PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Veverčata se k nám do záchranné stanice dostávají nejčastěji přibližně měsíc stará. Samozřejmě se setkáváme i s mnohem mladšími i staršími, horní věkovou hranicí příjmu je ale obvykle 7. týden věku. Sedmitýdenní mláďata totiž začínají přecházet z mateřského mléka na pevnou stravu, takže i když se v tomto věku ztratí matce (či matka zahyne), pokouší se o sebe postarat sama a navíc jsou již tak velká a rychlá, že se nenechají chytit. S veverčaty staršími než 7 týdnů se tedy setkáváme jen zřídka a v některých letech vůbec.

O to výjimečnější tak byl včerejší noční příjem mláděte z Potštejna z východních Čech, starého již cca 10 týdnů. Černou samičku poranila kočka, která před tím zakousla i jejího sourozence. Mládě jsme přivezli s velkou tržnou ranou za krkem (s již nakladenými mušími vajíčky v ráně), neschopné pohybu a v těžkém šoku na hranici celkového kolapsu. Po důkladném vyčištění rány a nasazení antibiotik jsme mu nedávali příliš šancí, že se dožije rána. K naší velké radosti se ale přes noc zdravotní stav samičky zlepšil a byť ještě nemá zdaleka vyhráno, dokáže již přijímat potravu. Na jakoukoliv prognózu je samozřejmě ještě brzy, "vůli k životu", která je v podobných případech stejně důležitá jako léčba, ale každopádně veveří holka má...

Před necelým měsícem jste si tu mohli prohlédnout snímky divoké veverky Connie, přenášející 4 týdny stará mláďata do hnízda na javoru sousedícího s naším domem. Dnešní várka snímků nabízí stejná mláďata, tentokrát již ale o "trochu" větší. Růst veverčat je totiž opravdu překotný a za pouhé 3 týdny se z ještě takřka nepohyblivých a slepých "krtků" stanou opravdové veverky, které se od dospělých jedinců liší jen o něco menší velikostí a váhou. Laik si je ale už klidně splete s veverkou dospělou...

Na první pohled rozeznatelný rozdíl je ale samozřejmě v jejich chování - tak jako všechna mláďata, i veverčata jsou "nadšená ze života", takže tráví čas společným prozkoumáváním nejbližšího okolí hnízda, vzájemnými honičkami a ochutnáváním všeho, co podzimní příroda nabízí. A protože jsou mláďata neopatrná, daří se je fotografovat z bezprostřední blízkosti, čehož samozřejmě s chutí využíváme.

Mláďata na snímku jsou 7 týdnů stará, čeká je tedy ještě zhruba měsíc života pohromadě, než je matka Connie připraví na samostatný život...

Dnešní zpráva se těm zdejším obvyklým "veverčím" vymyká, o veverkách je ale vlastně taky.

Pravděpodobně už jste slyšeli o známém internetovém obchodě Zelená domácnost ( http://www.zelenadomacnost.com ), který se specializuje jak na výrobky pomáhající divokým zvířatům (ptačí budky, zvířecí "domečky", krmení atd.), tak na "zelené" (tedy ekologické) výrobky pro domácnost (prací a čistící prostředky, žárovky, tašky, sáčky a mnoho dalšího). Zelená domácnost každoročně podporuje 5 ekologických projektů neziskových organizací tím, že mezi ně rozdělí 5 % svých tržeb, přičemž každý zákazník může při nákupu určit, ke kterému z 5 projektů bude "charitativní podíl" z jeho objednávky směřovat. K naší velké radosti byla do aktuální sestavy podporovaných projektů (jejich seznam najdete tady - http://www.zelenadomacnost.com/projekty ) zařazena i naše Záchranná stanice pro veverky Pinky, takže pokud služeb Zelené domácnosti využíváte, máte možnost při nákupu nasměrovat příslušnou část tržby přímo veverkám.

V nabídce e-shopu Zelená domácnost, který má mimochodem i svou facebookovou stránku ( http://www.facebook.com/home.php?ref=home#!/pages/Zelen%C3%A1-dom%C3%A1cnost/113621065330858 ) je i speciální krmítko pro veverky, jehož amatérskou, tedy námi vlastnoručně vyráběnou, variantu znáte z mnoha zdejších fotografií. Krmítko od Zelené domácnosti jsme v rámci "testování" umístili i k nám do areálu záchranné stanice a na snímcích si můžete prohlédnout, jak si s ním poradil jeden z našich odchovanců, dnes již rok v přírodě po vypuštění žijící veveřák Tom.

