PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Loni jsme do záchranné stanice přijali 77 veverčat, letos zdá se toto číslo překonáme - po dnešních dvou nalezencích jsme totiž už na číslu 76 a to je teprve polovina srpna (loni jsme úplně poslední mláďata přijímali dokonce až v říjnu).

Dnešní 2 mláďata jsme si po obědě přivezli z Kladna, kde je Tomáš Zeman s přítelkyní nalezli bezvládně ležící na zemi před domem. Cca 4 týdny staří sourozenci (oba mají ještě neotevřené oči) vypadli z hnízda pravděpodobně po nočním útoku predátora, protože poblíž místa nálezu ležely zbytky dalšího mláděte.

Obě mláďata byla vysílená a dehydrovaná, zprůjmovaná (pravděpodobně ze šoku z nočního útoku), měla poraněné čumáčky po pádu a byla pokrytá množstvím vajíček, která na ně nakladly mouchy (sameček měl několik vajíček i v ústech). U samičky je podezření i na poranění nohy, proto ji zítra odvezeme na rentgen. Po celkové očistě, vysbírání všech vajíček, nakrmení a vyčůrání (takto stará mláďata ještě nedokáží močit sama bez pomoci) se mláďatům evidentně ulevilo, přesto je ale prognóza jejich přežití vzhledem k nedobrému zdravotnímu stavu více nejistá než u jiných mláďat.

Podle nálezců jsme sourozence pojmenovali Bára a Tomáš.

Od letoška novou trvalou "chovanku" naší záchranné stanice, retardovanou samičku Jane, dnes u MVDr. Pohořalého v Kolíně opět čekalo zastřižení zubů. Každý ze čtyř hlodáků Jane totiž roste jiným směrem (a nikoliv 2 a 2 vždy proti sobě, jak je u zdravé veverky obvyklé), takže se navzájem nemohou o sebe obrušovat a přerůstají.

Jane nepříjemný zákrok statečně přečkala a po návratu do voliéry uvnitř domu, kde momentálně bydlí, si spravila náladu středně velkým žampiónem, který dílem zkonzumovala a dílem "rozprášila" po celé voliéře.

Na snímcích jsou zuby před a po zákroku a hlavní aktérka celé páteční akce.

Protože vzhledem k návalu práce nemáme čas se jednotlivě vracet k veveřátkám přijatým v posledních dvou měsících, najdete v této zprávě stručné shrnutí veverek, momentálně se u nás připravujících na návrat do přírody.

Za letošní rok jsme zatím přijali 74 mláďat. Všechna mláďata z prvních jarních vrhů jsou již vypuštěná zpět do přírody. Všechna mláďata z druhých (letních) vrhů, přijatá za poslední 2 měsíce (od poloviny června do dneška), o nichž jsme zde postupně psali, jsou v pořádku (ta, která měla zdravotní problémy a různá poranění, jsou již vyléčená), část již ve venkovních voliérách, ta nejmenší ještě v různých "pelíšcích" uvnitř domu.

Jde o následujících 21 veverčat (uvádíme je i s místem nálezu, pro ty z nálezců, kteří čtou tento web) - sameček Klaus z Prahy, samička Koala z Býchor, dvě samičky z Kerska, samička z Prahy, sameček z Chrudimi, paterčata z Viničných Šumic, samička z Olšanských hřbitovů z Prahy, dvojčata z Brandýsa, sameček z Brna-Řečkovic, sameček z lesa u Říčan a paterčata z Kamenice.

Šest nejstarších mláďat vrátíme do přírody na konci srpna (ty jsou již v největší, rozběhové voliéře, vysoké 6 metrů), patnáct zbylých zhruba stejně starých mláďat vypustíme zhruba na konci září.

Hromě výše jmenovaných veverčat zde z letošních nalezenců máme ještě retardovanou samičku Jane ze Znojma (několikrát jsme již o ní psali), která u nás zůstane natrvalo a v neděli nalezenou osmidenní holčičku (viz zpráva z 9. srpna), o níž podrobněji napíšeme dnes odpoledne.

Na snímcích z dnešního rána, pořízených v jedné z venkovních voliér, je světle rezavý sameček z Chrudimi při jídle, černá samička z Olšanských hřbitovů z Prahy v budce, černé mládě z paterčat z Viničných Šumic a pohled do jedné z budek na spící mláďata.

