PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Jako každý rok (letos tedy už poosmé) nabízíme v jeho závěru kompletní statistiku "veverčí sezóny" v naší specializované záchranné stanici. V roce 2015 jsme přijali 117 mláďat veverky obecné z celé České republiky (a 2 těžce poraněné dospělé veverky). Ze 117 veverčat bylo 68 "holek" a 49 "kluků". Pokud jde o barevnost, nejčastěji byla zastoupena rezavá (49 mláďat), černých bylo 28, černých s rezavým lemem kolem bříška 19, 5 hnědých, 4 mahagonové, hnědorezavých 11 a 1 veveřátko mělo raritní vanilkovou barvu srsti. Většina mláďat se k nám dostala ve věku kolem 4 týdnů, tedy ještě slepých a s nutností několikatýdenního dokrmování speciální náhražkou mateřského mléka, starali jsme se ale i o 9 "holátek" pouhý týden starých.
Ze 117 mláďat jsme při životě udrželi 88, tedy 75 procent (u ostatních šlo o nalezence buď již v beznadějném stavu, nebo s těžkými zraněními či postiženími neslučitelnými se životem). Z těchto 88 veverčat jsme 85 vrátili na speciálně vybudovaných výpustných místech do přírody a 3 mláďata zůstala kvůli zdravotnímu handicapu trvale v záchranné stanici.
Drtivou většinu nalezených mláďat jsme si od nálezců sami dovezli. V roce 2015 jsme vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až na Teplicko a opačným směrem do Veselí nad Moravou.
Na 73 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože část nalezenců tvořila dvojčata, trojčata a čtyřčata) jsme letos najeli více než 13.000 kilometrů. Jen pro zajímavost - v srpnu, kdy jsme mláďat přijali nejvíc, jsme pro ně vyjížděli 25x, tedy téměř každý den.
Stejně jako v přechozích letech jsme i letos veškerou činnost v záchranné stanici, která nám zabere ročně několik tisíc hodin, vykonávali ve dvou jako hobby ve "volném" čase, a samozřejmě zadarmo. Pokud by vás zajímalo, na kolik chod záchranné stanice "přijde" finančně, tady jsou holá čísla - za benzín, v zahraničí kupovanou speciální náhražku mateřského mléka, potravu pro starší mláďata (všechna u nás před vypuštěním žijí minimálně do věku 3 měsíců), léky, materiál na stavbu budek a krmítek na výpustných místech apod. jsme letos zaplatili 95.000 Kč.
Peníze na pokrytí chodu záchranné stanice sháníme co nejvíce vlastním přičiněním (například prodejem naší knihy "Veveřácká kronika"), z výše uvedené sumy je ale zřejmé, že by naše stanice nemohla fungovat bez sponzorské pomoci našich fanoušků (způsoby možné pomoci jsou zde na našem webu vypsány tady).
Všem, kdo nám letos jakkoliv pomohli, a jejichž identitu jsme znali, jsme samozřejmě poděkovali soukromě, všem anonymním sponzorům děkujeme alespoň touto cestou.
Jen díky vám můžeme v takovém rozsahu veverkám pomáhat.
S veverčím pozdravem
Katka a Petr Soukupovi

Samečka Albyho kvůli jeho vzácné béžově-vanilkové barvě srsti určitě pozná každý, kdo pravidelně sleduje naše zdejší příspěvky. V dubnu v areálu jízdárny Quo Vadis v pražském Hloubětíně z vysokého topolu při vichřici spadlé mládě jsme kvůli jeho raritní barvě chtěli mít i po jeho návratu do přírody alespoň symbolicky "pod dohledem", a tak jsme ho nevypustili na některém z našich lesních výpustných míst, ale přímo u nás na zahradě, v areálu záchranné stanice. Alby se hned po vypuštění zabydlel na stromech střídavě na zahradě i v sousedním akátovém lesíku a protože je i na dálku nezaměnitelný, máme možnost ho takřka denně pozorovat při "všedních" činnostech života divokých veverek jako je stavba hnízd, shánění a ukrývání potravy či teritoriální spory s dalšími chlupatými obyvateli zdejší lokality. Albyho jsme "do světa" vypustili 24. srpna, včera tedy oslavil rovné 3 měsíce na svobodě. Jak dokazuje série jeho aktuálních fotografií, z Albyho vyrostl nádherný veveřák, z něhož už na dálku vyzařuje vyzařuje spokojenost a sebevědomí.

Nálezy kostřiček ptáků či ptačích skořápek ve veverčích hnízdech používají myslivci s oblibou jako "důkaz" pro tvrzení, že veverky plení ptačí hnízda. Vysvětlení je ale úplně jiné - veverky totiž získávají okusem nalezených kosterních pozůstatků, srnčích shozů či prázdných skořápek vajec potřebný vápník... Najde-li tedy veverka ptačí kostřičku, volně ležící kosti či skořápky, odnese si je do některého ze svých hnízd, aby je měla "po ruce" a mohla si je postupně ohlodávat. Abychom veverkám usnadnili jejich hledání, věšíme kousky srnčího paroží přímo na stromy a divoké veverky tráví dlouhé minuty jejich okusováním. Na přiložených snímcích jsou u kousků zavěšeného paroží zachyceny tři různě staré veverky, které jsme do přírody vypustili loni a letos.

Část nalezených veverčích mláďat se na zem dostane po pádu z výšky, z hnízda v koruně stromu, a tak se s úrazy hlavy setkáváme několikrát za rok. Následkem otoku mozku bývá retardace, projevující se neudržením rovnováhy, hyperaktivitou a samozřejmě neschopností se o sebe v přírodě postarat, takže takové veverky trvale zůstávají v naší péči. Až do letoška jsme se ale nikdy nesetkali s veverčetem, které si retardaci nepřivodilo úrazem hlavy, ale už se s ní narodilo. Nyní pětiměsíční sameček Spock se k nám dostal na začátku července společně se zdravým sourozencem a již tehdy byl o téměř polovinu menší než on. Jeho krmení bylo náročné kvůli neustávajícímu třasu hlavy a viditelné pohybové problémy mu zůstaly dodnes. Spock má i atypickou fyziognomii - na rozdíl od zdravých veverek má krk téměř stejně široký jako hlavu, takže z čelního pohledu trochu připomíná sysla. Kromě vzhledu a nešikovného pohybu se Spock odlišuje od svých vrstevníků i přítulným chováním - zatímco zdravá dospělá veverka kontakt s člověkem nevyhledává a hlazení je jí vysloveně nepříjemné, Spock je nejšťastnější když se "chová" v dlani a na lidském klíně vydrží blaženě ležet dlouhé minuty...