Hodně dlouho si kvůli kuriózním (a smutným) okolnostem budeme pamatovat výjezd z tohoto týdne, kdy jsme si do 80 kilometrů vzdáleného Českého ráje jeli pro 4 pětitýdenní veverčata (v našem letošním "pořadníku" přijatých mláďat mají čísla 48 až 52). Všechna popadala z vysokého stromu přímo do venkovní "jídelny" lesního dětského tábora a protože podle telefonátu nálezců neměla žádná zranění a v noci byla v místě bouřka, vše nasvědčovalo tomu, že veverčata z hnízda shodil silný poryv větru.
Jak už to u táborů bývá, cesta do něj vedla úzkými lesními silničkami tak zapomenutými, že jsme na nich dlouhé kilometry nepotkali žádné auto a pár set metrů před cílem nám dokonce přes silnici přímo před autem suverénně přeběhla mohutná kuna.
Po příjezdu do tábora už ale bylo všechno "jen špatně". Už na první pohled nejen že veverčata nebyla v pořádku, ale vykazovala jasné stopy po útoku predátora na hnízdo. Tři veverčata měla naštěstí jen drobné tržné rány a oděrky, čtvrté ale bylo doslova zmasakrované, s tak masivními tržními ránami v dolní části tělíčka a na stehnech, že je nemohlo přežít (zemřelo těsně po našem návratu domů).
Na vině pádu veverčat z hnízda tedy nebyl silný vítr, ale útok kuny. Ta pravděpodobně zabila a odnesla veverčí matku, která hnízdo bránila, jedno veverče těžce poranila a zbylá se naštěstí zřítila na zem do táborové jídelny, čímž zubům kuny unikla. A protože kuna je teritoriální šelma, která obvykle loví na "svém" území o rozloze několika desítek hektarů, došlo zřejmě k tak nepravděpodobné náhodě, že jsme se o pár minut dříve cestou do tábora na silnici na pár vteřin "tváří v tvář" setkali přímo s pachatelkou útoku na veverčí hnízdo...
Tři zbylá veverčata, dvě holčičky a jeden klučina, si naštěstí z útoku odnesla jen (dnes už zahojené) drobné rány a samozřejmě pořádně rozhozenou psychiku. Jak už to ale u kojenců bývá, a jak dokazují i snímky, čas rychle všechno spraví...