Zatím poslední letošní příjem (s pořadovým "číslem" 81) do naší záchranné stanice byl atypický - sameček Vincent není v obvyklém věku plus/mínus měsíc, ale je již téměř tříměsíční. Nálezci z Chomutova ho našli v červenci, rozhodli se ale postarat se o něj sami a k nám ho předali až ve chvíli, kdy začal být v domácnosti nezvladatelný.
Pokus postarat se o mládě veverky "laicky" má dva obvyklé (a nepříjemné) důsledky. Pokud mládě na nevhodné náhražce mateřského mléka vůbec přežije (což je samo o sobě výjimečné), je velikostně nedovyvinuté a mívá nenapravitelné růstové vady. Konkrétně Vincent je na svůj věk velmi slabý, "rachitický", má slabé kosti a na první pohled nepoměrně velkou hlavu oproti zbytku těla.
Druhý problém, vznikající pozdním odevzdáním, je v přílišném přivyknutí takových mláďat na člověka. Protože nevyrůstají s ostatními mláďaty, ale s lidmi, nevytvoří si standardní vazby na ostatní mláďata a v horším případě při pokusu "zařadit" je k mláďatům se k nim chovají agresivně. Každopádně takto "zlidštělá" mláďata není možné vrátit do přírody v nejvhodnějším okamžiku (tedy ve věku cca 3 měsíců) a u většiny z nich to není možné nikdy, takže musí zbytečně dožít v zajetí, přestože by při včasném odevzdání do záchranné stanice mohly do přírody bezproblémově odejít.