadiu veverčeti trochu podobný, takže může laického nálezce zmást. Ze čtyř druhů plchů, kteří v ČR žijí (plch velký, plch lesní, plch zahradní a plšík lískový - všichni jsou chránění), dochází nejčastěji k záměně u plcha velkého, který je ze všech plchů největší a v dospělosti může narůst až do hmotnosti kolem 300 gramů. A protože plši jsou krásná a báječná zvířata, bereme jejich občasnou přítomnost v naší záchranné stanici nikoliv jako nepříjemný omyl nálezce, nýbrž jako příjemné zpestření naší každoroční "veverčí rutiny". Miniaturního a ještě slepého plšího kluka (jde o mládě plcha velkého), vážícího pouhých 12 gramů, jsme přijali před čtyřmi dny a na třech snímcích z krmení je dobře vidět, jak je péče o něj doslova "piplavá". Na posledním, čtvrtém snímku je jedna z našich plších odchovankyň z předchozích let a můžete si tedy udělat názornou představu, jaká důstojná plší "dáma" z tehdy podobně drobného tvorečka s dlouhými fousky za několik týdnů vyrostla...

Veverčata na našich snímcích bývají obvykle již vyléčená, vykrmená a "umytá a učesaná", protože za sebou mají alespoň krátkou rehabilitaci. Ve chvílích, kdy je od nálezců přebíráme, je ale pohled na ně leckdy bolestný a ty nejhorší případy jsou v tak zoufalém stavu, že zemřou ještě v autě během převozu nebo do 24 hodin po přijetí k nám. Pro představu, jak také může nalezené veverče vypadat, nabízíme snímky 5 týdnů staré samičky, kterou jsme si přivezli v sobotu z Prahy od nálezkyně, paní Francové. Bezvládné a hlady umírající veverče mělo ošklivě pořezané stehno a hluboké poranění ve spodní části břicha, překryté obřím abscesem zaplněným směsí hnisu a výkalů. Odstranění abscesu "naším" veterinárním lékařem MVDr. Martinem Hlaváčem na klinice v Kolíně odkrylo hlubokou otevřenou ránu v oblasti konečníku, kterou se podařilo vyčistit a zašít. Rána se sice úspěšně hojí, vyhráno ale ještě veverčí holčička bohužel nemá. Je totiž totálně podvyživená, doslova "kost a kůže" (při příjmu měla jen poloviční váhu oproti váze stejně starého zdravého mláděte), opakovaně se jí vrací průjem a má i další symptomy nasvědčující vrozeným problémům s metabolismem. Na čtyřech přiložených snímcích je veverče těsně po sobotní operaci, další dva ho už zachycují v přece jen lepší kondici.

Náš momentálně nejmladší "nalezenec", minule zde na snímcích představená veverčí holčička jménem Poldík z Brna, byla pár dní v pelíšku sama. Neměli jsme ji totiž ke komu "přidat", protože dalších cca dvacet mláďat, přijatých za poslední týdny, je už ve věku kolem dvou měsíců a výše, takže jsou na ní příliš "staří". Nakonec ale nové "sourozence" přece jen dostala - stejně starou samičku jsme si přivezli v úterý v noci z vesnice Rozstání u Prostějova a jen o 2 či 3 dny staršího kluka včera z Pelhřimova. Na třech snímcích dnes představujeme právě veverčáka z Pelhřimova, který byl nalezen velmi vysílený a podvyživený, s cca o třetinu nižší váhou než by ve svém věku měl mít. Kvůli drobnému poranění na čele, které se zanítilo a vytvořilo viditelnou bulku, mu říkáme Kačer Donald. Na třech snímcích je fotogenický veveřáček sám, na čtvrtém "pózuje" s holčičkou nalezenou v Rozstání a na pátém je stejná holčička při krmení.

