Je to již skoro půl roku, co jsme naposledy psali o slepé samičce Líze, která letos v květnu rozšířila počet hendikepovaných veverek, žijících trvale v naší záchranné stanici na 7.
Lízu jsme si v květnu přivezli z Brna spolu s její sestrou. Jejich matka pravděpodobně zahynula a zoufalá (tehdy ještě slepá a takřka nepohyblivá) hladová mláďata se vyplazila z hnízda a spadla z koruny vysokého stromu na zem. Zatímco silnější ze sester pád přežila bez úhony a později jsme ji vrátili do přírody, Líza si při pádu zlomila přední nohu a úderem do hlavy došlo i k nevratným neurologickým postižením včetně oslepnutí.
Slepá Líza od té doby trvale žije v horním patře domu, v místnosti s několika voliérami, společně s veverkami Jane a Játrovkou. Pohybovat po voliéře i po místnosti se Líza naučila s pomocí zdravých mláďat, která s ní v prvních týdnech vyrůstala. Nejprve chodila za jejich ocásky, a postupně se celou místnost naučila "nazpaměť", takže se v ní nejen dokáže pohybovat po podlaze, ale zvládá i šplh po závěsech do košíčku, který je zavěšený na záclonové konzoli nad oknem.
Zdravotní stav Lízy se stabilizoval. Zůstal ji občasný třes a celková slabost. S pochoutkami si ale dokáže poradit jako kterákoli jiná veverka, stejně jako se šplhem po větvích ve voliéře a během po zavěšených "mostech" pod stropem. Protože právě v těchto dnech budujeme nový komplex venkovních voliér pro naše "trvalé chovance", čeká na jaře Lízu stěhování do "letního bytu" v prostorné voliére ve stínu koruny mohutného ořešáku.