Naše "práce" s veverkami má dvě stejně důležité fáze. V té první se o nalezené veverče postaráme, tedy snažíme se ho uzdravit a dokrmit tak, aby na něm ztráta matky nezanechala žádný handicap. V té druhé veverčata připravujeme na návrat do přírody způsobem, aby v ní nejen dokázala přežít, ale aby žila plnohodnotný život, nepoznamenaný krátkým pobytem v zajetí.
V neděli (29.5.) jsme letos poprvé vypouštěli skupinu nejstarších mláďat, která již dosáhla věku 3 měsíců, vhodného k oamostatnění. Úplně nové výpustné místo jsme vybudovali ve velkém smíšeném lese, na stráni s letitými duby nad údolím s potokem, protože veverky potřebují vzhledem ke skladbě stravy dostatek vody na "zapití".
Výpustné místo jsme předem vybavili podle našeho osvědčeného způsobu - na stromy jsme připevnili budky vystlané kokosovým vláknem a speciální veveří krmítko, část potravy jsme volně rozmístili i pod stromy z budkami. Veverčata se na výpustných místech obvykle zdržují několik týdnů i měsíců a využívají jeho vymožeností (budky k přespání, dostatek potravy v krmítku), než si vystaví vlastní hnízda a definitivně se osamostatní.
Vypouštění jsme provedli z transportních bedýnek, připevněných na kmen, z nichž veverčata vyšplhala do koruny okolních stromů. Pozorovat první "krůčky" veverčat na svobodě je vždy působivý zážitek, zejména jejich "rozběhávání" po vysokých kmenech, nelimitované střechou voliéry v záchranné stanici...
Od nedělního vypuštění jsme se na výpustném místě byli už dvakrát podívat (a doplnit potravu), a vždy jsme na místě "potkali" několik veverčat, poskakujících v korunách či opatrně vykukujících z budek. Několik pohledů na - opět již divoká veverčata - nabízíme na přiložených snímcích.