Včera v noci jsme si z Brna přivezli jedno z letošních nejmladších veveřátek. V centru města, v parku v Lužánkách nalezené cca 17 dnů staré mládě nálezci pojmenovali Poldík, a jméno mu nakonec i zůstane, i když jde o holčičku... Pro zajímavost jsme při této příležitosti připravili názorné fotografické porovnání velikosti (a rychlosti růstu) malých veverčat. Na jednotlivých snímcích jsou společně s dva a půl týdne starým prckem z Brna pětitýdenní černá samička nalezená v Praze a šest týdnů starý rezavý veverčí kluk z Kokořínska. Veverčata skutečně rostou doslova "před očima" - denní váhové přírůstky totiž při správném krmení a péči činí 3 až 7 gramů.

Možná vás překvapí, že veverčata z jednoho vrhu nedědí barvu srsti jen po matce, ale i po otci a také po prarodičích. U vícepočetných vrhů se tedy často setkáváme s tím, že barva každého mláděte je jiná a není výjimkou, že se černé matce klidně narodí světle rezavý potomek. Názorně to lze demonstrovat na snímcích čtveřice sourozenců, které jsme si před třemi dny přivezli z Ledečka na Sázavě. Jediná samička ve vrhu je mahagonová, jeden ze samečků je čokoládově hnědý a i dva další černí kluci se od sebe při bližším pohledu liší (jeden z nich má totiž bílé bříško lemované elegantním rezavým proužkem). Pět týdnů stará mláďata si prošla traumatizujícím zážitkem - jejich hnízdo objevil dospělý samec a veden teritoriálním pudem, velícím mu bránit si území před budoucí konkurencí, všechna mláďata z hnízda vyházel. Naštěstí ale pád z vysokého stromu všichni mrňousové přežili bez poranění, a tak jsme jim v naší evidenci letos přijatých veverčat mohli "přidělit" pořadová čísla 57, 58, 59 a 60.

Laická představa o tom, čím se veverky živí, zahrnuje obvykle šišky a nejrůznější ořechy. Ve skutečnosti je ale veverčí jídelníček mnohem bohatší a zahrnuje i položky, které by asi málokoho napadly. Veverky například milují zeleninu a ovoce, takže často lze v zahradách zahlédnout divokou veverku pochutnávající si třeba na třešních. U nás si starší mláďata mohou vybírat z pestrého ovocného "menu", díky kterému se dostanou i k druhům ovoce a zeleniny, s nimiž by se v přírodě nesetkaly. Nadšené jsou především z mrkve, plátků jablka, hrušky a broskví, z kousků švestek, okurek, ale třeba i z listů hlávkového salátu. Jak ale dokazují i přiložené fotografie, lahůdkou, která je uvede doslova do vytržení, je červený meloun.

Tak jako se pachatel vrací na místo činu, i my se občas při jízdě za nalezeným veverčetem dostaneme do lokality, kterou jsme již v minulosti navštívili. V sobotu 5.7. navečer jsme v Pardubicích vyzvedávali 6 týdnů starou veverčí holčičku, podle vysokého stupně vysílení a dehydratace ztracenou už několik dní a k tomu s ošklivě potlučenou tlamičkou. Už na první pohled nám byla "povědomá" a prohledání naší evidence, obsahující podrobné údaje o každém nalezeném mláděti i s jeho fotografií, nám naše podezření potvrdilo. Ve stejné čtvrti Pardubic jsme si totiž před třemi lety, v červenci 2011, vyzvedávali podobně starou samičku, též s rozbitou tlamičkou (spadla tehdy z velké výšky z hnízda v podkroví domu). Podle podoby obou holčiček a totožné barvy jejich srsti si troufneme tvrdit, že 3 roky od sebe vzdálení nalezenci jsou příbuzní - buď mají stejnou matku nebo (pravděpodobněji) jde o potomka některého z dalších sourozenců z vrhu z roku 2011. O pozoruhodné podobě obou veverčat se můžete přesvědčit na fotografiích - na prvních třech snímcích je sobotní nalezenkyně, na čtvrtém snímku je podobně potlučená holčička nalezená před 3 lety ve stejné zahradní čtvrti, jen o cca 200 metrů dále.

