PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Poslední měsíc jsme měli těžký, léčili jsme totiž komplikované zranění jedné z našich nejmilejších veverek. Samička Busy u nás v záchranné stanici před třemi lety zůstala natrvalo kvůli amputaci prstu na zadní noze a protože má mimořádně trpělivou a takřka "andělskou" povahu, používáme ji jako "náhradní matku", která svou přítomností zlepšuje psychický stav nalezených mláďat.

Busy si bohužel před měsícem ve venkovní voliéře poranila zadní nohu na vnitřní straně stehna, pravděpodobně si ji při nešikovném skoku rozškrábla o větev. Než jsme si všimli, že je s ní něco v nepořádku, stihla si během pár desítek minut ránu rozšířit na takřka celé stehno. Protože ji rána svědila, rozkousala si ji, čímž poranění zvětšila a nakonec si z nohy doslova stáhla kůži na ploše cca 8 x 5 centimetrů. Do živé rány se okamžitě dostala infekce, Busy dostala silnou horečku a zkolabovala.

Jedinou šanci na vyléčení dávalo zamezení přístupu k ráně, což je ale u veverky takřka neproveditelné. Přesto jsme se o to pokusili a na veterinární klinice v Kolíně ji MVDr. Pohořalý v narkóze ránu vyčistil a nasadil ji na hlavu ochranný krunýř z umělé hmoty, který zabránil tomu, aby si ránu opětovně rozkousávala. Několik desítek hodin, než naplno zabrala antibiotika, se Busy pohybovala na hranici života a smrti, a ani pak neměla zdaleka vyhráno.

Kritický byl celý první týden, který Busy strávila zcela vyčerpaná v přepravce, bez možnosti pohybu. Ránu jsme jí museli třikrát denně čistit a neustále jsme bránili jejím pokusům se ke svědící ráně dostat a znovu ji rozkousat. Když se rána začala alespoň částečně hojit, mohla se Busy přestěhovat z přepravky do jedné z voliér uvnitř domu, i tam ale musela být pod pravidelným dozorem a samozřejmě pokračovalo i ošetřování rány třikrát denně. Kvůli ochrannému krunýři navíc nebyla schopná sama jíst ani pít, takže jsme ji po celou dobu léčby, tedy téměř měsíc, museli ručně krmit rozkrájenou a rozdrcenou stravou a mnohokrát denně jí dávali pít ze stříkačky.

Náročnou péči nám zpříjemňovalo jen postupné zlepšování jejího zdravotního stavu, kdy se rána na noze po mnoha čištěních postupně začala uzavírat, zmenšovat a nakonec i znovu zarůstat srstí, jak je vidět i na fotografiích. Po čtyřech týdnech jsme mohli Busy ochranný krunýř sundat, k nezměrné její i naší radosti. Následovala sice menší komplikace, kdy se jí zanítila levá tvář (jako důsledek měsíčního pobytu v krunýři), proti tomu, co ale dokázala překonat, to vlastně byla už jen maličkost.

Dnes již je Busy zpátky ve venkovní voliéře, šťastná z volného pohybu bez krunýře a zbavená bolesti v noze. Je zvláštní, že ty nejhorší věci se vždycky stávají těm nejlepším...