Zubožená cca osmidenní veverčí holčička, která se k nám dostala v neděli (viz zpráva z 9. srpna), po čtyřech dnech u nás stále žije. Radovat se ale ještě nemůžeme, protože její zdravotní stav ještě není zcela stabilizovaný. Pokud by opravdu dokázala přežít silné podchlazení z dlouhého ležení na zemi v promočeném lese (v de facto takřka "novorozeneckém" věku), byl by to svým způsobem zázrak.

Mládě, které jsme pojmenovali Sandra (podle její nálezkyně), krmíme každé 3 hodiny, a to i v noci. Už několikrát se u něj objevil slabý průjem, ale vždy se nám ho podařilo zastavit. V posledních dvou dnech jsme zaznamenali i první přírůstky na váze, momentálně je veverče o 4 gramy těžší než při přijetí.

Na prvním dnešním snímku Sandry je celkový pohled, na němž je patrný nárůst jemného chmýři na hlavičce a hřbetu. Na dalších dvou snímcích je Sandra při krmení - aby neprochladla, musí být při krmení zabalena do teplého hadříku.

Nejpočetnějším přírůstkem posledního víkendu byla tmavě hnědá paterčata, která jsme si přivezli z Kamenice u Prahy. Pětitýdenní mláďata (3 kluci, 2 holky) spadla v bouřce i s hnízdem ze smrku rostoucího na zahradě přímo na zápraží domku manželů Bartůňkových.
Promočená a prochladlá mláďata přežila pád bez větší úhony (jen s drobnými oděrkami na čumáčcích) a na jejich zdravotním stavu se nijak nepodepsalo ani několikahodinové ležení na studené zemi. Větší problém v prvních dvou dnech po přijetí k nám byl jen v jejich divokosti, protože zprvu odmítala náhradní stravu. Od včerejška už ale jedí zcela vzorně.

Zvláštností všech paterčat jsou jejich fialové rty - na rozdíl od drtivé většiny veverek, které mají rty růžové nebo černé, mají rty všech pěti veverčat barvu borůvkovou. S takovou barvou rtů jsme se v minulosti setkali jen jednou, před dvěma lety, když jsme si ze stejného místa, tedy z Kamenice, přivezli měsíční samičku. Ta tehdy spadla z vysoké lípy, rostoucí o dvě ulice dále, než kde byla nyní nalezena paterčata, takže je hodně pravděpodobné, že paterčata pocházejí z "příbuzenstva" před dvěma lety nalezeného mláděte.

Včera ráno jsme do přírody vypustili trojčata, nalezená ve věku 8 dnů (viz předchozí zpráva), a o pouhých pár hodin později se k nám dostala stejně stará dvojčata. Dvě 8 dnů staré veverčí holčičky našla v lese u Neveklova Sandra Radovičová s přítelem, promočené po nočním dešti, ležící na zemi v zuboženém stavu.

Okamžitě jsme pro ně vyjeli a předali si je na půl cesty (nálezci nám jeli naproti), jedno z veverčat ale bylo už při předání mrtvé. Druhá veveří holčička byla těžce podchlazená, se spoustou drobných poranění po celém těle, s několika zakouslými klíšťaty a celá pokrytá mušími vajíčky. Po detailní prohlídce ve stanici jsme jí z úst postupně vytahali více než 40 muších vajíček, některá byla hluboko v ústní dutině.

Veverče přežilo noc a je již částečně stabilizované, zahřáté a již několikrát opatrně nakrmené. Zda přežije, ale není zdaleka jisté, prochlazení organismu bylo opravdu masivní, nemluvě o možných vnitřních poraněních při pádu z výšky. Uvidíme...

První snímek pořídili nálezci přímo v lese, je na nich dobře vidět zbědovaný stav obou veverčat. Na druhém snímku je holčička po příjezdu k nám, již částečně očištěná (na tělíčku jsou ještě na některých místech vidět muší vajíčka). Třetí snímek z dnešního dopoledne zachycuje veverče již v podstatně lepší kondici, na elektrické dečce (pro porovnání velikosti je vedle ní krabička od sirek).

Největší událostí tohoto hektického víkendu (počet přijatých veverčat se za 2 dny zvýšil z 66 na 73, ale o tom podrobněji až zítra či pozítří) bylo vypuštění trojčat, která se k nám do stanice dostala 14. dubna ve věku pouhých 8 dní.