Veverkám je vhodné pomáhat nejen v zimě, ale po celý rok. Vždyť pro samice je nejnáročnějším obdobím roku jarní a letní těhotenství a zejména kojení, kdy příkrm může zachránit život jak jim, tak zprostředkovaně i mláďatům. Proto zde v pravidelných intervalech upozorňujeme na speciální krmítko pro veverky, které lze umístit kdekoliv, kde veverky žijí - na strom v zahradě u domu, v parku či v lese. Nepotřebujete k tomu ani žebřík, protože krmítko se připevňuje cca 170 cm od země, aby do něj šla snadno doplňovat potrava - k instalaci tedy stačí kladivo a hřebík (nebo šroub a šroubovák). Návod na výrobu krmítka i seznam toho, jak a čím ho plnit, najdete na našem webu (http://www.veveratka.cz/stranka/5-jak-vyrobit-veveri-krmitko.html), dokonalé veveří krmítko lze ale koupit i na e-shopu Zelená domácnost (http://www.zelenadomacnost.com/katalog/77-Domky-budky-krmitka-pro-jezky-veverky-plchy-zaby-Veverky). Konstrukci krmítka s námi Zelená domácnost konzultovala, takže výsledek má pomyslný "atest stanice Pinky" - je kapacitně dostačující, jednoduše čistitelné a pro divoké veverky takřka neodolatelné. Jak ukazují i poslední dva snímky, krmítka ze Zelené domácnosti používáme i na výpustných místech, na kterých vracíme veverčata do přírody.
Pokud byste potřebovali jakoukoli radu týkající se umístění, instalace či provozu krmítka, rádi vám ji poskytneme na našem staničním telefonu (č. 606 070 632 - síť Vodafone - nemusíte za volání utrácet, zavoláme vám zpátky) nebo na našem mailu (pinky@veveratka.cz)

Naše mnohaleté statistiky přijatých mláďat nám říkají, že v lesích, parcích i zahradách České republiky jsou rovnoměrně zastoupeny veverky s rezavou, hnědou i černou barvou srsti. Ze vzácnějších odstínů se k nám obvykle jednou za rok dostane veverče s barvou srsti na pomezí mezi rezavou a hnědou, který by šel asi nejblíže popsat jako barva mahagonová. Před několika dny byla přesně taková veverčí holčička nalezená v Říčanech, a tak lze její barvu názorně předvést na snímcích z dnešního ranního krmení. Unikátnost její barvy vynikne v kontrastu s barvami běžnými - na jednom ze snímků jsme ji proto "naaranžovali" doprostřed mezi dvě veverčata s klasicky rezavou srstí. Pro veverčata této vzácné barvy máme mimořádnou slabost - přesně takový mahagonový kožíšek totiž měla hrdinka naší knížky Veveřácká kronika (http://veverackakronika.bloudil.cz/), divoká veverka Pinky, pode níž je naše záchranná stanice pojmenovaná.

Určitě by vás nenapadlo, že jedno z největších nebezpečí, které na ztracená veverčata číhá, má podobu obyčejné mouchy. Jakmile ztracená mláďata kvůli nedostatku potravy zeslábnou a pasivně leží na zemi, začnou jim mouchy do srsti klást vajíčka. Z muších vajíček se rychle (v řádu hodin) začnou líhnout larvy, které se veverčatům zavrtávají do kůže a sliznic, a kromě hnisavých poranění jim též do krevního oběhu vypouštějí toxiny, způsobující otravu. Právě vyšší míra "promoření" srsti mušími vajíčky či larvami je pro nás jasným signálem, že veverče je ztracené delší dobu a jeho zdravotní stav je vážný. Tak tomu bylo i u 5 týdnů starých sourozenců, pro které jsme si jeli v pátek do Klánovic - muších vajíček měli v srsti nakladených stovky a např. části ocásků jimi měli neprodyšně pokryté. Potlučenější z pádu ze stromu a prochladlejší od země byla veverčí holčička, která bohužel zemřela těsně po převozu k nám. Její bratr měl větší štěstí, jak je vidět i na fotografii z dnešního rána - zatímco na třech snímcích z pátku je ještě zcela bezvládný a s ošklivě potlučeným čumáčkem, dnes by z jeho spokojeného pohledu už nikdo nepoznal, jakou hrůzou si po vypadnutí z hnízda musel projít...