V noci z pondělí na úterý jsme vyjížděli pro veverčata až na opačnou stranu Čech, do Ústí nad Labem. V půl jedenácté večer nám odtamtud volala paní Linková, že při procházce s retrívrem v lese našla na zemi pět malých veverčat, z toho dvě již mrtvá. Hodinu po půlnoci jsme byli po noční "stíhací" jízdě na místě a ve tři hodiny ráno s trojicí nalezenců zpátky doma.
Podle míry vyhladovění a fyzického stavu byla mláďata několik dní bez jídla. Taková situace nemá jiné vysvětlení, než že jejich matka zahynula a bezmocná mláďata zůstala sama v hnízdě. Ve chvíli, kdy již byla zoufalá z hladu, se pokusila z hnízda vylézt a matku najít, a postupně spadla z hnízda vysoko na stromě na zem. Dvě mláďata pád nepřežila, tři měly větší štěstí.
Dva černí veveří kluci a jedna holčička ve věku pěti týdnů se nám za záchranu odvděčují tím nejlepším způsobem - vzorně přijímají potravu a nabírají ztracené síly, aby se na nich traumatizující zážitek nijak nepodepsal. Kromě drobných oděrek jsou v pořádku a ve zbytku jejich dětství by je již nic takto dramatického nemělo potkat.
Mimochodem, mláďata, která projdou podobným "peklem", vždy patří k nejvzornějším "pacientům" naší záchranné stanice. Jako by taková veverčata ve chvílích prožité hrůzy z osamění pochopila, že život je něco vzácného a váží si proto i maličkostí, která jsou pro ostatní samozřejmostí...