Tři poslední dny věrně ilustrují, jak se v naší "veveří" práci promíchavá radost s bezmocí...
V neděli večer jsme vyjížděli na Moravu, do Pozořic u Brna, kde velký hlídací pes chytil na zahradě sedmitýdenní veverčí mládě. Nádhernou rezavou samičku zmáčkl v tlamě, čímž jí zlomil zadní nohu a způsobil tržnou ránu na břiše. Už při příjezdu k nálezcům bylo zřejmé, že se záchrana zřejmě nepodaří - mládě bylo v těžkém šoku a se zjevnými projevy vnitřního poranění. Zahřátí i nasazení antibiotik bylo marné, v noci po příjezdu k nám samička zemřela.
Včera, v úterý, v osm hodin večer, jsme po telefonátu vyrazili do Prahy, k jízdě (zdá se) se šťastnějším koncem. Nálezce objevil v parku na zemi dva týdny staré mládě, které zřejmě spadlo jen chvíli před svým objevením, takže nebylo prochladlé ani nijak poraněné. Na první pohled suverénní klučina se dožadoval potravy vřískáním a poté se nadšeně uvelebil v "pelíšku" z hadříků na ohřívací lahvi v transportní přepravce .
Ještě v Praze nás zastihl další telefonát, takže místo jízdy domů jsme rovnou pokračovali na jih od Prahy, do Davle, kam jsme dorazili v půl jedenácté večer. Šest týdnů stará černá samička byla u nálezců už od neděle, takže si z krmení kočíčím mlékem "vykoledovala" průjem. Protože jsme při výjezdu, původně plánovanému jen do Prahy, sebou měli jen jednu přepravku a jednu ohřívací láhev, přestěhovala se v Davli do transportní přepravky na ohřívací láhev samička, zatímco klučina se přesunul za košili řidiče Petra a přímo na jeho holém těle spokojeně vyspával až do půlnočního návratu domů...