PINKY - Záchranná stanice pro veverky :: www.veveratka.cz

Počet letos přivezených mláďat jsme na "kulatých" 50 završili jízdou pro čtyři týdny staré veverčí kluky z Teplic. Předala nám je všeobecná záchranná stanice FALCO z Dolního Týnce u Litoměřic, okamžitě po zjištění jejich zoufalého zdravotního stavu. Nálezkyně totiž mláďata neodevzdala do záchranné stanice hned, ale až po několika dnech, kdy se je amatérsky pokoušela odchovat sama. Oba veveřáci se díky tomu ocitli na hranici smrti hladem z podvýživy, sužováni urputným kyselým průjmem a dehydratací. Dnes se jim již daří výrazně lépe, ale několikadenní strádání bez správné potravy se na nich projevilo psychickým traumatem. Oba sourozenci se v utrpení tak "semkli", že nejsou schopni jeden bez druhého ani chvíli vydržet. I při tak příjemné činnosti, jakou je krmení, se v přepravce na okamžik osiřelý veveřák okamžitě dožaduje návratu právě krmeného sourozence srdceryvným nářkem...

Každé nalezené mládě, které si přivezeme, prochází krátkou karanténou. Důvodem je vyloučení případné nákazy, kterou by mohlo přenést na ostatní nalezence, a samozřejmě i důkladné vyčištění od parazitů jako jsou blechy, klíšťata apod. (těmi je v různé intenzitě napadena cca třetina mláďat). Karanténní pobyt v přepravce většinou mláďata snášejí dobře, i proto, že v tomto raném věku většinu času tráví spánkem a probouzejí se jen k jídlu. Náš letošní předposlední přírůstek, pětitýdenní veveří holčička z Vojkovic u Brna, si své "vězeňské" fotografie ale dokonale procítila...

Dnes časně ráno nás čekalo letošní první velké vypouštění. Do lesa jsme na jednom z našich výpustných míst, vybavených budkami a krmítkem s potravou, vypustili 10 mláďat cca 3 měsíce starých, tedy přesně ve věku, kdy by je v přírodě matka zapudila a tak je přinutila k osamostatnění. Na výpustném místě se mláďata obvykle zdržují ještě několik dní (některá i několik týdnů), než se postupně rozejdou, aby si našla své vlastní teritorium. Na snímcích si lze prohlédnout první krůčky mláďat po opuštění transportní bedny, po kmeni směrem vzhůru do koruny mohutného dubu, kolem jedné z připravených budek. Pravidelné čtenáře našeho "veverčího zpravodajství" určitě potěší, že černý sameček na snímcích je "veveřák z vinárny", o němž jsme psali ve zprávě 5. dubna. V době nálezu zcela vyčerpané mládě na pokraji smrti hladem sebou po restauracích v Žatci několik dní nosil jeho nálezce, než se díky zprostředkování paní Jurasové dostal k nám (viz zpráva "Veverka z vinárny"). Veveřák se po rehabilitaci dostal do takové formy, že se mohl vrátit do přírody spolu se svými devíti novými "sourozenci".

Před měsícem (19.4.) jsme tu psali (viz fotografická sada "Plavá") o nalezeném mláděti raritní "pískové" barvy z Prahy. Následně jsme měli řadu dotazů, zda má veverka s takto výraznou barvou vůbec šanci v přírodě přežít a zda není příliš "viditelná" pro predátory. Shodou okolností nám před několika dny poslala několik fotografií Hana Staňková z Kroměříže, která takto světle zbarvenou veverku loni viděla na krmítku, které vyrobila pro divoké veverky a stejnou "blonďatou" veverku pozorovala i teď, tedy rok od prvního spatření... Ke třem snímkům od paní Staňkové přidáváme i aktuální fotografii pražské "blondýny", zavěšené pod stropem voliéry. Nalezenkyni se daří skvěle a připravuje se na návrat do přírody, k němuž dojde ve druhé polovině června.

Takto vypadá každodenní várka čerstvé "vegetariánské" potravy, připravená na roznos do voliér. V čele zdravé "hitparády" je mrkev, jablko, hruška, salát a meloun. Prodejcům zeleniny a ovoce děláme radost...

