PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Starším letošním nalezencům nemám čas se zde podrobněji věnovat, nabízím tedy dnes alespoň stručnou "statistiku".

Z letošních 25 zatím přijatých veverčat se zatím 22 daří dobře - všechny potíže či nemoci jsme u nich vyléčili a většina z nich se již ve velkých venkovních voliérách připravuje na návrat do přírody.

Nepřežili jen tři ze čtyřčat, nalezených v Kamenném Přívozu - jak jsem již psala, kvůli vážným zraněním od kočky uhynuli těsně po převozu k nám. Z těchto čtyřčat žije jen holčička, kterou kočka naštěstí zranila jen povrchově - jak je vidět na přiloženém snímku, daří se jí výborně (momentálně "bydlí" stále ještě uvnitř domu společně se stejně starým klukem, nalezeným v Praze).

Čtyři před dvěma měsíci narozená mláďata divoké veverky Cookie jsou čím dál tím samostatnější. Vydávají se jednotlivě i ve skupinkách prozkoumávat okolí stromu s hnízdem a troufnou si i do odlehlejších koutů zahrady. Nakonec se ale vždy ochotně vrátí zpět do matkou určeného doupátka.

Na snímku, který pořídil Luboš Vaněk, je jedno z mláďat "pózující" na dubu nedaleko hnízda.

Na fotografiích je hlavní komplex voliér v naší specializované záchranné stanici pro veverky. V různě velkých voliérách v zastřešené části veverčata spí a jedí, "roztříděná" ve skupinách podle věku.

Naše pýcha, šest metrů vysoká sousední voliéra, slouží k co nejdokonalejšímu "nácviku" veverčat na vypuštění do přírody. V ní umístěné dubové kmeny "simulují" les, kompletní otevřenost ze všech stran umožní mláďatům setkat se i s různými meteorologickými podmínkami jako je déšť či vítr. Tato obří voliéra je propojena se sousední zastřešenou ("spací") částí, takže ji veverčata používají jen jako denní výběh a "tělocvičnu".

Trojčatům ze Žamberka se stále daří dobře. Na snímku je kluk, který má z trojice největší apetit - dnes již váží 47 g. (Při příjmu k nám před šesti dny vážil zhruba polovic.)
Snímek u nás včera pořídil Luboš Vaněk.

Dnes v 10:57 hod. opustilo první z mláďat Cookie strom s hnízdem a začalo prozkoumávat jeho nejbližší okolí. Nejodvážnější z prcků si troufl zatím jen do desetimetrového okruhu kolem dubu, odkud ho překvapeně sledovali zbývající tři sourozenci. Malý průzkumník se proběhl i v rozkvetlém záhonu jarních cibulovin a poté se vzorně vrátil zpátky do hnízda.

Po dlouhé zimě si veverky s obrovskou chutí pochutnávají na pupenech narašených stromů. Na snímku je divoká Cookie při jedné z pravidelných ranních svačin.

O víkendu navštívila zahradu i Connie (druhá z dcer Cookie). Na krmítku se střetla se svačící Cinkalkou, která z její přítomnosti neměla žádnou radost a okamžitě ji krátkou honičkou kolem stromů dala najevo nadvládu nad zdejším územím.

Podle hodnostního žebříčku stojí ve zdejší lokalitě nejvýš matka Cookie, poté její dcera Cinkalka a pak až občasná návštěvnice zahrady, druhá z dcer, Connie.

Nakonec se ale sestry shodly a usedly ke společné svačině na ptačím krmítku. Při bližší prohlídce dalekohledem bylo podle naběhlých bradavek a vytahaného bříška patrné, že i Connie se stala matkou a kdesi v hnízdě ukrývá svá první veveřátka.

Na snímku jsou obě samičky zachycené při zmíněné svačině. Tmavší je Connie a světlejší Cinkalka.

I když je stále ještě brzy na vynášení konečných soudů, malá trojčata, která se k nám ve středu dostala ve věku cca týden, jsou zatím v pořádku. Za čtyři dny u nás přibrala už málem 20 g, takže jsou již skoro dvakrát tak velká jako při příjmu a kůže se jim začíná zabarvovat podle budoucí barvy srsti.

Mláďata divoké veverky Cookie si začínají hrát kolem hnízda na břečťanem porostlém dubu. Snímky byly pořízeny dnes v 9:00 hodin ráno. Na prvních dvou jsou dvě ze čtyř tmavěhnědých mláďat (barvu mají po otci Mossovi), na třetím starostlivá Cookie, která jejich hrám zpovzdálí přihlíží.

Za normálních okolností vracíme zdravá a připravená mláďata z naší záchranné stanice do přírody mezi 3 a 4 měsícem věku, tedy v době, kdy se divoká mláďata osamostatňují od matky a hledají si své vlastní životní území a jsou tedy na samostatný život "geneticky" připravená.

Jedinou výjimkou jsou mláďata, která se k nám do stanice dostanou až na začátku podzimu, a u nichž termín vypouštění vychází na konec listopadu či prosinec - ta by při takto pozdním vypuštění v přírodě bez vystavěných hnízd a dostatečných zásob potravy neměla šanci přežít zimu, a tak u nás musí počkat až do cca poloviny dubna, do doby, kdy je s přicházejícím jarem v přírodě již dost "veveří" potravy (modřínové šišky, pupeny, listy, květy atd.) a když skončily noční mrazy.

Pět loňských "podzimních" nalezenců jsme vypouštěli ve středu (14.4.), na nově zřízeném výpustném místě u osamocené lesní chaty manželů Součkových z Brna v přírodní rezervaci nedaleko od Veverské Bítýšky. Tři z nalezenců se k nám na podzim dostali právě od Dany Součkové (ta se u nás na ně v zimě byla i dvakrát podívat), dalšími byli černá samička Fanynka z Krkonoš a kluk Polák z Prahy.

Ideální výpustnou lokalitu (10 km dlouhý pustý smíšený les s vhodnou skladbou stromů a dostatkem vody) vylepšili manželé Součkovi podle našich rad do podoby vzorového výpustného místa - na dva vysoké smrky připevnili budky, v nichž první noci po vypuštění mohou veveřáci přespávat, na místě je i speciální krmítko s dostatkem veveří potravy a pítko.

Převozní dřevěnou budku se třemi veverčaty jsme připevnili přímo na jeden ze smrků a otevřeli vstupní otvor, aby si z ní veverky mohli v klidu sami vylézt a i v dalších dnech, než se "rozkoukají" a postaví si vlastní hnízda, ji mohli používat jako provizorní ložnici. Další dvě veverčata jsme měli v měnších transportních budkách, z nichž jsme je vypustili na stejném místě. Cca hodinu po vypuštění jsme pak ještě pozorovali jednu ze samiček (Beruška z trojčat), jak (nadšená z toho obrovského prostoru) prozkoumává koruny vysokých jedlí v okolí výpustného místa.

Manželé Součkovi, jimž patří náš velký dík za vše, co pro veverky udělali (jak za jejich podzimní záchranu, tak za dary naší záchranné stanici v podobě lan, prolézacích dutých kmenů, krmení atd.), budou ode dneška z chaty u výpustného místa "kontrolovat", jak se v prvních dnech v "divočině" chlupatcům daří.

Protože ale z vypouštění z minulých let na podobně připravených výpustných místech víme, že "naše" veverky přechod do přírody i následný život v ní zvládají, nemáme o osud pětice letošních prvních vypuštěnců v takto ideální "veveří lokalitě" pražádné obavy.