Pro osud malých veverčat bývá fatální, když z nějakého důvodu zemře jejich matka (přejede ji auto, zabije ji kočka či jiný predátor apod.). Mláďata, která jsou plně odkázaná na mateřské mléko, zůstanou opuštěná v hnízdě a bez kojení za několik dnů zemřou hlady. Jsou-li veverčata již tak stará, že se dokáží plazit, podaří se jim někdy z hnízda vylézt, zřítí se z výšky na zem a je-li to například v zahradě, je šance, že si jich na zemi všimne člověk. Malá, ještě slepá mláďata, se ale z hnízda obvykle vyplazit nedokážou.
Bez kojení mláďata v hnízdě většinou zvládnou přežít dva až čtyři dny, záleží ale samozřejmě na jejich věku (holátka v chladném počasí někdy nepřežijí ani jeden den) a kondici. Setkali jsme se ale i s "rekordmany", kteří přežili abnormálně dlouhou dobu. Před několika lety jsme si přivezli veverčího klučinu, který přežil bez potravy dokonce neuvěřitelných 7 dní (přesnou dobu jeho hladovění jsme zjistili souhrou náhod, protože nálezci si vybavili, že přesně před týdnem našli v bazénu na zahradě utopenou jeho maminku).
Odhadujeme, že podobně dlouhou dobu, tedy cca týden, zázračně přežila bez kojení veverčí holčička, pro kterou jsme si v květnu jeli do vesničky Radonín poblíž Třebíče. Vypadla z obložení v podkroví domu, do nějž vedl uzoučký otvor, skrz nějž se z posledních sil vyplazila a k její smůle spadla z šestimetrové výšky na ostré kamení. Byla tedy nejen extrémně vychrtlá a dehydrovaná, ale i zcela prochladlá a potlučená.
Vzhledem k jejímu stavu jsme nevěřili, že by mohla přežít, tehdy pět týdnů stará veverčí holčička nás ale svou vůlí žit ohromila. Překonala (s pomocí antibiotik) těžký zápal plic a po několika dnech, kdy jsme při každém pohledu do přepravky čekali, že ji najdeme mrtvou, začala přibývat na váze a její stav se zlepšoval doslova "po hodinách". Dnes, po více než dvou měsících u nás, je nejen kompletně uzdravená, ale je v takové fyzické kondici, že ji už brzy vrátíme na jednom z našich lesních výpustných míst zpět do přírody.
Její zoufalý stav po převozu k nám, kdy místo obvyklých cca 100 gramů vážila polovic, dokumentují první tři fotografie, na čtvrtém snímku je veverčí holčička z Radonína o více než měsíc později, kdy jsme ji těsně po přechodu z kojení na pevnou stravu přestěhovali do jedné z venkovních voliér.