PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Za 14 let existence naší specializované veverčí záchranné stanice jsme nezažili takové nakupení smutných událostí, jako letos během několika po sobě následujících červencových dnů. Posuďte sami.

První z popisovaných dní jsme jeli 100 kilometrů do Čtyřkol na Benešovsku pro veverče nalezené v lese u chatové osady. Těsně před příjezdem k nálezcům veverče umírá, po prohlídce tělíčka je nám jasné, že výjezd byl od počátku kvůli vnitřnímu poranění z pádu z výšky marný.

O den později vyrážíme dalších 100 kilometrů, jen opačným směrem, tentokrát do Krkonoš. Necelý týden staré poraněné veverčí holátko si ještě stihneme od nálezkyně převzít, po deseti minutách zahřívání nám ale v autě za jízdy domů umírá. Velké hematomy na tělíčku potvrzují fatální vnitřní poranění.

Další den zvoní náš staniční telefon v půl jedenácté v noci. Podle od nálezců poslaných snímků je veverče v příšerném stavu, vyrážíme tedy okamžitě dalších 100 kilometrů opět na Benešovsko, tentokrát k Pyšelům. Na místě jsme v půl jedné v noci, veverčátko v ještě horším stavu, než ukazovaly snímky, ale za pár minut v autě umírá. Domů se vracíme po druhé hodině ranní.

Další den zvoní telefon opět "za tmy" a do Nové Paky po trase dlouhé "jen" 80 kilometrů přijíždíme po desáté večer. Ve spadlém hnízdě bylo jedno veverče mrtvé, druhé těžce podchlazené. Zpátky doma jsme před půlnocí a poprvé za předchozí dny naštěstí s živým veverčetem. Hned z první prohlídky je ale jasné, že úder o zem mláděti nevratně poranil mozek. Necelých pět týdnů stará veverčí holčička pravděpodobně přežije, ale do přírody se už nevrátí a zůstane u nás.

Další den nás čeká výjezd nejdelší, 130 kilometrů až přímo na polskou hranici do vesničky Orlické Záhoří. Pět v lese pod stromem "rozsypaných" čtyři týdny starých veverčat je podle poslaných snímků těžce podvyživených a prochladlých, skutečný rozsah katastrofy ale odhalujeme až po příjezdu na místo. Veverčata musela být bez matky (a kojení) nejméně čtyři dny (matku zřejmě zabil predátor a veverčata se po několika dnech čekání vyplazila z hnízda a popadala z koruny stromu na zem) a všechna už umírají hladem, některá jsou na hraně komatu. Odhadujeme, že kdyby je v lese nálezkyně objevila o pouhou hodinu později, už by byla všechna mrtvá. Během jízdy domů je oživujeme, zahříváme, zavodňujeme, doma dostávají podkožní infuzi... U dvou (kluků) je bohužel vše marné a ještě týž den umírají, ze tří zbylých (holčiček) jsou dvě silnější, i třetí se ale po dvou dnech léčby a péče začíná zlepšovat. Vyhráno sice ještě zdaleka nemají, ze snímku z dnešního rána by už ale nikdo nepoznal, co mají za sebou...