Do přírody jsme je vrátili na místě, kde byla trojčata před téměř 4 měsíci nalezena - v podhůří Orlických hor, poblíž Žamberka, v nádherném smíšeném lese. Výpustné místo s budkami a krmítky zde vzorně nachystala rodina Krčmářových, která trojčata v dubnu ve spadlém hnízdě nalezla a v následujících týdnech a měsících bude do krmítek na výpustném místě doplňovat potravu, aby přechod mláďat do volné přírody byl co nejsnazší...

Veverky jsme přivezli ve dvou výpustných transportních bednách a protože jsme k trojčatům přidali i 3 další podobně stará mláďata, do přírody jich odešlo 6. Po připevnění transportních beden na stromy a jejich otevření z nich mláďata během 2 hodin postupně opatrně vylezla a přesunula se na vysoké duby a buky nad našimi hlavami, kde jsme i s rodinou Krčmářových pozorovali jejich první kroky (a skoky!) ve volné přírodě.
Jako poslední z trojčat transportní bednu opustila naše nejoblíbenější černá samička Duha, která na rozdíl od ostatních, kteří si užívali štěstí z volného pohybu v korunách, okamžitě začala prozkoumávat kvalitu šišek na nedalekém smrku...

Na snímcích nostalgicky připomínáme postupný růst trojčat a také nabízíme několik momentek z dnešního vypouštění (snímky z vypouštění jsou bohužel nekvalitní, protože ráno bylo zataženo a chvílemi mžilo). Na fotografiích jsou obě již otevřené transportní bedny, připevněné na stromě, celkový záběr na les a pak 3 snímky černé samičky Duhy. Jeden snímek zachycuje okamžik, kdy vylezla z transportní bedny, na druhém snímku je zavěšená na smrku s čerstvě utrženou šiškou v zubech a na třetím je silueta Duhy ve větvích smrku v nedělním ranním oparu.

Bez ohledu na to, že to možná bude znít hloupě, musíme na závěr napsat, že na trojčata nikdy nezapomeneme...

Zatím posledním nalezencem, přijatým do naší na veverky specializované záchranné stanice, je pětitýdenní sameček z Brna-Řečkovic. Ten se ztratil z rodného hnízda a když již byl zoufalý z hladu a žízně, začal se v parku "přidružovat" k chodcům. Paní Lucie Horová, která ho sebrala, nás telefonicky kontaktovala a během pár desítek minut si veveřáka od ní přebrala naše brněnská spolupracovnice Dana Součková, která mu poskytla "první pomoc" a odborně se o něj postarala. Od včerejška je černý sameček, jehož zvláštním znamením jsou hnědé uši, již u nás ve stanici a užívá si společnosti dalších 9 podobně starých "brášků" a "sestřiček" ve společném doupěti.

Tříletý veveřák Snake je jedním z trvalých "chovanců" naší záchranné stanice. Jak už jsem zde kdysi psala, dostal se k nám na jaře roku 2008 jako roční sameček, který prožil první rok života u nezodpovědných osob v malém skleněném akváriu, takže byl zcela zubožený a takřka nepohyblivý (svalová atrofie). Po každodenním procvičování se postupně naučil chodit (původně se pouze plazil, odtud jméno Snake) a po dvou letech je už takřka k nerozeznání od zdravé veverky, s tou výjimkou, že nedokáže skákat.

Snake tráví většinu dne v budce ve venkovní voliéře, odkud moudře pozoruje skotačení mladých veverek a neustále pohledem kontroluje další u nás trvale žijící dvouletou samičku Busy, která s ním obvykle v budce přespává.
Snímky veveřáka Snakea byly pořízeny včera.

Na snímcích z dnešního podvečera jsou zde již mnohokrát popisovaná trojčata, která se nám podařilo odchovat, ač byla nalezena ve věku pouhých 8 dní. Trojčatům budou brzy 4 měsíce a v příštím týdnu je budeme - s těžkým srdcem - vracet do přírody. Dnes se nám je podařilo vyfotografovat ve chvíli, kdy byla pohromadě v jedné budce. Pro zajímavost přidáváme archivní fotografii trojčat v den, kdy jsme je přijímali do naší záchranné stanice.