Kromě komplexu venkovních voliér, kterým vévodí 6 metrů vysoká rozběhová (v té se veverky připravují na návrat do přírody), máme pro naše "chovance" uzpůsobenou i celou velkou místnost v patře domu.
V místnosti je dohromady 5 voliér. Ve třech menších voliérách si zkouší první krůčky mláďata ve věku od 5 týdnů, zařízení těchto voliér je co nejpohodlnější a "nejměkčí" kvůli případným pádům z nešikovnosti. Mláďata zde žijí do doby, než se přestěhují do větších voliér venkovních.
Zbylé 2 velké voliéry v místnosti jsou určené handicapovaným veverkám, které u nás žijí trvale a kvůli charakteru postižení nemohou být ve venkovní voliéře. V jedné vnitřní voliéře už rok bydlí retardovaná samička Jane, ve druhé letos na jaře přijatá slepá samička Líza.
Jane i Líza ale podstatnou část dne netráví ve voliérách, ale přímo v místnosti. Místnost jsme jim vybavili jako velkou tělocvičnu - mohou na parapet otevřeného okna, které je z vnější strany zakryté pletivem, využívají různé probíhačky na podlaze a hlavně mají pod stropem zavěšenou konstrukci několika "visutých mostů", po které s radostí pobíhají. Tyto "visuté mosty" jsou vlastně kartonové středy, na nichž bývají v obchodech navinuté koberce. Potáhli jsme je silnou vrstvou měkké látky, a obě veverky běhají jak po jejich povrchu, tak prolézají dutými vnitřky.
Intenzivní honičky pod stropem obě handicapované veverky často tak unaví, že si zdřímnou přímo na některém z visutých "mostů". Na dvou snímcích je slepá samička Líza, vyfotografovaná s rozespalým výrazem těsně po probuzení z poobědního spánku.