PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Naší záchrannou stanicí za 16 let existence (od roku 2008 do konce roku 2023) prošlo 1.363 nalezených veveřátek z celé České republiky. Naposledy, v roce 2023, jsme přijali 53 veverčích mláďat.

Najdete nás i na Facebooku tady

Bilanční zprávu o naší práci v roce 2023 najdete tady

Podrobnosti o naší knize "Veveřácká kronika" i informace jak si ji objednat najdete tady

Videoprofil zakladatelky záchranné stanice Katky Soukupové, natočený Nadací Karla Janečka, si spustíte tady. Související profilový článek na iHNED najdete tady

Půlhodinovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílal v cyklu "Dobrá vůle" v červnu 2018 Český rozhlas. Pustit si ji můžete tady

Šestiminutovou reportáž o naší záchranné stanici odvysílala v září 2018 Česká televize v pořadu "Gejzír". Pustit si ji můžete tady

Knížka Veveřácká kronika má i svou vlastní stránku na Facebooku tady

Popularizační článek "Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách" jsme napsali před několika lety pro časopis Naše příroda s jednoduchou motivací - doložit, že téměř vše, co si lidé myslí o veverkách, je ve skutečnosti úplně jinak. Najdete ho tady

Aktuální zpravodajství ze stanice s fotografiemi najdete po kliknutí na odkaz "Zprávy ze stanice" v tomto sloupku níže.

Zpráva

Úvodní » Zprávy ze stanice » 2023

Duben, veverčí měsíc

(16.04.2023 - 11:38)

Rok má 12 měsíců, jen jednomu z nich ale říkáme "veverčí". Duben je totiž každoročně měsícem, kdy pro veverčí mláďata vyjíždíme téměř denně a kdy si jich vždy přivezeme nejvíc z celého roku.

Důvod je jednoduchý - většina veverčích samic každoročně poprvé rodí na přelomu února a března, a tak právě během dubna veverčata dorostou do věku čtyř až šesti týdnů. Ve čtyřech týdnech se jim rozlepí oči, zkoušejí se uvnitř hnízda plazit a později z něj vykukovat či vylézat a protože jsou ještě nešikovná a neopatrná, některá veverčata z hnízda vypadnou a zřítí se na zem.

V dubnu se proto v celé ČR najde nejvíc ztracených či poraněných veverčat a tato "vlna" nálezů pozvolna slábne až v polovině května. Oproti prvním vrhům jsou ty druhé už více rozptýlenější v čase (část samic, především ty slabší a oslabené porodem prvního vrhu, kojením a péčí o veverčata, zabřezne o měsíc i dva později než samice v dobré kondici), a tak jsou nálezy veverčat z druhých vrhů "rozředěny" mezi červen, červenec, srpen a září, takže počet přijatých veverčat je v těchto měsících výrazně nižší než v hektickém dubnu.

Dnes, v polovině dubna, se staráme o 14 veverčích kojenců a podle zkušeností z předchozích let víme, že se tento počet do začátku května rychle zdvojnásobí. Na prvním ze snímků jsou společně dvě nejmladší veverčata, která jsme si letos přivezli - dva týdny starý černý veverčí klučina z brněnských Žabovřesk a o cca pět dnů starší rezavý sameček z Mělníka. Většina dalších přijatých veverčat byla při příjmu stará tři či čtyři týdny, takže je čeká minimálně měsíc trvající ruční kojení stříkačkou.

Poslední dva snímky (na bílé "chlupatině") jsou záměrně "inscenované", ukazují totiž obří velikostní rozdíl mezi dva a šest týdnu starými veverčaty. Na obou je dvoutýdenní veveřáček ze Žabovřesk, jednou s šestitýdenním mládětem z Podkrkonoší a podruhé se samečkem z Pardubic. Obě o měsíc starší mláďata jsou oproti "Brňáčkovi" více než dvojnásobně velká a při zběžném pohledu by si je klidně šlo splést s jejich matkou...