PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

PINKY :: Záchranná stanice pro veverky - www.VEVERATKA.cz



PINKY :: záchranná stanice pro veverky


Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.








Veveřácká kronika


Zpráva



Tváří v tvář

(04.07.2021 - 09:52)
Hodně dlouho si kvůli kuriózním (a smutným) okolnostem budeme pamatovat výjezd z tohoto týdne, kdy jsme si do 80 kilometrů vzdáleného Českého ráje jeli pro 4 pětitýdenní veverčata (v našem letošním "pořadníku" přijatých mláďat mají čísla 48 až 52). Všechna popadala z vysokého stromu přímo do venkovní "jídelny" lesního dětského tábora a protože podle telefonátu nálezců neměla žádná zranění a v noci byla v místě bouřka, vše nasvědčovalo tomu, že veverčata z hnízda shodil silný poryv větru.

Jak už to u táborů bývá, cesta do něj vedla úzkými lesními silničkami tak zapomenutými, že jsme na nich dlouhé kilometry nepotkali žádné auto a pár set metrů před cílem nám dokonce přes silnici přímo před autem suverénně přeběhla mohutná kuna.

Po příjezdu do tábora už ale bylo všechno "jen špatně". Už na první pohled nejen že veverčata nebyla v pořádku, ale vykazovala jasné stopy po útoku predátora na hnízdo. Tři veverčata měla naštěstí jen drobné tržné rány a oděrky, čtvrté ale bylo doslova zmasakrované, s tak masivními tržními ránami v dolní části tělíčka a na stehnech, že je nemohlo přežít (zemřelo těsně po našem návratu domů).

Na vině pádu veverčat z hnízda tedy nebyl silný vítr, ale útok kuny. Ta pravděpodobně zabila a odnesla veverčí matku, která hnízdo bránila, jedno veverče těžce poranila a zbylá se naštěstí zřítila na zem do táborové jídelny, čímž zubům kuny unikla. A protože kuna je teritoriální šelma, která obvykle loví na "svém" území o rozloze několika desítek hektarů, došlo zřejmě k tak nepravděpodobné náhodě, že jsme se o pár minut dříve cestou do tábora na silnici na pár vteřin "tváří v tvář" setkali přímo s pachatelkou útoku na veverčí hnízdo...

Tři zbylá veverčata, dvě holčičky a jeden klučina, si naštěstí z útoku odnesla jen (dnes už zahojené) drobné rány a samozřejmě pořádně rozhozenou psychiku. Jak už to ale u kojenců bývá, a jak dokazují i snímky, čas rychle všechno spraví...