Možná si ještě vzpomenete na zprávu "Brněnští sirotci" z 8. dubna o 16denním veveřím klukovi z Brna, který několik dní přežíval u nálezkyně nejen na nevhodné potravě, ale hlavně bez vyčůrání (takto malá mláďata ještě nedokáží vyměšovat sama). Těžce podvyživený veveřák s bříškem nafouknutým zadržovanou močí a zatvrdlými ledvinami se u nás několik dní potácel na hraně mezi životem a smrtí, k naší velké radosti se ale nakonec "přehoupl" na tu správnou stranu...

Po pěti týdnech od výše popisovaných událostí je již sameček k nerozeznání od stejně starých zdravých mláďat a vše nasvědčuje tomu, že na něm dramatické události z jeho raného dětství nezanechají následky a bude možné ho vrátit do přírody. Tři snímky ze série ukazují dnešní podobu veveřího kluka, na čtvrtém snímku je pro porovnání jeho stav po přijetí k nám.

K tříměsíčním mláďatům se jejich matka, divoká veverka Connie, chová tak, jak si puberťáci obvykle zaslouží. Rezavý klučina dostal sebevražedný nápad, že se unavené mamince postaví na visutém mostě do cesty a zkusí z ní vylákat trochu mateřského mléka, určeného malým mláďatům z jejího druhého letošního vrhu. Connie dala teenagerovi šanci, aby se jí "klidil z cesty" a chvíli ho jen hypnotizovala přísným pohledem, a teprve když to nepomohlo, následoval razantní výpad a pořádný pohlavek. Po něm teenagera chuť na mléko určitě přešla...

Třemi víkendovými výjezdy (v pořadí Humpolec, Hradec Králové, Brno) jsme překročili čtyřicítku letos přijatých mláďat. Smutný výjezd byl do Hradce Králové, kde 4 týdny stará hnědá holčička (můžete si ji prohlédnout na 2 fotografiích) spadla z velké výšky na tvrdý povrch a poranila si mozek. Pokud přežije, což zatím není zdaleka jisté, zůstane jí trvalé mentální poškození a dožije u nás ve stanici. Stejně starý černý veverčí kluk z Brna-Kohoutovic vypadl z hnízda v lese společně se sourozencem, který zemřel okamžitě po pádu. Černý klučina je hodně vysílený a potlučený, jeho rekonvalescence se ale zatím daří a naštěstí nic nenasvědčuje vážnějšímu poranění. Dva snímky malého "černouška" jsme pořídili dnes při prvním ranním krmení.

Kvůli návalu mláďat ve stanici poslední dobou trochu zanedbáváme zpravodajství o divokých veverkách, žijících v okolí. Tříletá samička Connie před několika dny letos už podruhé porodila v hnízdě v jednom z keřů uprostřed zahrady. Po čtvrtečním silném dešti hnízdo vylepšovala lýkem, naloupaným na staré lípě u domu. Jak ukazují dvě ze čtyř fotografií, Connie jako vycpávku hnízda využije opravdu vše - nadšeně si nacupovala staré lano, kterým máme ohraničený jeden z květinových záhonů pod domem.

V dubnu jsme k naší velké radosti (a úlevě) dokončili náročnou a vyčerpávající stavbu nového voliérového komplexu, tentokrát určeného nikoliv pro přípravu veverčat na vypuštění, ale výhradně pro handicapované veverky, které u nás z nejrůznějších (vesměs zdravotních) důvodů zůstávají na dožití. Do několika nových prostorných čtyřmetrových a pětimetrových voliér (s částečným zastřešením) jsme sestěhovali veverky, které můžete znát z našich starších zpráv - slepou a hluchou Játrovku, retardovanou Lízu, samečky Snakea a Bubulu, samičku Busy aj. V novém komplexu v klidném zákoutí zahrady je již nebude rušit blízkost rozjívených mláďat a hlavně si v něm ty veverky, které dosud žily ve voliérách uvnitř domu, konečně můžou dosytosti užít slunce a čerstvého vzduchu. Celá stavba nám trvala několik měsíců, protože jsme ji jako všechny stavby předchozí realizovali "svépomocí" sami. Jediným profesionálem byl skvělý truhlář Jaroslav Veselý, který se postaral o přípravu konstrukcí a některé odbornější práce, zatímco nátěry, potloukání palubek i pletiva (více než 100 metrů čtverečních), zavětvení a zařizování voliér bylo na nás. Na snímcích je názorně dokumentován postup prací, od položení základů v prosinci až po přestěhování veverek do hotových voliér v dubnu.