PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Začátek dubna je pro nás v záchranné stanici tradičně nejhektičtějším obdobím roku, kdy se k nám nalezená veverčata doslova "valí". Výmluvně to dokládá i letošní číslo - před čtrnácti dny, kdy jsme sem vkládali poslední zprávu, jsme v ní zmiňovali tehdy 16 přijatých mláďat, zatímco k dnešku pečujeme už o 30 veverčat. Zatím nejkurióznějším příjmem z pestré sestavy různě starých veveřátek byla necelé tři týdny stará trojčata, nalezená v pražské Krči uvnitř hnízda spadlého ze stromu. Nález trojčat sám o sobě ničím neobvyklý není, za ty roky jsme si je přivezli už mnohokrát, vždy v nich ale byla pohlaví mláďat buď namíchána či to byly samé holčičky. S trojčaty sestavenými ze tří kluků jsme se setkali poprvé až letos...

Časné jaro je obdobím, kdy se k nám rok co rok dostávají veverčí mláďata kvůli nepromyšlenému či nešťastnému zásahu člověka. Na vině je jarní kácení stromů, bohužel někdy prováděné bez ohledu na to, že v koruně je veverčí hnízdo s mláďaty. Tyto případy často končívají těžkým poraněním nebo smrtí mláďat, když padající těžký strom hnízdo zavalí a rozdrtí. Z 16 letos k nám do záchranné stanice zatím přijatých veverčat pochází 6 právě z pokácených stromů v lese, u chat i v zahradách. To, že se o přežilá veverčata u nás postaráme, jim při sebelepší péči bohužel nikdy nenahradí možnost přirozeného vyrůstání s matkou. O co mláďata z pokácených stromů přišla, výmluvně dokládají včera pořízené idylické snímky, na nichž je naše dva roky stará "odchovankyně", divoká veverka Malá Pinky, se svou 7 týdnů starou dcerou při prvních toulkách korunami stromů a zahradou...

Dnešní sadou čtyř fotografií snad potěšíme ty, kdo prostřednictvím těchto stránek už skoro 2 roky sledují osudy divoké veverky Malé Pinky, která coby nalezené veverče "prošla" v roce 2014 naší záchrannou stanicí a po vypuštění do přírody se usadila v okolí. Momentální vládkyni zdejšího veverčího teritoria nakryl sameček Bagoun už na přelomu roku, takže letošní první mláďata porodila 6. února. Veverčí samičky jsou ale schopné otěhotnět pouhé dva týdny po porodu, takže může dojít i k pro matku náročné situaci, kdy po druhém porodu novorozeňat se souběžně v jiném hnízdě stará o odrůstající potomky z vrhu prvního. Malá Pinky se této situaci doufejme "o fous" vyhne - k jejímu druhému nakrytí došlo v posledním březnovém týdnu, takže v době porodu, který odhadujeme na konec prvního dubnového týdne, by již veverčata z prvního vrhu měla být odstavená. Na snímcích z námluv je Malá Pinky nejen se samečkem Bagounem, ale i s dalším černým samcem, kterého její hárání přilákalo.

S březnem se nám naplno rozbíhá další sezóna nalezených veverčat. Ob jednu zprávu níže jsme se nedávno chlubili snímky prvního letošního nalezence, ještě slepé veverčí holčičky z Ústí nad Labem a dnes, dva týdny poté, už dokrmujeme 7 podobně starých mláďat. Nejpočetnější skupina chlupatců se k nám dostala minulou sobotu z Mnichova Hradiště, kde paní Otáhalová v parku pod vysokým smrkem našla malá veverčí čtyřčata. Ze dvou kluků a holek upoutá už na první pohled rezavý klučina se vzácnou genetickou vadou srsti. Jde o tzv. parciálního albína, který má kromě jemného bílého proužku srsti na čele a bílého čumáčku bílých i všech pět prstů na levé zadní noze, takže s trochou nadsázky vypadá jako kdyby měl na jedné končetině nasazenou miniaturní bílou ponožku.

Snímky z přenášení veverčat matkou zde zveřejňujeme každý rok, na tuto sérii detailních fotografií, pořízených Katkou včera ráno (27.2.), jsme ale opravdu pyšní. Na snímcích je se svými 3 týdny starými potomky samička Malá Pinky, kterou jsme v roce 2014 vrátili zpět do přírody a od té doby žije v blízkém okolí. A jen na vysvětlenou k obsahu fotografií pro ty, kdo náš web sledují teprve krátce. Mláďata veverek nestráví celé dětství v jediném hnízdě, ale vystřídají jich několik. Čím déle jsou totiž na jednom místě, tím větší je riziko, že hnízdo objeví predátor, a tak matka veverčata během doby kojení (od narození až do osmi týdnů věku) několikrát přestěhuje. Veverčata matka přenáší po jednom, v tlamičce, zakousnutá do jejich bříška (starší veverčata se matky přidržují tlapkami, obtočenými kolem jejího krku). Přenášení starších mláďat není pro matku nijak jednoduché, například šest týdnů stará mláďata váží kolem 120 gramů, což je přibližně třetina matčiny váhy. Třítýdenní veverčata na snímku naštěstí zatím váží jen kolem 60 gramů...
Mnoho dalších fotografií divokých veverek i veverčat z naší záchranné stanice máte možnost vidět zítra (29.2.) na Petrově přednášce v Toulcově dvoře v Praze (podrobnosti najdete tady: http://www.toulcuvdvur.cz/details/3109057-veverka-znama-i-neznama/