V září a říjnu se k nám do záchranné stanice mláďata dostávají už jen výjimečně a protože tyto "opozdilce" již není možné na podzim vypustit (termín návratu do přírody by u nich vycházel na listopad, kdy by si již nestihli nasbírat potřebné zásoby potravy na zimu), musí u nás vydržet až do jara.
Přesně to platí pro mládě s letošním "pořadovým číslem" 97, rezavého samečka z Karlštejnska, kterého jsme přijali v tomto týdnu a to doslova "na poslední chvíli". Nálezci totiž v dobré víře odnesli 5 týdnů starého nalezence k veterináři s tím, že jim coby odborník řekne, co s ním mají dělat. Veterinář, místo aby jim řekl, že mají okamžitě kontaktovat záchrannou stanici pro zvířata, jim ale nesmyslně poradil, aby mládě odchovali sami a krmili ho sunarem.
Bohužel, u veverčích mláďat je snášenlivost na volně dostupné náhražky stravy obecně velmi nízká, a speciálně sunar je pro malá mláďata velmi nebezpečný. Většina mláďat ho sice zpočátku zdánlivě bezproblémově přijímá a reaguje jen nepřirozeně řídkou stolicí (což laik nepozná), po několika dnech se ale rozvine těžký průjem, rychlá dehydratace a smrt. Naštěstí se ale nálezci po několika dnech rozhodli ověřit si "radu" veterináře na internetu a následně se veverčí kluk rychle dostal k nám.
Stalo se tak opravdu "za pět minut dvanáct" - sameček již měl silný průjem a byl nevyhovující stravou zcela zesláblý.
Na snímcích z dnešního rána je již zdravotně stabilizovaný veveřák při krmení a následném spokojeném usnutí přímo v dlani...

Divoké veverce Connie, která se momentálně stará už o třetí letošní vrh mláďat, se snažíme v jejích mateřských povinnostech co nejvíc ulehčit. Na jeden z visutých dřevěných mostů poblíž hnízda jí pravidelně chystáme surový vlněný česanec, který Connie používá na zateplení hnízda. Nemusí tak ztrácet čas hledáním přírodní vycpávky, jako je suché lipové lýko, mech, suchá tráva atd.

Connie je - jako všechny samice - trošku hamižná, a tak se každou nalezenou várku česance snaží odnést vcelku, i když někdy je hromada česance větší než ona sama. Na jednom ze snímků jsou dobře patrné i její velké bradavky, "ocumlané" od 6 týdnů starých mláďat. Na posledním snímku je hnízdo v keři lísky, kde momentálně Connie s mláďaty bydlí a které si naposledy dnes ráno vylepšila "darovaným" česancem.

Samička plcha velkého (Glis glis), o které jsme zde nedávno psali, za pouhé 3 týdny od přijetí narostla do dospělé velikosti. Při příjmu vážila 20 gramů, dnes již má více než čtyřnásobek (91 gramů). Růst těla se zastavil a před dlouhou zimní hibernací teď již bude jen tloustnout do šířky.

Na dvou snímcích ve spánku a na snímku na větvičce je samička plcha ještě v "dětském" věku (29.8.), na zbývajících dvou je její aktuální, tedy již dospělá podoba. Podobný pestrý "hodovní talíř" dostává do voliéry každý večer, aby si mohla vybrat, na co má zrovna největší chuť.

Po delší době dnes nabízíme několik aktuálních snímků jedné z trvalých obyvatelek naší záchranné stanice, retardované veverky Jane. Pochutnává si na nich na té nejlákavější potravě, jakou nabízí konec léta - čerstvých "hlavách" slunečnice, dozrálém lískovém ořechu a kousku melounu.

Přesně před týdnem (25.8.) a dnes ráno (1.9.) přenášela divoká veverka Connie mláďata z letošního třetího vrhu do nového hnízda. Divoké veverky mláďata stěhují vždy přibližně v týdenních intervalech, aby nebyly na jednom místě moc dlouho a snížilo se tím riziko, že je v hnízdě nalezne (a zahubí) predátor. Mláďata vždy matka přenáší po jednom v tlamě, jemně zakouslé za břicho, mláďata se matky drží omotaná zespodu kolem jejího krku.

Obě přenášení se mi podařilo nejen pozorovat, ale i z blízkosti vyfotit. Před týdnem Connie mláďata nosila do hnízda v lískovém keři po zemi, dnes k přenosu do hnízda na vysokém javoru poblíž našeho domu používala visuté dřevěné mosty, spojující koruny stromů v zahradě.