PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Veverčata, která se k nám dostávají, si často prožila své. Tím nejzbědovanějším z 45 mláďat, která jsme si letos zatím přivezli, byl šest týdnů starý veveří kluk, nalezený v úterý 19. května v Praze v Karlíně. Ztracený veveřák se podle míry vyčerpání musel "protloukat" sám bez matky několik dní, a stejnou dobu tedy nejedl, protože v tomto věku jsou veveřata ještě plně odkázaná na mateřské mléko. Pomoc přišla opravdu v poslední vteřině, veveřák již kolaboval a kdyby byl nalezen jen o hodinu později, nepřežil by. Na jednom ze snímků, pořízeném těsně po převozu k nám, jsou patrné skvrny od štěrku a asfaltu, který měl "zapečený" do srsti na obličeji i jinde po těle, dalším problémem byly i dva abscesy. Na dalších třech snímcích, vzniklých s desetidenním odstupem, by na spokojeném veveřím klukovi jeho zoufalý stav při nálezu již nikdo nepoznal, i když úplně vyhráno ještě nemá.

Každý z těch osmi roků, co pečujeme o nalezená veverčí mláďata, nám přinesl alespoň jeden příběh s "hollywoodským koncem". Ten letošní začal v pátek, kdy jsme si přivezli 2 veverčata, nalezená v Benešově na dětském hřišti (mláďata byla při nálezu 3, ale jedno bylo již v beznadějném stavu). O den později došlo ve stejné lokalitě Benešova, jen několik desítek metrů od sebe, k dalším dvěma veverčím "nálezům" - v jednom případě jednoho mláděte, ve druhém případě dvou veverčat, živého a mrtvého. Po jejich převzetí se naše podezření okamžitě potvrdilo - šlo o mláďata ze stejného vrhu, která se po pádu ze stromu rozutekla po okolí a během dvou dnů je posbírali 3 různí nálezci. Dvě mláďata nalezená v sobotu, která na rozdíl od "pátečních" musela přečkat dlouhou a nebezpečnou noc na zemi, se tak u nás šťastně setkala se svými ztracenými sourozenci...

Čím dál častěji se jak u nálezců veverčat, tak třeba i u těch, kdo se k nám do záchranné stanice přijíždějí podívat, setkáváme s mylným přesvědčením, že v České republice žije kromě "domácí" veverky obecné (Sciurus vulgaris) i jakási "agresivní americká veverka", rozpoznatelná podle černé barvy srsti. Problém s veverkou popelavou (Sciurus carolinensis), žijící v USA a Kanadě, která po umělém vysazení v parcích skutečně decimuje původní populaci veverky obecné, se ale ve skutečnosti týká výhradně Velké Británie a nikoliv kontinentální Evropy. Nejen v lesích České republiky, ale celé Evropy, od Skandinávie až po Balkán, se setkáte vždy jen s veverkou obecnou a nikdy (a nikde) s žádnou jinou. K šíření omylu o "amerických veverkách" kromě médií přispívá i barevná variabilita srsti veverky obecné - ta se totiž vyskytuje v široké barevné škále od světle rezavé přes hnědou až k černé, což u laika může vyvolat dojem, že jde o různé veverčí druhy (barevnou pestrost veverky obecné dokazují i přiložené snímky veverčat, které jsme k nám v posledních týdnech přijali). Pokud se tedy setkáte v přírodě či v parku s černou veverkou, zaslouží si od vás stejné sympatie (či případnou pomoc) jako "zrzečka" - liší se od sebe opravdu jen barvou kožíšku...