Sedmkrát z devíti let, co funguje naše veverčí záchranná stanice, jsme si pro první nalezené mládě jeli v prvním či druhém březnovém týdnu. Jen dvakrát nás překvapil výjezd časnější, únorový, a k tomu druhému došlo právě letos. Včera, tedy v pondělí 22. února, jsme si totiž z Ústí nad Labem přivezli necelé 3 týdny starou černou holčičku, vzhledem k věku s ještě nerozlepenýma očima (veverčata otevírají oči kolem 30. dne života). Na sídlišti Něštěmice ji našla paní Marková společně s druhým, mrtvým veverčetem, jak bezvládně leží přímo na silnici, pod vysokým smrkem rostoucím vedle panelového domu. Veverčí holčička je v dobrém fyzickém stavu a bez větších poranění těla, zda jí ale neublížil pád z výšky na tvrdý povrch a prochladnutí od studeného asfaltu se ukáže až v dalších dnech. Tři snímky veverčí holčičky z krmení i z následného odpočinku jsou z dnešního rána, na čtvrté fotografii ze včerejška je mládě během převozu (dlouhého 170 kilometrů) ještě v transportním boxu na ohřívací lahvi obalené návlekem z umělé kožešiny.

Možná si ještě vzpomenete na prosincovou fotosérii, v níž jsme představili mazanou divokou veverku Zmizelou a její radikální metodu získání ořechů z útrob drátěné tuby (na našem webu najdete tyto snímky tady: http://veveratka.cz/zprava/655-chlupaty-einstein.html). Momentálně již deset měsíců stará rezavá samička Zmizelá stále bydlí v nedalekém lesíku a denně přichází k některému z mnoha našich krmítek. Tato elegantní veverka vzorově rezavé barvy je mimořádně fotogenická, jak dosvědčují čtyři její snímky, pořízené na lípě minulý týden. Zejména první z fotografií patří k těm raritním - viděli jste už někdy veverku, která na fotografku vyplazuje jazyk? :)

Dnešní sada čtyř fotografií dokumentuje "růst bříška" divoké veverky Malé Pinky během těhotenství. Rezavá samička se k nám jako nalezené mládě dostala před dvěma lety. Po vyléčení, dokrmení a vypuštění se usadila v sousedním akátovém lesíku a loni úspěšně porodila a vychovala dva vrhy mláďat. Její páření s naším dalším "odchovancem", stejně starým samečkem Bagounem, jsme pozorovali v posledním prosincovém týdnu, takže vzhledem k veverčímu těhotenství trvajícímu 38 dní jsme očekávali její porod na začátku února. Malá Pinky porodila do hnízda v dutém prostoru v bočním obložení domu, přístupném malým otvorem ve vnějším plášti z prken (jeho snímky najdete ob dvě zprávy níže ve fotosetu "Duchna"), v noci z pátku 5.2. na sobotu 6.2., což znamená, že k jejímu nakrytí došlo 29. nebo 30. prosince. Malou Pinky jsme včera (tedy jen pár hodin po porodu) i dnes ráno viděli na jednom ze zdejších veverčích krmítek a k naší velké radosti je ve výborné zdravotní kondici. Čtyři přiložené snímky zachycují Malou Pinky v cca pětidenních intervalech v posledních dvou týdnech před porodem, kdy už bylo její těhotenství na první pohled viditelné (přesná data pořízení snímku i pořadový den těhotenství jsou uvedeny v popiscích u fotografií). Raritní je především první snímek, který byl pořízen v pátek 5.2., tedy opravdu jen několik hodin před porodem.

Důležitou součástí veverčího jídelníčku jsou šišky. Málokdo ale ví, že veverku z celé šišky zajímají jen miniaturní semínka, ukrytá ve špičce každé z mnoha šupin, takže 99 % "hmoty" šišky skončí po veverčím hodování pod stromem jako odpad. I proto veverky vyhledávají především šišky nedozrálé, ještě zelené, jejichž semínka jsou nejchutnější a nabitá energií. Šišky na různých druzích jehličnanů dozrávají postupně, takže veverky projevují zájem o jednotlivé stromy v různých ročních obdobích - na konci května veverky "sklízejí" šišky z modřínů, na konci června se přesouvají k borovicím a nejpozději, až na přelomu července a srpna, přijdou na řadu šišky smrkové. V naší knize "Veveřácká kronika" je zaznamenán i náš dávný "výzkum" týkající se množství šišek, jaké je veverka schopná denně zkonzumovat. Posbíráním šiškových vřeten pod mohutným modřínem jsme tehdy zjistili, že hrdinka knihy, divoká veverka Pinky, dokázala za jediný den očesat a zbavit semínek 145 šišek!

Již téměř dvouletá Malá Pinky, která coby nalezené veverče prošla v roce 2014 naší záchrannou stanicí a po vypuštění do přírody se usadila v okolí, se při stavbě svých doupat chová velmi racionálně. Zatímco po většinu roku žije ve stromových hnízdech zbudovaných v korunách akátů, dubů, modřínů či lísek, už loni si pro svůj první porod, načasovaný ještě do hluboké zimy (začátek února), vybrala nevyužívanou část půdy našeho domu (dostávala se tam malým otvorem pod střechou). Letos si svůj chytrý nápad porodit v suchu a teple zřejmě zopakuje, jen si tentokrát pro stavbu hnízda zvolila dutý prostor přímo v bočním obložení domu, přístupný malým otvorem ve vnějším plášti z prken. Protože porodní hnízdo musí být v únorových mrazech dokonale zateplené, Malá Pinky si do něj postupně stěhuje zásoby vlněného česance ze svých dalších hnízd (vlněný česanec věšíme zdejším divokým veverkám na větve stromů v zahradě, odkud si ho odnášejí do hnízd). Jak ukazují fotografie, hromada vlněného česance, kterou je Malá Pinky schopná unést, je občas větší než ona sama...